Až budete tohle číst, tak budu mít za sebou už rok. Rok, co jsem zavřenej, rok, co jsem přišel o svobodu, rok, co se mně komplet změnil život. A dnes vám napíšu, co se změnilo za takovou krátkou „pro mě strašně dlouho“ dobu.

Celou tu proklatě dlouho dobu, celých proklatě dlouhých 8 měsíců, co jsem tady, jsem se snažil chovat jako člověk, se všema sem se snažil vycházet, nikomu nic nedělal, jak tady slyším každý den: - chovat se podle vnitřního řádu věznice. A k čemu mně to tady bylo? K tomu aby mě soudce omlátil o hubu, že bych se ve věznici mohl chovat lépe, že moje posudky nejsou moc dobré. Tak co mám krucinál dělat ještě lépe? Mám si lépe stlát postel? Mám si lépe leštit boty?

Můj soud skončil docela špatně. No teda jak se to vezme. O domácí vězení můžu žádat až po jedné polovině trestu. Ale proč tedy proběhl soud, když nemůžu žádat? Proč tolik zbytečného papírování? Proč zbytečně vytahovat „pana“ soudce z postele? To tam nahoře prostě nemohou hned říct, že nemohu žádat, hned na začátku toho dvou měsíčního procesu? No smůla, holt si tu ještě nějaký čas pobudu. Přibližně 2 roky, to jsou ještě dvoje Vánoce, dvoje narozeniny mojí dcerky. No prostě dlouhá doba.

Hned na začátku bych vám chtěl poděkovat za vaše kladné, ale co, i záporné ohlasy. A že vás je opravdu hodně. Tyto články jsem začal psát z důvodu toho, že po mém útěku jsem na facebookových stránkách Drbny viděl mojí fotku v pátrání. A u toho komentáře, ze kterých mně nebylo opravdu veselo.

Někdy si říkám, jak to tady zvládnu. Jsem v tom nejhorším už půl roku, dva a půl roku ještě budu. Dnes už vím, že to zvládnu, ale i když se snažím sebe víc, už nikdy nebudu jako dřív.

Dřív jsem si říkal, co je pro vězně horší čin, jestli vražda nebo znásilnění. Dnes už to vím a vysvětlím vám, jak jsem se k tomu dopracoval.Takže se vrátím tam, kde jsem minule skončil…

Z Brna do Jiřic to trvalo asi šest hodin, šest strašně dlouhých hodin bez hnutí. Problém v medvědovi byl ten, že se člověk nemůže ani poškrábat na hlavě, protože si tam ani nedosáhne.

Nejhorší na celé base je to čekání. Když jsem se dostal zpět do Brna, věděl jsem, že mě nečeká nic dobrého. Spoustu lidí jsem naštval a udělal spoustu problémů. A taky jsem si to všechno slíznul i s úrokama.

"Cela třikrát tři metry. Dvě postele, dvě židle, jeden záchod. A čas. Spoustu času..." Ve vězeňských celách Česka téměř 20 tisíc lidí. Vinni či nevinni, vyměřený trest je všechny staví před stejné výzvy a dopadá na ně stejnými pocity. Co pro člověka znamená pobyt ve vězení? Redakce Brněnské Drbny se spojila s mužem, jehož smysl života bije za zdmi věznice a on se rozhodl pro útěk. Nová rubrika PLÁN ÚTĚKU je nejen originálním svědectvím vznikající přímo v prostředí českého vězeňství, ale i příběhem muže, který se rozhodl riskovat svobodu, aby získal zpět svou rodinu.

Tohle jaro, které přešlo rovnou do léta, dělá spoustě lidí včetně mě strašnou radost. A vám? Člověk funguje hned tak nějak líp, když venku svítí sluníčko, má pravidelný přísun vitaminu D a nemusí sedět doma, protože je venku škaredě. S krásným počasím přichází také doba výletů a pikniků. Na výlety patří tak nějak obecně řízky, žejo. S chlebem a ideálně okurčičkami. A i když je to klasika, pro tentokrát řízky vypusťte.