Válková odmítne dodatečně nominaci na ombudsmanku

Příští týden se Válková setká se Zemanem, který ji na ombudsmanku navrhl Sněmovně. "Odmítnu tu nominaci dodatečně. Doufám, že se nebude zlobit. Doufám, že mi vyhoví," řekla dnes Válková v České televizi. Na otázku, zda tedy nebude ombudsmankou, ale odpověděla, že to nemůže vědět. "Já řeknu, že to odmítnu, a samozřejmě že on (prezident) může zase odmítnout to moje odmítnutí," uvedla.

Válková řekla, že odmítne nominaci na veřejnou ochránkyni práv jen kvůli svému členství v komunistické straně za totality. "To je jediná věc, kterou uznávám, že je možná tou skvrnou, nikoli mé odborné práce," řekla. V souvislosti s kritizovaným článkem s Urválkem, který mimo jiné poslal v roce 1950 na smrt právničku a političku Miladu Horákovou, prohlásila, že za svými odbornými pracemi si dále stojí.

Na článek Válkové a Urválka upozornil ve čtvrtek server Info.cz, stať popisoval nutnost resocializace pachatelů trestných činů za pomoci takzvaného ochranného dohledu. Ten umožňoval soudům podle serveru například přikázat odsouzeným pobyt jen v určitém obvodu, uvalit zákaz návštěvy určitých míst nebo znemožnit změnu zaměstnání. Ochranný dohled byl za komunistické totality využíván k šikaně odpůrců režimu.

Válková po zveřejnění informací o článku v médiích tvrdila, že se Urválek pod článek jen podepsal, že nevěděla, kdo Urválek je, a že také nevěděla o zneužívání ochranného dohledu. Bývalý disident Jiří Gruntorád dnes v ČT řekl, že ochranný dohled porušoval nejen práva disidentů, ale lidská práva všech trestaných. "Někdo, kdo by se měl zabývat ochranou lidských práv, a do roku 1989 nevěděl, co jsou to lidská práva, tak tady je ten problém s osobní integritou. Ne v členství v komunistické straně," uvedl k tvrzení Válkové o důvodech odmítnutí nominace na ombudsmanku.

Současné ombudsmance Anně Šabatové končí šestileté funkční období v únoru. Veřejného ochránce vybírá podle zákona Sněmovna z kandidátů, které navrhne prezident a Senát. Horní komora Parlamentu nominovala vládního zmocněnce u Evropského soudu pro lidská práva Víta Alexandera Schorma a advokáta Jana Matyse.