„Nejsou lidi.“ Jedna z nejpoužívanějších vět českého průmyslu posledních let. Slyšíte ji na poradách, konferencích, v hospodě i při každé debatě o konkurenceschopnosti. Nejsou svářeči, nejsou obráběči, nejsou technologové, nejsou konstruktéři. Školy produkují špatné absolventy, mladí nechtějí pracovat a stát by s tím měl konečně něco udělat. Jenže možná žádný dramatický nedostatek lidí nemáme. Možná máme hlavně nedostatek lidí, kteří jsou ochotní dělat práci, jakou jsme jim byli zvyklí nabízet, za peníze, které jsme jim byli zvyklí platit. A to je trochu jiný problém.