Ocenění rodičů je pro prvňáka stejně důležité jako přiměřené nároky

„Dítě může reálně mít strach z něčeho, co se nám dospělým zdá naivní. Jeho obavy neshazujte a povídejte si s ním,“ radí Doležalová. V Praze usedlo 1. září do lavic prvních tříd podle odhadů Ministerstva školství na 13 tisíc malých žáků.

Na co by se měli rodiče čerstvého prvňáka připravit zejména?
V poslední době, když se probírám záplavou informací o tom, co vše se může zkomplikovat, doporučila bych rodičům, aby se připravili na to, že vše proběhne naprosto normálně a přirozeně. Přílišná orientace na komplikace může rodiče znejistět nebo lehce zúzkostnit a oni pak nevědomky mohou tyto pocity přenášet dále na děti. Vstup do školy je důležitým předělem v životě dítěte, ale měl by být spíš důvodem pro oslavu a radost. Řešení problémů je lépe nechat až na chvíli, kdy a jestli vůbec nastanou.

Kdy je tedy ta chvíle, aby si rodič řekl, že je na místě návštěva psychologa?
V okamžiku, kdy proces adaptace dítěte na školu neprobíhá nebo se zasekne. Skutečnost, že dítě nemluví o žádných pozitivních prožitcích ze školy. Varovným signálem mohou být dlouhodobé neměnné úzkostné projevy dítěte, psychosomatické symptomy jako například bolesti břicha či zvýšená teplota nebo i vývojový regres, což znamená, že dítě se posune zpět v dovednostech, které již spolehlivě ovládalo. Často na obtíže s adaptací upozorní i sami zkušenější pedagogové.

Co dělat, když se dítěti do školy nechce, pláče, vzteká se?
Důležité je zjistit, co za takovým chováním je, co nám tím dítě říká. Bojí se něčeho? Očekává obtíže a těžkosti namísto zajímavých zkušeností? Má negativní zážitek z jiného dětského kolektivu? Nebo jen zkouší hranice rodičovské péče? V takový okamžik je dobře si s dítětem sednout, v klidu promluvit a naslouchat mu. Neshazovat jeho dětské obavy, které může prožívat jako reálné, byť nám dospělým mohou někdy připadat naivní. Naopak bychom měli dítě povzbudit a pomoci mu najít způsob, jakým nástup do školy zvládnout, ukázat i pozitivní stránky školní docházky.

Jak může takové povzbuzení vypadat a co naopak raději neříkat?
Naslouchejte dětem, i když je to v současném světě často náročné. Nikdo jiný, než vaše děti vám lépe nesdělí, čemu nerozumí, co je mate, z čeho mají radost a kde potřebují pomoc. Každé dítě je jiné, co jedno zvládá akceptovat bez obtíží, pro druhé může být velká výzva či chaos. Nesoustřeďte se jen na známky, dejte najevo, že vás zajímá i jak se dítě cítí, co prožívá. Dítě se pak samo naučí, že se může na své rodiče obrátit s čímkoliv. Naslouchat ovšem neznamená, že musíte veškeré chování dětí akceptovat, někdy je potřeba podpořit také dodržování pravidel a hranic nastavených pedagogy. Ale v okamžiku, kdy víte, co se na straně dítěte děje, můžete sami snáze rozhodnout, zda je namístě laskavé vysvětlení, podpora nebo jasné nastavení hranic a trvání na jejich dodržení.

Kde je ovšem ta hranice, aby rodič na dítě nekladl až přehnané nároky? Je vůbec dobré nějaké na prvňáka mít, nebo je spíš potřeba nechat dítě zvyknout si na nové prostředí?
Myslím, že na dítě nelze nemít nároky. Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo úspěšné a každý rodič má své představy, co tato úspěšnost znamená. Důležité však je nezůstat pouze u nárokování, ale poskytnou dítěti pomoc a podporu, aby nárokům bylo schopno vyhovět, zažilo úspěch a ocenění. Ocenění je vůbec fenomén v našich rodinách stále podceňovaný, navzdory tomu, že pro zdravý vývoj dítěte je ocenění stejně důležité jako upozornění na chyby. Pokud rodič bude průběžně pomáhat dítěti se zvládáním nároků, sám odhadne, zda jsou nároky přiměřené nebo zda je nutné ubrat a kde.

S čím přesně by měli rodiče dítěti pomáhat a co nechat na škole?
Měl by mezi tím být nějaký soulad. Škola dítěti zajišťuje příjem informací a dovedností v době výuky. Ale dítě se potřebuje naučit, jak s informacemi zacházet, to znamená, jak se doma učit a dělat domácí úkoly. A tam potřebuje pomoc rodičů, některé více, některé méně. Rodičovská podpora také pomůže dítěti zvládnout nároky spojené se školní docházkou a zažít pocit, že je úspěšné, oceňované. Takové prožitky podpoří v dítěti jeho sebedůvěru, a kdo z rodičů by nechtěl mít zdravě si věřící dítě?

Spolu s nástupem do školy vyvstává také otázka mimoškolních aktivit a kroužků. Kolik jich je ideální dítěti naplánovat?
Množství a zaměření by mělo vycházet z individuálních potřeb konkrétního dítěte. Obecně by však mimoškolní aktivity měly být voleny s ohledem na nároky, které na dítě klade škola. Aktivity by tak měly dítěti poskytnout nejen prostor pro další rozvíjení dovedností a nadání, ale i možnost uvolnit se, relaxovat, zažívat radost.

Praha dává prvňáčkům bezpečnostní balíčky

Všichni pražští prvňáčci dostanou od hlavního města bezpečnostní balíček obsahující reflexní vestu s potiskem, sadu reflexních samolepek a dětský reflexní přívěsek na klíče. Celkem 15 300 kusů balíčků se dostane k novým školákům do konce září.

„Chceme alespoň tímto způsobem přispět k ochraně těch nejmenších. Používání reflexních prvků na oblečení doporučují nejen dopravní odborníci, ale i sami řidiči jsou samozřejmě rádi, když díky nim chodce či cyklistu včas vidí,“ uvedl primátor Tomáš Hudeček.

Bezpečnostní balíčky dostávají nejen školy zřizované hlavním městem Prahou, ale i ty, které zřizují jednotlivé městské části, školy soukromé i školy církevní. Distribuce se ujali strážníci městské policie, první školní den s ní v některých pražských školách pomohli radní, kteří prvňáky vítali.