Pandemie covidu není jedna krize, ale mnoho krizí v jedné. Jednou z nich je krize důvěry v odborníky. Proč jsme jim přestali věřit? Proč je to špatně a co se s tím dá udělat?

Pandemie je objektivní problém. Nemůžeme ji vyřešit tím, že o ní budeme donekonečna diskutovat na internetu, a už vůbec ne tím, že si budeme hrát na odborníky, kterými nejsme. Je třeba svěřit se do rukou těch skutečných.

Volby do Poslanecké sněmovny jsou za dveřmi. Když řeknu, že se po nich nic nezmění, pravděpodobně rozezlím většinu čtenářů. Je to ale pravda. Žádná podstatná změna nás totiž nečeká.

Evropa pomalu procitá z koronavirové krize a v novinových titulcích i internetových diskusích se začíná objevovat myšlenka, že se její voliči brzy vzbouří proti ekologii. A nejenom proti ní. Není to nic negativního, nic neočekávatelného a vlastně ani nic zlého. Zda to nastane, ukáže čas.

Kontroly Inspektorátu práce jsou důležitá instituce a neměly by se zneužívat k politické agitaci. Už vůbec ne salónním intelektuálem.

Kauza poslance Dominika Feriho otevřela otázku, zda by se politici a vůbec veřejně činní lidé měli třást před justicí více než ti ostatní. Měli, a měli by s vědomím této skutečnosti už do politiky jít.

Uvolňování protiepidemických opatření vzbuzuje emoce. Zatímco ti, kterých se osobně dotýkají volají po jejich brzkém konci, mnoho lidí se bojí a odborníků poukazuje na rizika. Vláda ale rozvolňovat musí, a to i kdyby nechtěla.

Možná více než dříve je dnes vyhledávaná pomoc firemního sociologa, který po koronavirové krizi pomáhá tápajícím firmám s otázkami vedení, motivování, řízení lidí a udržování firemní kultury. Mezi zkušené odborníky ve svém oboru patří třeba Vojtěch Bednář, kterého v rozhovoru vyzpovídala Drbna. Podle jeho slov je důležité, aby manažeři na všech úrovních dokázali pracovat s lidmi tak, aby firmu vnímali jako součást svého života.