Až do pozdních hodin pracuje plzeňský podnikatel Tomáš Urbánek s přáteli i dobrovolníky na úpravách čtyř velkých pokojů ve starém domě v Dýšiné na Plzeňsku. Společně tam vymalují a co nejrychleji dovnitř nastěhují potřebný nábytek. Jenže toho je zatím málo, zejména pak postelí. Až bude vše hotové, najde v domě zázemí zhruba dvacítka lidí. Podobně už takto našlo střechu nad hlavou 70 ukrajinských žen a dětí, a to například v Nekmíři, Bolevci nebo v Plasích. Řada z nich se pak aktivně zapojuje do pomoci svým krajanům.

Tomáš Urbánek z Nekmíře na severním Plzeňsku má manželku a dvě malé dcerky. Sám si nedovede představit, že by se u nás odehrávalo to, co na Ukrajině a on musel svou rodinu poslat vlakem neznámo kam. I proto se rozhodl pomoci a dům, který koupil k rekonstrukci narychlo upravil pro válečné uprchlíky. Pomáhají mu přátelé i naprosto cizí lidé, kteří se o jeho práci dozvěděli na sociálních sítích. Dočasné ubytování zařídil i na jiných místech a poskytl útočiště desítkám maminek s dětmi.

Asi největší nápor od svého středečního otevření zažívalo v sobotu plzeňské Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině (KACPU) v bývalém obchodním domě Prior nedaleko hlavního vlakového nádraží. Shodují se na tom oslovení dobrovolníci i hasiči, kteří tam pomáhají. Zatímco úředníci v prvním patře vyřizují nepřetržitě uprchlíkům doklady k pobytu a registraci zdravotního pojištění, po schodech a před budovou se celý den táhne dlouhá fronta, v níž ženy, děti i muži všech věkových kategorií čekají, až na ně přijde řada.