Sobotkova vláda schválila rozpočet na rok 2015. A zadlužila nás o dalších 100 miliard Kč

Čtěté také článek: "Premiér přestal pracovat"

Česká republika je totiž posledních pár let v kontinuálně probíhající předvolební politické kampani. Prezidentské volby, poslanecká sněmovna, evropský parlament, senát, obce a kraje… Jako by však tento kolotoč neměl skončit ani po druhém říjnovém víkendu. Alespoň připravený rozpočet na rok 2015 podle toho vypadá…

Rozpočet Sobotkovy vlády zadluží české občany v příštím roce o dalších 100 miliard Kč. A je úplně jedno, že se díky „vatě“ v rozpočtových položkách stoprocentně podaří srazit deficit pod tuto „magickou“ hranici – chytře vytvořený prostor pro fiskálně-pozitivní PíáRko, všechna čest. Jenže…

Když k současné hodnotě zadlužení českých daňových poplatníků přičteme dluh vzniknuvší v roce 2014, zmíněné dobrovolně plánované navýšení dluhu v roce 2015 a nějaké ty zaplacené úroky našim věřitelům, mohou členové vlády kabinetu Bohuslava Sobotky pomalu chladit šampaňské – hranice dvou tisíc miliard Kč českého dluhu se již nezadržitelně blíží! Je nekorektní svalovat toto monstrózní břemeno pouze na současnou trojkoalici. Máslo na hlavě má každý politik, který se v uplynulých více než dvaceti letech mihl v poslanecké sněmově. Ale přesto, ne každý člověk si může říct: „Dva tisíce miliard, jojo, to byla panečku sláva, a já jsem byl přímo u toho!“

Přitom podmínky pro sestavování rozpočtu by minulé vlády mohly Sobotkově kabinetu závidět! Ekonomické prognózy vývoje hrubého domácího produktu, samozvané alfy a omegy dnešního světa, jsou velmi často věštěním z křišťálové koule. To je pravda. Někdy však pozitivní výhledy důvěryhodných institucí, zejména podrobíme-li je verifikaci neotřelými, ale o to zajímavějšími indikátory (jako jsou počty vydaných stavebních povolení* nebo indexy podnikatelských nálad**), poskytují relativně přesná čísla. S ohledem na výše uvedené tak s klidným svědomím můžeme souhlasit s prognózami Ministerstva financí ČR, České národní banky a dalších subjektů z veřejného sektoru, soukromého sektoru i akademiků, a sice že se česká ekonomika začíná nabírat stabilní formu a vyrážet směrem k růstovým obdobím. O to více zamrzí, že se v rozpočtu objevila stomiliardová sekera a její autoři se za ni navíc pochválili!

O volebních kampaních jsem v úvodu komentáře nepsal jen tak náhodou. Podíváte-li se na obsahovou stránku rozpočtu, dožene i vás pocit, že další volby – a tím nemám na mysli ty říjnové komunální – mohou přijít každý měsíc, anebo již dokonce nezvratně klepou na dveře. Posuďte sami:  „Podpoříme tvorbu pracovních míst, zvýšíme důchody seniorům, zajistíme růst investic do infrastruktury a opravíme silnice, zvýšíme platy státním zaměstnancům, zvýšíme počet míst v mateřských školkách, stabilizujeme zdravotnictví, snížíme daně pro rodiny s dětmi, zajistíme levnější léky, budeme investovat do výzkumu a vývoje…“ Srdce voliče sice plesá, peněženka daňového poplatníka krvácí. Jenže VOLIČ rovná se DAŃOVÝ POPLATNÍK, byť si to mnozí z nás neuvědomují.

Takže co myslíte, půjdeme volit novou poslaneckou sněmovnu již příští rok? 
____________________________________________________
Vysvětlující poznámka:

*Počet vydaných stavebních povolení je dobrým indikátorem proto, že určuje budoucí poptávku v sektoru stavebnictví a na něj navázaných služeb. Když více lidí žádá o stavební povolení, bude se stavět více, tj. nakupovat více, materiálu, poptávat více práce, zaměstnávat více lidí, což působí na lst HDP.  

**Indexy podnikatelských nálad (důvěry, sentimentu…) vycházejí obvykle z rozsáhlých dotazníkových šetření mezi vlastníky a manažery různých firem z různých odvětví. Tito lidé nejlépe vědí, zda jim rostou zisky, zda budou podepisovat další kontrakty, zda budou zvyšovat výrobu, zda budou nabírat další zaměstnance, nebo naopak. Právě podobné otázky jsou v dotaznících zahrnuty. Při pozitivních očekáváních lze predikovat pozitivní vývoj ekonomiky (růst HDP), v opačném případě stagnaci či klesající trend.

Foto: wikipedia.org, Katarzyna Czerwińska