Poslanec Pražák: „Financování sportu je nutné zprůhlednit!“

Známý kritik hokejových poměrů v Českých Budějovicích a sportovec tělem i duší, který se po ukončení kariéry začal věnovat podnikání a v posledních letech i politice (vloni byl zvolen za hnutí Úsvit do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) příští rok oslaví kulaté sedmdesáté narozeniny.

Malostranská Drbna se s poslancem Karlem Pražákem sešla, aby se dozvěděla více o chystaném zákoně o podpoře sportu, který jihočeský politik v těchto dnech intenzivně připravuje. O co vlastně jde, to se dočtete v následujícím rozhovoru.

Kromě jiného jste od letoška členem Národní rady pro sport. Jak jste se na tuto pozici dostal?

„Na poslední chvíli, když byl ustanoven ministr školství Chládek. Tento poradní orgán vznikl po dohodě s představiteli jednotlivých sportů a nominováni byli převážně předsedové svazů, České unie sportu či Českého olympijského výboru. A nabídku, aby vybraly svého zástupce, dostaly také všechny politické strany. Nejvíce jsem uspěl já za Úsvit společně s Jiřím Holečkem (ANO), synem bývalého brankáře národního mužstva a Sparty Praha, který sám hrával hokej a naposledy působil v reprezentaci do 18 let. Jako dvě nezávislé osoby, nechodící si tam pro peníze, jsme přišli s cílem zprůhlednit financování sportu. Považuji to za jeden z důvodů, proč jsem na stará kolena vstoupil do politiky, Jirka Holeček je členem rozpočtového výboru sněmovny a tento úkol navíc dostal od své strany.“

Jaký systém podpory sportu funguje v současné době?

„V letošním roce bylo do sportu rozděleno 2,9 miliardy korun ze státního rozpočtu, z toho téměř dvě miliardy dostal Český olympijský výbor, který zastřešuje národní reprezentace včetně dalšího přerozdělení finančních prostředků, a 820 milionů putovalo na investice. A právě tam dochází k velkému boji o peníze a neprůhlednosti. Peníze na činnost lze kontrolovat, ale investice jsou nekontrolovatelné. Rozdělení těchto prostředků by tudíž měl jasně definovat nový zákon, na jehož vzniku se aktivně podílím.“

Proč usilujete o změnu?

„Je pro mě nepřijatelné a velmi těžko se vypořádávám s tím, jak se s těmito penězi nakládá. Plně doufám, že se nám podaří návrh nového systému financování sportu prosadit. Na základě usnesení ho musíme do září nachystat s tím, že od příštího roku by o rozdělování peněz již neměli rozhodovat ti, kteří je pak sami čerpají. Stejně si ale myslím, že skupina lidí, která tohle dělala uplynulých dvacet let, je dostatečně silná na to, aby se i přes náš odpor k financím dostala.“

Můžete představit své záměry?

„V prvé řadě bude třeba vytvořit průhlednou strukturu sportu. Nyní je profesionální, amatérský a zájmový sport spletený dohromady a z velké části je prakticky všechno financováno z veřejných zdrojů, ať už jde o peníze města, kraje, státu nebo státních, případně polostátních firem. Podle mého názoru, a informoval jsem o tom i pana ministra Chládka, bychom měli definovat, co je profesionální sport a jak by se kluby a sportovci měli daňově chovat. Až potom můžeme hledat cestu, za jakých jiných daňových podmínek lze podpořit amatérský sport, který je tím gró a pohybuje se na rozhraní záliby a komerce. Třetí kategorií je zájmový sport, ten provozuje veřejnost za své peníze. Obec či kraj by pro něj měly vytvářet materiální podmínky a udržovat je, myslím tím cyklostezky, joggingové trasy, neboli veřejně přístupná sportoviště. Tento krok je klíčový pro to, aby se mohla nastartovat druhá část - finance.“

Ministr financí Andrej Babiš prosazuje, aby profesionální sport nebyl financován z prostředků státních firem. Souhlasíte s ním?

„Vzhledem k tomu, že zahraniční firmy, obzvláště banky, se v České republice angažují minimálně, reprezentaci by měly podpořit alespoň státní a polostátní podniky. Například v dobách mého působení na pozici generálního manažera Motoru jsem měl uzavřenou smlouvu s Raiffeisenbank a ČSOB. Dneska tady ale nevidíte žádný peněžní ústav, který by sport podporoval, přitom stačí vyjet za hranice a reklamy bank jsou všude. Stát zanedbal svou úlohu, kdy měl na tyto velké firmy působit, aby se do takovéto podpory českého sportu zapojily.“

Jak by tedy měl vámi navrhovaný model vypadat?

