Experti z brněnského muzea vyrobili figurínu šamana, kterého trápily zuby a duševní zdraví

Když se v roce 1891 brněnská radnice rozhodla opravit městskou kanalizaci, neměl nikdo tušení, co objeví. U dnešní křižovatky ulic Francouzská a Přadlácká na dělníky čekalo v zemi překvapení v podobě velkých zvířecích kostí a několika neobvyklých předmětů. Nález předali profesoru Alexandru Makowskému, který v místě nechal vyhloubit jámu a lokalitu prozkoumal.

V hloubce čtyř a půl metru narazil na metr dlouhý kel a mamutí lopatku, největší překvapení ale byla opodál ležící lidská lebka a kosti. Na místě se také nacházelo množství žeber nosorožce, malé křehké destičky a rozpadlý kus mamutoviny.

Části lidského skeletu patřily šamanovi, který na území dnešního Brna žil před zhruba 26 tisíci lety. Antropoložka Eva Vaníčková a sochař Ondřej Bílek z Moravského zemského muzea nyní takzvanému Muži z hrobu Brno 2 na základě genetické analýzy přiřkla podobu a nechala vyrobit jeho figurínu.

„Nejnovější genetické studie ukazují, že lidé v období gravettienu měli tmavou barvu kůže, vědecké poznatky tak mění zažité stereotypy o podobě našich dávných předků. A také je to pádným argumentem proti hlasatelům výlučnosti ,bílé rasy‘,“ uvedla Vaníčková.

Rekonstrukce šamanova vzhledu ovšem nemusí být úplně přesná. Ačkoliv se totiž kostra obličeje dochovala celá, při odkrytí hrobu před více než sto lety ji nedopatřením rozšlápl jeden z dělníků. Tvář muže proto antropologové zastřeli provázky s ozdobami z třetihorních dentálií, další použili na pokrývku hlavy a klouby.

Typický šaman

Pokrývky hlavy jsou pro sibiřské šamany typické. „Nejspíš jim pomáhají navodit stav transu, stejně jako bubnování, alkohol, houby, či dým. S takovými šamany pojí rekonstruovanou osobu i kotouče. Ten větší se dávno ztratil, tak jsme vyrobili nový podle dochovaných údajů,“ dodala.

O šamanském titulu pohřbeného vypovídá i malá plastika muže, jejíž kusy archeologové našli v hrobce vedle kostí a následně je slepili dohromady. Antropomorfní figurky totiž dříve sloužily jako rekvizity při rituálních obřadech, lidé do nich údajně chytali duchy nemocí nebo duše lidí či zvířat. Současně loutka patří k nejvzácnějším exponátům muzea.

Ze základních šamanských potřeb na nalezišti chyběl pouze buben. „Ty bývaly vyrobené ze dřeva a kůže a nemohly se tak dochovat. Paličce na hudební nástroj však zcela odpovídá objevený kus sobího parohu s ohlazenou růžicí,“ vysvětlil archeolog Martin Oliva. 

Trpěl velkými bolestmi

Podle pozůstatků se navíc zemřelý netěšil dobrému zdraví, a to jak po fyzické, tak ani psychické stránce. Šamanovo tělo bylo robustní a silné, lebce dominovaly výrazné nadočnicové oblouky a její vnitřek jevil značně starobylou žilní strukturu blízkou neandrtálcům. Na šípovém švu hlavy měl hrbolek, jež způsobilo zranění, stejně jako jamku v pravé části čelní kosti. Dolní čelist zase ukázala stopy po cystě. Všechny zuby navíc měly značně opotřebenou kousací plochu.

Nejdůležitější patologické změny se však nacházely na zlomcích dlouhých stehenních kostí a na fragmentu loketní a pažní kosti, kde experti vypozorovali zřetelné stopy dlouhodobého zánětu.

„Nemoc byla chronická a muž musel po delší dobu trpět značnými bolestmi, což se bezpochyby projevilo i na jeho duševním stavu. Překonávání bolesti pramenící z nemoci často může vést mladého člověka na dráhu šamana,“ doplnila mluvčí Moravského zemského muzea Barbora Onderková.

Figurální rekonstrukci šamana zájemci uvidí jako součást připravované výstavy Nejstarší šperky a ozdoby těla v Pavilonu Anthropos od 19. srpna.