REGULACE: Chcete si dát svařák? Raději se zeptejte státního úředníka
Nestačím se divit, kam až zachází drzost úřednického šimla v omezování naší svobody. Cožpak nás úředníci již definitivně považují za nesvéprávné bytosti? Opravdu pro ně svoboda a odpovědnost za vlastní činy nic neznamenají? Skutečně si necháme diktovat, kdy, co a kde smíme pít nebo jíst?
Je to jako přes kopírák. Ve stínu mediálně atraktivního tématu, v tomto nekonečným debatám, kdo o víkendu demonstroval proti komu a s kým, se v úřednicko-politickém hloučku projednává další zbytečná regulace. Nový zákon by chtěl omezit prodej alkoholu na akcích, kterých se účastní děti. Někdo zkrátka usoudil, že když si na žákovském zápase v ledním hokeji dáte na promrzlé tribuně v rodičovském hloučku populární svařák, po vyhraném fotbalovém turnaji svých ratolestí si s ostatními rodiči připijete šampaňským nebo na masopustním karnevalu zapijete zabijačkové hody dvanáctistupňovým pivem, automaticky tak z přítomných dětí budujete generaci alkoholiků a grázlů, kteří budou okrádat nemocné babičky, aby si za uloupené peníze mohli nakoupit alkoholické nápoje. Snad proto by se na veškerých kulturních akcích pro děti nebo s účastí dětí mělo nově podávat maximálně pivo s obsahem alkoholu do 4 % (desetistupňové pivo).
Tomuto znásobování regulace skutečně nerozumím. Vždyť v České republice platí dostatek zákonů, které se věnují problematice dětí a alkoholu - namátkou se jedná o zákaz požívání alkoholu, zákaz prodeje alkoholu v obchodech, zákaz podávání alkoholu v restauracích, nulová tolerance alkoholu při řízení nebo odpovědnost výchovné aktivity rodičů vůči státní správě, například činnosti takzvané „sociálky“ (OSPOD – orgánu sociálně-právní ochrany dětí). Pokud by vše fungovalo, jak má, dítě nemá šanci se k alkoholu dostat před 18 let věku a veškeré negativní vlivy by měly být eliminovány. Bohužel to tak nefunguje. Je to ale snad vina organizátorů masopustů, sportovních nebo kulturních akcí? Samozřejmě že není.
Abychom si rozuměli, spotřeba alkoholu dětmi je velmi zásadní problém. Je zřejmý důvod, proč je tento nežádoucí jev regulován. Ale zákony, předpisy a vyhlášky již existují. A je jich dost. To, že je neumíme účinně vymáhat, je právě ta otázka, na kterou by se měli úředníci soustředit. Počet stran legislativy sám o sobě ještě nikdy žádný problém nevyřešil. Je nutné pracovat efektivněji. A tím myslím v terénu, kde je to skutečně třeba, nikoliv u počítače. Zaplevelovat český legislativní řád dalšími a dalšími nesmysly ničemu nepomůže.
Apropos… V mém oblíbeném Estonsku funguje na hloupé úřednické nápady zajímavý bič – úředník, který navrhuje byrokratický nesmysl, musí sám projít časově velmi náročným procesem vysvětlování, písemného odůvodňování, vyplňování formulářů a zpětného hodnocení svých vlastních návrhů. Proč? Tahle práce navíc je pro úředníky tak nehezká vyhlídka, že se raději nikdo do úřednických „hurá-akcí“ a nesmyslných návrhů vůbec nepouští. Proto mají v Estonsku jeden z nejjednodušších a nejlépe fungujících legislativních systémů v Evropě. Pojďme něco podobného zavést u nás, klidně to napíšu sám!
