Stanou se Budějce českou Vídní nebo Kodaní?

Právě v těchto městech z nich dokázali, kromě důrazu na perfektní výkon a téměř nulové znečištění, udělat i architektonický unikát přijatý místní komunitou.

Během několika let se v Česku osud odpadů, které produkují domácnosti, veřejnost či podnikatelé, zásadně změní. Zatím platí, že jeho ukládání na skládky „pod zem“ skončí od roku 2024, i když chystaná novela zákona o odpadech to může posunout k roku 2030. Poplatky za skládkování však definitivně porostou.

Představitelé kraje a jihočeských měst zatím mluví o potřebě vypracovat studii, která ukáže zda, kde a za jakých okolností zařízení postavit. Že z něho lze udělat nejen industriální, ale i architektonicky zajímavou stavbu, je patrné.

Ve Vídni si ji postavili uprostřed velkoměsta, kde jako umělecký unikát od architekta Hundertwassera přitahuje pozornost. Ozdobou stotřicetimetrového komínu je nazlátlá koule o průměru dvacet metrů, v níž je moderní velín s počítačovou technikou.

Hlavně je ale uznávaným projektem na ekologické dálkové vytápění a dálkové klimatizační chlazení. Denně se sem sveze až 1200 tun odpadu z domácností. Vyrábí se z něho pára, která pohání turbogenerátor, který produkuje elektřinu. Spaliny procházejí několikastupňovým čisticím zařízením a okolí proto nezatěžují. Každý se o tom může přesvědčit při prohlídkách pro veřejnost.

Odvážně do toho šli i v rovinaté Kodani, kde ze spalovny rovněž udělali jednu z dominant. Dokonce se z ní stal nejvyšší kopec v okolí, využitelný i jako sjezdovka. Zajímavostí je, že dodavatelem fasády byly české firmy.

Dánsko skládkuje jen 6 procent odpadů, přes 60 procent recykluje a zbytek využívá energeticky. Užitečnými výstupy spalovny jsou vedle elektřiny a tepla také struska pro stavebnictví, kovy či popílek přidávaný do vápna. Celkem zařízení ročně zpracuje 400 tisíc tun odpadu od 700 tisíc lidí a 46 tisíc podniků.

I ve Švýcarsku je energetické využití odpadů výsledkem letitého hledání jejich nejlepší ekologické likvidace. Země má vlastní úspěšnou strategii odpadového hospodářství a už od roku 2000 se komunální odpad nesmí skládkovat. V provozu jsou tři desítky spaloven, ty největší v Basileji, Bernu, Curychu.

Pravda, energetické využívání odpadů nikde veřejnost zpočátku nevnímala nijak pozitivně, ale předsudky, vycházející ze zkušeností s technicky zastaralými spalovnami, postupně mizely, jak přicházely moderní technologie zvané ZEVO. Tedy zařízení na energetické využití odpadu, splňující zejména nároky na čistotu ovzduší

Základem je tedy vysoký technický a logistický standard. Jasně se totiž prokázalo, že levná či neodzkoušená řešení nemohou v požadované míře životní prostředí chránit. Jinak ve finále celý systém významně prodražují. Stejně tak se ví, že je potřeba se nejdřív zaměřit na minimalizaci vznikajících odpadů a jejich skutečnou recyklaci.

V Česku lze současné kapacity ZEVO spočítat na prstech. Pro splnění národních cílů nestačí. Stojí v Praze, Brně (obě jsou městské), Liberci (soukromá) a v Plzni (zčásti městská). V krajích, kde tato zařízení nejsou, o nich uvažují. Diskutuje se například o lokalitách u elektráren Opatovice, Komořany a Mělník.

Zjevné přitom je, že vyrábět z odpadu jen elektřinu se nevyplatí. S ní se musí prodávat i teplo. Proto je úzké propojení s městy nezbytné. Každá rozumně koncipována spalovna musí být tedy napojena na centrální zásobování hustě osídlených lokalit „dálkovým“ teplem, aby bylo možné optimálně vyrábět elektřinu a teplo v kombinovaném režimu. Regionální palivo pak může nahradit hnědé uhlí a vzniká moderní systém nakládání s odpady.

Podle poslední studie Institutu pro udržitelný rozvoj měst a obcí zaplatí ročně české obce za odstranění odpadu na 9 miliard Kč. Polovinu tvoří poplatky za popelnice, druhou platí ze svých rozpočtů. „Levné“ skládkování ale dříve nebo později skončí i u nás. Stejně jako je jisté, že za likvidaci odpadu si budou lidé dál platit a obce to budou doplácet. Jde jen o to, co bude efektivní a ekologické. Moderní systém cirkulární ekonomiky to umí komplexně vyřešit, jak vědí nejen ve Vídni a Kodani.