Na podzim 1944 odjížděly z ghetta Terezín poslední transporty na východ, údajně „k pracovnímu nasazení“, ve skutečnosti však do vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau. Od 28. září do 28. října bylo deportováno více než 18 tisíc lidí, z nichž přežilo pouze 1574 osob. Mezi deportovanými a přeživšími byla i Hana Lustigová-Hnátová s příbuznými. Její vzpomínky patří do Příběhů 20. století.

Mediální jiskření kolem přijetí či nepřijetí „50 syrských sirotků“ v posledních dnech pomíjelo podstatný fakt: V první fázi mělo jít především o politické gesto, ne o propracovaný plán. Europoslankyně Michaela Šojdrová chtěla, aby český parlament projednal usnesení k přijetí omezeného počtu dětí zasažených válečnými konflikty. Iniciativa ale utrpěla už na začátku komunikačními chybami těch, co ji vymysleli.

"Cela třikrát tři metry. Dvě postele, dvě židle, jeden záchod. A čas. Spoustu času..." Ve vězeňských celách Česka téměř 20 tisíc lidí. Vinni či nevinni, vyměřený trest je všechny staví před stejné výzvy a dopadá na ně stejnými pocity. Co pro člověka znamená pobyt ve vězení? Redakce Brněnské Drbny se spojila s mužem, jehož smysl života bije za zdmi věznice a on se rozhodl pro útěk. Nová rubrika PLÁN ÚTĚKU je nejen originálním svědectvím vznikající přímo v prostředí českého vězeňství, ale i příběhem muže, který se rozhodl riskovat svobodu, aby získal zpět svou rodinu.

Téměř čtyři miliony korun poslali lidé od pondělka do mimořádné sbírky pro rodiny tří českých vojáků, kteří padli minulý týden v Afghánistánu. Částka je podle Vojenského fondu solidarity neuvěřitelná, pro vojáky je však důležitá hlavně podpora veřejnosti.

Lidé na pomoc rodinám vojáků, kteří v neděli padli v Afghánistánu, poslali od pondělí do dnešního rána přes 1,2 milionu korun. Příspěvky zaslaly tisíce lidí na účet Vojenského fondu solidarity nebo prostřednictvím dárcovských zpráv DMS.

Takzvané Stolpersteine, tedy kameny zmizelých, přibudou i před domem nedaleko kampusu univerzity v Bendlově ulici v Liberci. Dům si nechala před válkou postavit rodina právníka Rosenbacha. Celá rodina ale skončila v transportu do Estonska. Přežila jen dcera Anna.

Alexander Feuerstein zázrakem přežil za 2. světové války pracovní tábory. Z celé rodiny zůstal sám. Nacisté zavraždili v koncentrácích jeho rodiče a šest sourozenců včetně jejich rodin. Aby zapomněl, všechno v rodné vesnici ve východním Slovensku prodal – statek i obchůdek. Jeho vzpomínky jsou součástí Příběhů 20. století.

Dodržovat pitný režim, hrát si na čerstvém horském vzduchu, hrát na flétnu, vyřádit se v bazénu a vyjíždět na výlety. Zdánlivě obyčejné záležitosti jsou pro některé děti z ukrajinské oblasti zasažené černobylskou havárií jako sen. Splní si ho v podhůří Jeseníků při ozdravném pobytu, který má letos poprvé pod palcem Arcidiecézní charita Olomouc. Některé děti usínají s flétnou pod polštářem. Ráno se vzbudí a je tam. Nebyl to sen…

Božena Moravcová z Českých Budějovic má v občanském průkaze napsaný rok narození 1917. Budějcká rodačka a patriotka recept na dlouhověkost prý nezná, tvrdí, že ona sama za ty požehnané roky nemůže, že jsou na vině geny. Své sto první narozeniny oslavila na konci června a možná tuto (Ne)obyčejnou ženu trošku mrzí, že nedostala nějaký adrenalinový dárek. Jako před šesti lety, kdy jí udělal obrovskou radost let balonem nad rodným městem.

Evropský soud pro lidská práva dnes zamítl stížnost na Británii, kterou k němu podala rodina Čecha zabitého v roce 2016 v Londýně. Štrasburský tribunál ve zdůvodnění rozsudku mimo jiné uvedl, že britské úřady podle něj nepostupovaly v rozporu s evropskou úmluvou o lidských právech. Verdikt je konečný.