Američané se mají nejlépe od konce padesátých let minulého století. Tedy alespoň pokud si jako bernou minci vezmeme index mizérie sestavený americkým ekonomem Arthurem Okunem. Jeho index chápe jako zlo rovnoměrně jak inflaci, tak nezaměstnanost. V tuto chvíli především díky padající inflaci, která se v lednu přehoupla kvůli levnějšímu benzínu do záporu. I nezaměstnanost v posledních měsících překvapuje pozitivně.

Počet prodaných novostaveb překročí jen v Praze 5 tisíc, což je oproti loňsku nárůst zhruba o desetinu. Vyplývá to z dat analytické společnosti CEEC Research. A realitní odborníci zdůrazňují, že se trh s nemovitostmi v Česku po několika problémových letech ekonomické krize staví na nohy.

Zlevňující pohonné hmoty drží českou inflaci na uzdě. Je to logický důsledek propadu cen ropy na světových trzích, který by měl pokračovat. Éra nízké ceny ropy by neměla jen tak odeznít.

Už opravdu dlouho se nestalo, že by se uvnitř výboru řízení měnové politiky v USA (tedy FOMC) objevil disident, který by nesouhlasil s komentářem Fedu, proto, že vyznívá příliš jestřábím tónem.

Možná to byl strach z eboly v USA, možná z nových sankcí na ose Rusko-EU, možná nejistota ohledně dalšího politického vývoje v Hongkongu či Brazílii či prosté znepokojení ze zhoršených podnikatelských nálad v Německu či Spojených států - každopádně americké akciové trhy zažily včera vcelku solidní výplach a ani dnes po ránu v Asii to nevypadá nějak růžově.

Inflace v eurozóně opět spadla k pětiletým minimům (0,3 % y/y). Pro trh to v zásadě není nic překvapivého, málokdo čekal ale tak ostrý propad jádrové inflace. Ta odráží pokračující zesláblou poptávku v evropských ekonomikách, především pak v Itálii a Francii.

I po včerejšku je jasné, že americká centrální banka na svém velmi opatrném kurzu nic nemění a proces měnové expanze tedy skončí (až) v říjnu. Zároveň se také začíná ukazovat, že komunikace a hledání konsensu uvnitř Fedu, s tím jak se ekonomika zlepšuje, bude opravdu čím dál obtížnější.