Kamarád dlouhodobě žijící v zahraničí zavítal v těchto dnech do České republiky. Jeho omezené znalosti o tuzemském volebním harmonogramu jej po cestě z letiště do krajského města přiváděly k myšlence, že se země připravuje na volby do poslanecké sněmovny. Z reality, tedy „jen“ krajských voleb, byl proto dost v šoku. Jeho omylu se nejde divit: Z billboardů se na voliče usmívají tváře nekandidujících stranických špiček a předvolební rétorika se hemží tématy, o nichž si hejtmani a krajská zastupitelstva ve svých kompetencích mohou leda zdát.

Stát nemá přesná čísla o tom, kolika cizincům v Česku pomohly evropské dotace na migrační politiku, zjistil Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Projekty z programu spravovaného ministerstvem vnitra přitom mezi lety 2011 až 2015 získaly přes 727 milionů korun. Řadu cílů programů migrační politiky se podařilo splnit, na asistované dobrovolné návraty se ale vyčerpalo jen 29 procent připravených peněz. O výsledcích prověrky dnes informovala Jana Gabrielová z odboru komunikace NKÚ. Ministerstvo vnitra chce projekty na asistované návraty cizinců podpořit změnou financování.

Vládní návrh změn ústavy, jež mění zejména pravomoci prezidenta, patrně nemá ve Sněmovně šanci na schválení. Koaliční i opoziční poslanci očekávají o normě rozsáhlou debatu. Některé části pravděpodobně vypadnou, jiné by naopak mohly přibýt. Pravicová opozice pokládá navrhované úpravy z větší části za účelové.

Většina lidí v Česku si myslí, že Andrej Babiš je jako podnikatel a zároveň politik ve střetu zájmů a měl by se jedné ze svých rolí vzdát. Opačně smýšlí 39 procent lidí. V průzkumu pro Českou televizi (ČT) to zjistila agentura TNS Aisa. O střetu zájmu šéfa hnutí ANO Babiše, který je ministrem financí a zároveň vlastní holding Agrofert, je podle průzkumu přesvědčeno i 26 procent lidí, kteří volili hnutí ANO. Babiš sdělil, že o jeho střetu každý ví a jeho firmy ho nezneužívají.

Česká republika se opět dostane do světových médií. Zasloužil se o to Vít Jedlička, český liberální ekonom a politik. Ten totiž zjistil, že se na území bývalé Jugoslávie nachází území o rozloze cca 7 km2, o které žádný ze sousedních států (Srbsko, Chorvatsko) nejeví žádný zájem.

Jedno z nejvýznamnějších témat letošních Velikonoc, snad ještě větší než médii tradičně hrané písničky „alkohol za volantem“ či „úspěšní koledníci“, se objevilo poměrně nečekaně. Ve čtvrtek 2. dubna se v poslanecké sněmovně strhla debata nad možností zařazení tzv. Velkého pátku mezi tuzemské státní svátky, což vyvolalo čiré nadšení.

Ano, za neefektivitu veřejného sektoru skutečně mohou volby. A to ani ne kvůli tomu, že se voliči bez patřičných vědomostí o volebních programech nechají nachytat volebními sliby a rozhodí mandáty mezi nekompetentní partičku politiků.

Jen málokdy zavládne napříč politickými stranami zastoupenými v poslanecké sněmovně taková shoda, jako když se jedná o platech, náhradách či jiných výhodách spojených s výkonem politické funkce. Pěkně podle hesla – jakmile se otevře skulinka, kde by se dalo ušetřit, je třeba jí nemilosrdně ucpat. Přesně toho jsme byli svědky při politických debatách o náhradách na telefonické služby poslanců.

Politici majú úplne iný rebríček priorít než podnikatelia. Na tie isté problémy sa pozerajú z diametrálne odlišných uhľov pohľadu a prístup k nim, ako aj k ich riešeniam, je ovplyvňovaný úplne iným druhom motivácií, ktorým sú jedni i druhí vystavení.

Už delší dobu mě fascinují tři věci: Jak usilovně se politici v České republice snaží vyjádřit ke všem tématům, které proletí mediálním prostorem. Jak zapáleně odpovídají na úplně všechny otázky, i ty, které jim nikdo nepoložil. A jak urputně se brání odpovědi: „Nezlobte se, toto téma mi není blízké, takže opravdu nevím.“