Nabídka offsetových projektů na trhu je malá, ceny se výrazně liší. Problém je, že nejsou certifikované a zatím není jasné, zda je vůbec firmy budou moci použít a vykázat proti své uhlíkové stopě.

Zelené odpustky neboli offsety, kterými firma může na papíře vymazat vytvořené emise skleníkových plynů, společnosti v Česku zatím příliš nevyužívají. Ať již kvůli opatrnosti, tlaku na trhu, firemní politice či proto, že to zatím nepotřebují.

Ukládání uhlíku do půdy prostřednictvím regenerativního zemědělství je užitečné a peníze za takto nakoupené uhlíkové kredity mohou časem nahradit zemědělské dotace, myslí si vědecko-výzkumný pracovník Filip Mercl z Katedry agroenvironmentální chemie a výživy rostlin České zemědělské univerzity v Praze.

Regulace tlačí firmy k tomu, aby měřily svou uhlíkovou stopu a snažily se o její snížení. Mohou k tomu využívat i takzvané offsety spočívající v tom, že si firma od někoho koupí určité množství oxidu uhličitého odstraněného z atmosféry. Podnik třeba zaplatí za vysazení stromů nebo finančně podpoří regenerativní formy zemědělství. Tyto „odpustky“ ale ne vždy fungují tak, jak se jejich prodejci i kupci tváří.