Na Facebooku se cítí každý statečně a rád se o svůj názor podělí, říká komik Tigran Hovakimyan

Vystupujete v největších stand-up komediích. Jaká cesta tomu předcházela? Už od útlého věku jste rád vyprávěl vtipy?
Je to spíše naopak. Čím je člověk větší introvert, tím lépe bude vypadat na scéně. Extroverti, kteří baví ostatní v menších skupinkách většinou na scéně vyhoří a naopak ti, kteří jsou uzavřeni, na scéně rozkvetou a mají toho hodně co říct.

Aktivně se vyjadřujete o tématech, které se týkají různých menšin a ras. Jak naopak pohlížíte na nedávný seriálový fenomén Most!?
Líbilo se mi to, ale viděl jsem jen první díl. Nezaujalo mě to na tolik, abych to dokoukal celé, ale co mě zaujalo, tak byla odvaha České televize, která něco takového vypustila. Dotýkalo se to témat, kterým se snad žádný seriál u nás nevěnoval.

Je dnešní společnost náchylnější na černý humor, než byla kdysi?
Určitě. Humor se stále vyvíjí a mladší generace se dnes nemůžou dívat na filmy s Burianem i přesto, že jsou skvělý. Chtějí akci, chtějí aby jím to polechtalo mozek. Dnes každý nabízí spoustu obsahu, ale pokud člověk nezaujme na začátku, tak nemá šanci. Určitě se nemůžete postavit před publikum a říkat sprostá slova, nikdy takhle neuspějete.

Vaše vystoupení obsahují kromě humorných příběhů s arménskou tématikou taktéž i narážky na rasismus, který jste buď vy a nebo vaše okolí zažíval. Děje se to stále a nebo se společnost v tomto ohledu posunula?
Stále se to děje, ale velmi se to zlepšilo od doby, kdy jsem dochodil základní školu. Na školách neexistují v tomto bariéry. Dnes se dospělí umí ovládat a také se to neděje tak často. Ovšem na Facebooku se cítí každý statečně a rád se o svůj názor podělí na každé druhé diskuzi. Tehdy se člověk dozvídal názory ostatních převážně v novinách, kde se o ně podělili zkušení novináři a nebo lidé z oboru, kteří měli problematiku dopodrobna prostudovanou.

Kde čerpáte inspiraci pro další příběhy, které jsou spojené s arménskou menšinou? Jaká část z nich je pravdivá?
Velká část pravdivá je. Značnou část z nich jsem zažil, ale příběhy, které uslyšíte na pódiu jsou vždy přehnané, aby zaujaly.

Kdy jste naposledy navštívil vaší rodnou zemi? Baví vás arménská kultura?
Baví a více, než to možná vypadá. Naposledy jsem se tam ukázal v roce 2012 a už se děly problémy kvůli vojně. Tento rok se tam opět chystám, abych to pořádně vyřešil.

Jak je Česká republika oblíbená u Arménů? Stěhují sem často?
Arméni migrují kamkoliv, kam mohou. Ještě před sedmi lety Arménie čítala tři a půl milionu lidí, dnes je to o pět set tisíc méně. Po celém světě bychom jich napočítali zhruba osm a půl milionu. Také jich žije pár v Izraeli a zbytek je roztříštěn po celém světě.

Vystupoval jste i na ruském stand-upu, liší se hodně od českého? Co v Rusku uspěje a zde nikoliv?
Pravda je taková, že vtipy, které osloví ruské publikum, tak většinou osloví i to české, ale naopak to nefunguje. Jedním z důvodů může být i slovní bariéra, protože je náročné přeložit spoustu českých slovních hříček. Také Rusové rádi vtipkují o situacích, které jsou jasné a najdeme je všude, kdežto Češi mají svůj uzavřený humor, který je mnohdy vtipný jen u nás.

Kde jste se naučil rusky?
Žili jsme dva roky na Ukrajině a to v oblasti, kde se mluví rusky. Bylo mi pět a chodil jsem tam do školky. Máma se mnou mluvila hlavně rusky a také moje manželka je z Ruska.

Vystudoval jste původně mezinárodní vztahy, ale skončil jste u autoškoly, proč?
Kamarád ze Španělska potřeboval jít do autoškoly, ale mluvil pouze anglicky a tak jsem mu dělal překladatele na jízdách. Zrovna člověk, který s ním jezdil jízdy, byl majitel autoškoly a tak mi nabídl u nich práci a já si jen dodělal osvědčení. Dnes už to jsou pomalu čtyři roky.

Poznal jste někoho významného během toho, co jste učil?
Zrovna tam jsem poznal svojí manželku, která byla jedna z mých prvních studentek. Nestihl jsem si to ani užít a už jsem byl v manželství.

Živí vás vystupování a moderování různých akcí a nebo je to stále zatím jen koníček?
Postupem času se z toho stává opravdu práce. Koníček je to krásný, ale pokud to člověk bere jako práci, stane se to mnohem zajímavější a humor začnete brát vážně. Nesmíte ho ovšem brát vážně natolik, jinak se v tom ztratíte. Je to mnohem rozsáhlejší proces, než co si lidé myslí.

Na jaké vystoupení nejraději vzpomínáte?
Na všechny, které se povedly. Nejvíce mi v paměti utkvělo vystoupení v Malostranské besedě, které neslo název Barování se Sandrou Novákovou a Filipem Rajmontem a já do té doby nezažil takové stand-up publikum. Smáli se a tleskali po každém vtipu, to byl skvělý zážitek. Rád na to vzpomínám.

Plánujete do budoucna nějaké projekty a nebo teď všechnu pozornost směřujete k vystupování?
Natáčíme teď spoustu videí a snažíme se psát seriál. S organizací, která si říká Slovo 21 plánujeme udělat projekt „Neboj se, zeptej se“ a bude to neformální talkshow, kde si budu zvát cizince a ptát se na jejich život, kulturu a další věci, které jsou s nimi spojené.