KOMENTÁŘ: Kauza Cambridge Analytica zahltila média. Kdo další zachází s našimi údaji?

Používání Facebooku, Googlu a mnoha dalších sítí se stalo téměř neodmyslitelnou součástí našich životů a odklikávání kolonek „souhlasím se smluvními podmínkami“ je již spíše reflexem. Kolik z nás však všechny smluvní podmínky čte skutečně do hloubky? A co jsme ochotni odsouhlasit výměnou za možnost nadále používat tyto sítě a zůstat v kontaktu s okolním světem? Přestože žít mimo kybernetický prostor je v dnešní době téměř nemožné, náš souhlas s používáním Facebooku, Googlu, LinkedIn, Instagramu a dalších sociálních sítí nadále zůstává naším rozhodnutím a zodpovědností.

PSALI JSME: Časovaná bomba? Cambridge Analytica a ovlivnění voleb v České republice

Nicméně mezi tím, co se zabýváme možným únikem našich dat z Facebooku a  slyšením Zuckerberga před americkým senátem, víme, co americký senát schválil v lednu 2018? V polovině ledna prezident Trump podepsal prodloužení platnosti paragrafu 702 zákona FISA (Foreign Intelligence Surveillance Act), který umožňuje sledování a odposlouchávání cizích občanů bez povolení soudů na území celého světa.

Tento zákon byl původně zaveden jako dočasné opatření po teroristických útocích z 11. září 2001, nicméně je rok 2018 a senát se rozhodl toto opatření prodloužit beze změn na dalších šest let. Paragraf 702 zákona FISA tak umožní NSA odposlouchávat a sbírat informace naší digitální komunikace i přes americké společnosti jako je například Apple, Google či Microsoft a další.

Jak takový sběr dat funguje? NSA používá takzvaný upstreamový sběr informací, který probíhá pomocí optických kabelů a infrastruktury přes kterou data probíhají a downstreamový sběr dat (PRISM) poté používá servery amerických poskytovatelů služeb, jako jsou již zmíněný Apple, Microsoft, Google nebo také Yahoo, YouTube, Skype či Facebook.

Tajné programy pro dohled nad internetem vytvořené NSA, jenž jsou součástí upstreamového sběru dat jsou například Strombrew, Oakstar či Fairview. Toto vše probíhá bez oprávnění údajně za účelem zabránit teroristickým útokům na americké půdě.

NSA tak může sbírat obrovské množství metadat, tedy informací o hovorech, emailech, zprávách i IP adresách, které prozrazují polohu počítače kdekoliv na světě.

Pomohl však tento systém a sběr dat odhalit plánování teroristických útoků? A jak efektivní je analýza a využití posbíraných dat? Podle Williama Binneyho, bývalého technického ředitele NSA, jsou analytici pohřbeni pod takovým množstvím informací, že nejsou schopni identifikovat skutečně užitečné informace ve změti posbíraných dat, tvrdí tedy to stejné jako například Edward Snowden. I přesto se kongres domnívá, že současný způsob sbírání dat je nutný a nepostradatelný pro národní bezpečnost.

Zda je tento systém hromadného sběru dat efektivní v zabraňování teroristickým útokům je otázka, jisté však je, že s používáním internetu jsou naše data automaticky ukládána a zpracovávána ať už firmami jako jsou Facebook, Googlem, Yahoo a Apple nebo národními bezpečnostními informačními agenturami mnoha států. Internet je tedy zdrojem mnoha informací nejen pro nás, ale také o nás.