Dvojí kvalita potravin. Nelegální migrace. Bezpečnost. Zdanění velkých nadnárodních firem. Čtyři věci, jejichž řešení považují Češi za klíčové. Ale také záležitosti, se kterými Česká republika sama nepohne. Premiér těžko přijde za Markem Zuckerbergem a neoznámí mu, že odteď bude Facebook platit vyšší daně. Stejně tak zcela určitě sám holýma rukama nevyřeší nelegální migraci. Vždycky k tomu budeme potřebovat ostatní státy, se kterými můžeme společně prosadit to, na co sami nemáme.

Všichni se shodují na tom, že rychlý a stabilní internet bude vytvářet základ naší konkurenceschopnosti v následující dekádě. Ale nejen to… Rychlý internet je také klíčovým pilířem pro vyrovnávání příjmových disproporcí mezi jednotlivými regiony. V analogovém světě je vzdálenost hlavní bariérou mobility na trhu práce, v digitálním světě ale tato bariéra padá. Takže otázka zní: Jak přivést do menších obcí rychlý a stabilní internet?

Stačí jen poslouchat a člověka mrazí. Není to přitom mrazení ze strachu nebo hrůzy něčeho nebezpečného a dosud nepoznaného. Naopak. Je to zděšení z poznání něčeho, o čem víme, že je v nás, ve všech. Temná a upřímná nenávist, která sílí pokaždé, když strach vytlačí rozum a nahradí ho ještě silnější a ještě zanícenější nenávistí.

V posledních dnech obletěly svět snímky i video tlusťoučkého potkana, který v německém Bensheimu uvízl v poklopu kanálu. Zpráva pobavila, dojala, ale také rozdělila společnost na dvě poloviny. Zatímco jedni lidé děkují hasičům, druzí přejí myšákovi smrt.

Zděšení bylo první pocit, který mne napadl, když jsem si prvně přečetl o rozhodnutí soudu ve městě Dalian, píše v autorském textu pro HlídacíPes.org Tomáš Hülle. Právník, publicista a zakladatel společnosti European Centre For Career Education Čínu pravidelně v posledních deseti letech pracovně navštěvuje.

Stigmatizace nezávislých médií jako „nepřátel vlády“, obstrukce státních úřadů při poskytování informací nebo diskreditační kampaň proti investigativním novinářům. Když ředitel portálu 444.hu Gábor Kardos popisuje situaci médií v Maďarsku, může si český tazatel odškrtávat, co z toho už „funguje“ i u nás.

Andrej Babiš tvrdí, že novináři, kteří skrytou kamerou ve Švýcarsku natočili jeho syna, porušili tamní zákony. Médiím Babiš řekl, že kvůli tomu advokát jeho bývalé manželky a syna podal na redaktory Jiřího Kubíka a Sabinu Slonkovou trestní oznámení. Švýcarské soudy už ale podobnou kauzu řešily. Její výsledek ukazuje, že reportéři Seznam Zprávy se tvrdého postihu spíš bát nemusí.

Veřejné mínění v České republice ovládla v posledních desítkách hodin názorová bouře o síle orkánu. Rozpoutala ji reportáž investigativních novinářů Seznamu Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka. “Ztracený” syn Andreje Babiše v ní promlouvá o únosu, uklizení jeho osoby na Krym.

Působil jako mluvčí exministra kultury Jiřího Bessera, sbíral podpisy pro prezidentskou kandidaturu Tomia Okamury a do 6. listopadu vedl aktuální publicistiku v České televizi. Post ve veřejnoprávním médiu zastával, přestože je zároveň jednatelem PR agentury New Pin, spoluvlastní další PR agenturu INception a je prezidentem České komory loterního průmyslu. Těmito slovy uvedl článek o hodinovém padáku Stanislava Brunclíka týdeník Euro.

Komunální volby se od parlamentních voleb velice liší v jedné podstatné věci. Strany se od sebe příliš neodlišují programem. Skoro všechny slibují v podstatě totéž: plynulejší dopravu, čisté město, bezpečnost na ulicích, více bydlení pro mladé atd. Na voliče je tak nutné působit i jinak, třeba když některé strany samozřejmě používají celostátní témata i při místních volbách. Všechny volby jsou tak trochu „referendem o vládě“.