Nevíme, zda se poučka o tom, že potrefená husa se vždycky ozve, dá vztáhnout i na nebohého ptáka dodo, alias blbouna nejapného, jehož svým projevem před českými velvyslanci oživil český prezident Miloš Zeman.

Politici se zaklínají sliby. To je jistota. A umí to moc hezky. Dřív jsme měli ten parádní pocit, že je vše na dobré cestě, zejména před volbami. Již pár let ale žijeme v permanentní předvolební kampani, protože nevíte dne ani hodiny, kdy k vám na úřad vlády vletí ozbrojené komando, kdy vám koaliční partner vypoví smlouvu nebo jak do politické hry zasáhne Hrad. Navíc krajské, komunální i senátní volby se politické strany naučily vyhrávat s celostátními sliby, jež s regionální politikou nemají vůbec nic společného. Přesto tak nějak všichni cítíme, že náš důvěrný vztah se státem dost stagnuje…

Nové logo a vizuální styl pro Národní galerii Praha (NGP) rozpoutalo bouři nejen v brčálech grafické obce, ale také ve vodách široké veřejnosti. Známé studio Aleše Najbrta vyhrálo uzavřenou soutěž a získalo tak zakázku za 1,3 milionu korun. Co je tedy špatně?

Ve volebním roce se všichni kandidující politici snaží „sekat latinu“, dobře vycházet s voliči, dotahovat maximum rozjetých projektů a vyvarovat se výroků, které by se jim mohly v neúprosné kampani vrátit jako bumerang. Je pro mě nepochopitelné, že současná primátorka hlavního města Adriana Krnáčová dokáže všechna tato politicky-marketingová doporučení popřít v jednom rozhovoru pro Novinky.cz.

Prezidentská volba klepe na dveře a většina mých přátel a známých řeší otázku „kam s ním”, pardon, tedy… spíše „koho tam?” Myšleno na Pražský hrad. A jako každá politická volba je i tato volbou důležitou a těžkou. Ne však klíčovou, jak se nám někteří komentátoři dění snaží vštípit.

Výroky prezidenta Zemana v poslední době překročily všechny meze. Nemluvím jen o slušném chování nebo jeho soustavném neuvědomění si své skutečné úlohy, která je v podstatě reprezentativní, ale i mez, jíž zatím nikdo nikdy nepřekročil: Prezident by neměl systematicky škodit své zemi.

Prezident Miloš Zeman v uplynulých týdnech rozjel další ze svých podivných her, které mají povětšinou stejného společného jmenovatele – politického oblíbence, nashromážděnou osobní zášť z dob minulých a neznalost základních právních principů naší země.