„Nejprve bude nutné, aby stát řekl, co požaduje od Českého olympijského výboru a České unie sportu, co je pro to ochoten udělat a co za to chce. Jestliže olympijský výbor požaduje modernizaci sítě olympijských center, která by sloužila k přípravě, myslím, že tato sportoviště by měla být ve vlastnictví státu, i když provozovat by je mohla Česká unie sportu. Jsem zastáncem modelu fungujícího v zahraničí, který chceme prosadit i u nás. To znamená, že tato centra jsou budována z veřejných prostředků, tedy peněz daňových poplatníků, dále udržována, modernizována a za pro občana výhodných a přijatelných podmínek dávána k dispozici klubu nebo veřejnosti. Dostáváme se totiž do situace, že malé kluby nemají peníze na provoz a například sokolové nabízejí své sokolovny k prodeji městu. Pádem Sazky, na kterém se podílelo celé vedení sportu u nás, tyto organizace přišly o zdroj finančních prostředků a dnes jim peníze chybí. Symbióza mezi ministerstvem školství, krajem a obcí nepůsobí, tudíž je to celé nepřehledné a neprůhledné.“

Znáte konkrétní řešení?

„Můj návrh je takový, že pokud klub vlastní sportoviště a bude chtít získat státní prostředky, musí si prioritně vyžádat a dojednat podporu města, zatím navrhuji 20 procent, deseti procenty by se podílel kraj a zbytek by dofinancoval stát prostřednictvím krajů, měst nebo obcí. V praxi to znamená, že instituce by do toho sportoviště vstupovaly svými investičními prostředky, začaly je postupně ovládat nebo spoluovládat a dále do nich investovat. Pokud totiž není město vlastníkem, nesmí tam investovat ani korunu. Tím by se otevřela legální cesta a finance by se dostaly pod veřejnou kontrolu. Netekly by tedy například přes pana Peltu, ale právě přes kraj nebo obec.“

Co na tento chystaný krok říkají starostové? Budou ochotni se na tom finančně podílet?

„Menší i větší města, včetně městských částí, mají vytvořenou organizaci určenou ke správě sportovních zařízení, kterou by tímto pouze rozšířily. A malé obce, pokud by se pro podporu nerozhodly, nemají šanci ten daný sport zachovat. Na vsích drží fotbal i další aktivity především dobrovolní hasiči, když nejsou sportoviště v obecním majetku. Všichni se ale samozřejmě ptají, kde vezmou peníze na provoz, což samozřejmě bude vyžadovat diskuzi. Někomu to připomíná minulý režim, kdy se v Akci Z postavila sportoviště a pak nebyly peníze na provoz a údržbu.“

Zároveň počítáte i s tokem peněz do škol…

„Chceme, aby školy dětem umožňovaly více sportovních aktivit. V cizině to funguje tak, že škola nabízí minimálně dvě aktivity, na které sice rodiče přispívají, ale svého potomka ráno odvezou do školy a vyzvednou si ho až kolem páté hodiny, do té doby má program. Při současném pracovním vytížení většiny dospělých, kteří mnohdy končí v práci ještě později, by tak škola měla na sebe převzít tuto roli. Zatímco starostové jsou tomuto kroku nakloněni, ve školách je k němu největší odpor. Mluvil jsem s několika řediteli a jakékoliv přidělávání práce je pro ně problémem. Přitom škola je základem všeho - jako první by měli ke sportu vést děti rodiče, základy jim pak dá škola. Nechceme z dětí dělat profesionální závodníky, ale chceme je připravit do života, aby si vytvořily nějaké návyky a zájmy. Finanční prostředky by pak tekly přirozeně přes zřizovatele, to znamená opět přes kraj nebo město.“

Kolik by podle vás mělo do sportu ročně putovat peněz?

„Ve sportu jich bylo vždycky málo a představy o čtyřech až pěti miliardách jsou zcestné. Příští rok by mělo být do rozpočtu přidáno 800 milionů až jedna miliarda a půjde tak o to, kam budou tyto finance rozděleny. Je to složitá otázka, která se s největší pravděpodobností bude řešit v Poslanecké sněmovně. Lobby předsedů svazů Pelty, Krále nebo Jansty budou velmi silná. Můžeme čekat velký mediální tlak, aby rozhodování o penězích zůstalo v jejich rukou. Politická vůle to začít dělat jinou cestou je ale naprosto jasná. Ukazuje to i ministr Chládek, jenž dvakrát pozastavil rozdělování peněz. Je třeba najít odlišnou cestu, jinak to prostě nejde.“

Konzultoval jste připravovaný koncept s ostatními politiky? Má šanci, aby byl schválen?

„Po tom zákonu a smysluplné podpoře sportu je poptávka. Zatím jsem přednesl svůj návrh Národní radě pro sport, ministru Chládkovi i všem třem jeho náměstkům. Myslím si, že procentuální podíl příznivců těchto myšlenek hraje v náš prospěch. Legislativní proces je však velmi pomalý a uvidíme, jaká bude ochota tuto záležitost řešit.“

Kdy plánujete návrh zákona předložit?

„Jsem odpůrcem toho, aby poslanec předkládal návrhy zákonů, jeho povinností je iniciovat jejich vznik. Máme vládu, legislativní radu vlády, která má k dispozici všechny podklady. Jedná se o závažnou záležitost, která se bude týkat především daní. Pak už to není otázka poslanců nebo pouze ministra školství, vyjádřit se musí i ministerstvo financí a další složky.“