Spor o „Ďolíček“ – uvědomělý daňový poplatník versus zapálený fotbalový fanoušek

Na osud fotbalového chrámu zelenobílých Klokanů panuje mnoho názorů, pokud bychom je ale všechny umístili na „černobílou“ preferenční škálu, dostaneme v zásadě dva. Pohled daňového poplatníka a pohled fanouška fotbalové Bohemky.  Pojďme se na ně podívat.

Pohled fotbalového fanouška:
„Fotbal je fenomén, nejoblíbenější sport na světě. Z toho jasně plyne, že radnice Prahy 10 má povinnost Ďolíček zachránit. Je to jasný veřejný zájem nás všech obyvatel Desítky, a nejen těch – vlastně všech fanoušků fotbalu. Co by jiného měli ti politici dělat, než sloužit lidem? Ďolíček zkrátka do Vršovic patří, a basta. Co si to ten majitel vůbec dovoluje? Prodat jej někomu, kdo tam postaví byty, obchodní centrum nebo parkoviště? To veřejným zájmem rozhodně není. To nedovolíme! Sport je důležitou součástí veřejného prostoru, vede děti ke zdravému životnímu stylu a fair play chování. Pro dospělé je to zábava. Vršovice bez ďolíčku? To prostě neexistuje! Kde jinak budou vyrůstat všichni ti noví Panenkové, Dobiašové, Hruškové nebo Pluskalové? Kam budeme chodit na Klokany? Bohemka je tradice Prahy 10, kterou si nenecháme vzít. Po tom všem, co už Bohemka přežila, musí přežít i tohle. Prostě musí. Bez ohledu na peníze.“

Pohled daňového poplatníka:
„Veřejný zájem? Co to jako je? Zájem těch nejhlasitějších? Financování fotbalu by mělo být, tak jako u každé jiné aktivity, vztažené především k reálnému zájmu o něj. A ten v České republice v posledních letech upadá. Vyprodané desetitisícové kotle? Ani náhodou. Kde nejsou užitky plynoucí z užívání dané aktivity, není ochota za ni platit. A kde není ochota platit, tam ani smrt nebere. Leda ta politická… Každý pozemek má přece své alternativní užití, zejména v Praze to platí dvojnásob. A povinností politiků je ptát se, jestli toto alternativní užití není náhodou efektivnější než to stávající. Fotbal stojí radnici peníze. Tedy peníze daňových poplatníků. Prodej pozemku by peníze přinesl. Tedy ušetřil peníze daňových poplatníků. Představuje odkup stadionu, financování jeho oprav a následný pronájem fotbalovému klubu za netržní nájem (symbolickou částku) vůbec nějakou hodnotu? Vždyť o kousek vedle stojí další stadion Eden, na který by se, o slabších diváckých víkendech, pravděpodobně vešli všichni platící fanoušci z celé první fotbalové ligy! Opravdu potřebují noví Panenkové konkrétně právě Ďolíček? To samé, co o Bohemce, se říkalo před stěhováním hokejové Slavie do O2 Areny. A vida… Dál žije a je momentálně šestá v extralize. Vždyť mnohde ve světě sdílení stadionů funguje, proč by nemohlo v Čechách?“

Kdo má pravdu? Kdo je v právu? Těžko říct. Jak je zřejmé z předvolebních kampaní, uvažovat nahlas o názoru číslo 2 je bráno za jistou volební prohru. Hlas lidu, hlas boží. To však názor daňového poplatníka nečiní absolutně zcestným, nebo ano? Na druhou stranu, je vůbec možné vyvážit penězi radost ze vstřeleného gólu, třeba jako tu víkendovou do slávistické sítě, navíc dvojnásobnou?

Foto: wikipedia.org, Sundance Kid