Domácí

Kriminalita v ČR kulminovala 10 let od listopadu 1989, nyní klesá

RRedakce4 minuty čtení26. 10. 2014, 9:58

Zlomový rok 1989 přinesl vedle změny režimu i výraznou změnu skladby trestných činů na českém území. Především kvůli skokovému nárůstu majetkové kriminality vzrostl počátkem 90. let počet evidovaných trestných činů téměř čtyřnásobně.

Vůbec nejvíce trestných činů zaznamenala policie v roce 1999, od té doby kriminalita podle statistik setrvale klesá, stejně jako ve zbytku Evropy. V rozhovoru pro ČTK to uvedl ředitel Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Miroslav Scheinost, podle něhož je aktuálním problematickým jevem recidiva pachatelů.

"Objevila se kriminalita, která tady dříve nebyla - kriminalita hospodářská, kriminalita proti soukromému vlastnictví," zavzpomínal Scheinost na první roky po sametové revoluci. Jeho kolegyně z institutu, psycholožka Alena Marešová, ale připomněla, že za totality se také kradlo hojně, a to ze socialistického majetku. "Pokud by se tato trestná činnost více objevovala v tehdejších statistikách, možná by se od těch současných zas až tolik nelišily," podotkla s nadsázkou.

Otevření hranic po změně režimu podle Scheinosta nepředstavovalo pro českou kriminalitu žádný ostrý kvantitativní zlom. "Vlivy zvenčí jako nelegální migrace či organizovaná prostituce se v policejních zjištěních začaly projevovat až kolem roku 1994 či 1995," poznamenal.

Československo a později Česká republika se staly tranzitním územím, přes které přecházeli migranti, některé pašované zboží jako například drogy, ale i pachatelé z východu i z jihu Evropy dále na západ. Podíl cizinců na trestné činnosti nicméně zůstal až dodnes relativně konstantní: celorepublikově se pohybuje okolo 6,5 procenta, což je výrazně nižší číslo než v Německu, Rakousku či Francii. "Cizinci tady spíše odpočívají a lížou si rány," glosovala Marešová.

Za "hit devadesátých let" označil Scheinost krádeže a vývoz kulturních památek. "V podstatě co bylo volně k dosažení, to se ukradlo. Potom už církve a kulturní instituce začaly artefakty lépe hlídat a evidovat," upozornil.

Když ČR zahájila přístupová jednání s Evropskou unií, členské státy se obávaly přesunu kriminality - zejména krádeží - na západ Evropy. To se ale po vstupu ČR do EU v roce 2004 nepotvrdilo. "Jsme malí, zas až tolik zlodějů nemáme," konstatovala Marešová. "Početně díru do světa zločinu udělat nemůžeme. Spíše s některými komoditami - dříve to byla spolupráce na pašování aut či nelegální migraci, v posledních letech je to pervitin," popsala.

Situace na Slovensku je podle kriminologů obdobná jako v Česku, ačkoliv z médií by se mohlo zdát, že Slováci, kteří dávali větší prostor procesům s některými hlavami organizovaného zločinu, jsou na tom hůře. Míru násilné kriminality tam podle Marešové vedle "východního temperamentu" ovlivňuje i vyšší procentní zastoupení národnostních menšin.

Nejvíce evidovaných trestných činů bylo v Česku v letech 1998 a 1999, a to přes 425.000. Od té doby dochází podle statistik k postupnému poklesu úrovně kriminality, za loňský rok policie zaznamenala zhruba 325.000 činů. "Je zajímavé, že pokles kriminality ukazují statistiky všude v Evropě, i v Severní Americe, dokonce i v Asii. Jednou z tezí je, že některé formy kriminality se přesouvají na internet a sociální sítě, kde jsou skrytější a je podstatně obtížnější je odhalovat a stíhat," uvedl Scheinost.

Dříve než u dospělých pachatelů se pokles kriminality projevil u dětí a mládeže. V této oblasti může hrát roli nejen změna životního stylu spočívající ve vysedávání u počítače, ale i demografický vývoj v Česku.

Aktuálním jevem v Česku je nárůst recidivy. Zatímco dříve byl vzestup kriminality dílem pachatelů, které policie dopadla poprvé, po roce 2000 se tento trend začal obracet a mezi známými pachateli začali převažovat recidivisté. V roce 2000 tvořili recidivisté 29,7 procenta ze všech obviněných, loni už to bylo 52,63 procenta. "Bylo by s tím potřeba něco udělat, ale jedno izolované opatření to nespraví," konstatoval Scheinost.