O půlnoci 21. srpna 1968 začal jeden z nejtemnějších dnů československé historie. Právě v tu chvíli hranice republiky začaly překračovat tanky, letadla a další vozidla. Začala invaze spřátelených armád. Okupace pak trvala až do roku 1989. Jak ale ten osudný den probíhal v Liberci? Pojďme si ho připomenout.

Jan Šoltys byl svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy přímo na libereckém náměstí. Najel do něj tank a smrti unikl jen o vlásek. S odstupem dokáže o tehdejší době mluvit s nadhledem, tehdy mu ale do zpěvu jistě nebylo. Nevěděl, zda se dožije dalšího dne, nebo jestli bude ještě někdy chodit. Přesto se po padesáti letech do Liberce, u příležitosti výročí osudného data, vrátil.

Potřebujete se přesunout po městě, nepreferujete MHD a zároveň chcete udělat alespoň něco málo pro své zdraví. Pokud vám je tahle situace povědomá, tak je velmi pravděpodobné, že jste i vy už využili sdílených kol. Ta najdete v řadě větších měst v tuzemsku. Jejich největším provozovatelem je společnost Rekola, která si na nezájem o jejich nemůže stěžovat.

Zvuk flašinetu, známý u většiny díky pohádce Tři veteráni, přilákal na liberecké náměstí mnoho lidí. Po dva dny město hostilo akci Liberecký flašinetář, které se každoročně zúčastní flašinetáři z Česka i zahraničí.

Edvard Kožušník, kterého lidé znají prostě jako Edu, je nezadržitelný běžec, který před pár lety oběhl Českou republiku. Nyní se rozhodl postavit výzvě přeběhnout Evropu, a to z Finska do Španělska. Včera doběhl do Liberce a dnes vyráží z Ještědu.

Příčinu včerejšího požáru v blízkosti hotelu a vysílače Ještěd řeší i nadále policie. Možných scénářů je hned několik.

Petra Erbanová šla ráno do práce do zubní laboratoře a sovětský voják jí bezdůvodně prostřelil koleno. Skaut Petr Maišaidr stavěl barikádu před rozhlasem, pak vzal čs. vlaku a namočil ji do krve zastřelených, aby na ni skauti slibovali věrnost republice. Sovětský voják Sergej Magid přijel do Prahy na tanku. Obyvatelé mu hrozili pěstí, čmárali na sovětská vozidla nacistické symboly. Dodnes si myslí, že se Češi měli bránit, pak by si jich Rusové vážili. Příběhy z 21. srpna 1968 dodnes mrazí, dojímají a burcují.

„Kdysi dávno, na počátku osmdesátých let, byla krásná doba. Pivo za dvě padesát, hranice zavřené a Havel též.“ Vtip, který by většina lidí čekala v satirickém plátku, podle všeho zaujal také špičky liberecké KSČM. Ta jej dokonce vyvěsila také na svůj facebookový profil, kde tím vyvolala ostrou diskuzi mezi uživateli sociální sítě.

Najít zaměstnání, které člověka baví, je opravdu štěstí. Jiřímu Koženému se to povedlo. Vždy chtěl být strojvedoucím a nyní již několik let řídí vlaky po celém Libereckém kraji.

Mimořádné jednání zastupitelstva, varování před silnou bouřkou nebo zpráva o uzavření magistrátu. To je jen několik málo mimořádných témat, která se snaží vedení měst co nejrychleji a nejefektivněji dostat mezi obyvatele. Rozdíly v komunikačních kanálech jsou ale napříč celou zemí obrovské. Zatímco v některých městech si vystačí magistráty se základními platformami, kterými jsou webové stránky nebo třeba Facebook, jinde vyvíjí speciální aplikace. Jak jsou na tom tedy česká města v on-line komunikaci s občany? Na to se podívaly redakce všech Drben.