Souboj o Prahu ve Stalinově stínu. Jak dohnat v připomínání minulosti sousední metropole

Monumentální socha Stalina stojícího v čele zástupu lidí (přezdívaná kdysi právě „fronta na maso“) na kopci nad Vltavou už dávno nestojí, otázka, co by na Letné mělo být místo ní, se ale vrací a dostala se i do aktuální předvolební kampaně. Ve hře je vznik stálého muzea totality.

Česko by v tom nebylo samo. Třeba Budapešť má svůj „Terror Háza“ (dům teroru) a Rakousko za měsíc otevře svůj „Haus der Geschichte“, který chce mapovat celou historii novodobé rakouské republiky, ale nebude se vyhýbat ani kapitolám z dob nacismu.

Několik centrálních muzeí věnovaných nacismu či komunismu má i Polsko. Praha zatím za sousedy zaostává.

„Už jenom samotné položení otázky, zda vůbec taková instituce má vzniknout, je u nás velmi důležité. Protože v Praze, na rozdíl od ostatních evropských měst, takováto instituce neexistuje, nebo existuje jen v menší míře,“ říká Jan Polouček, provozní ředitel organizace Post Bellum.

Ta zaštiťuje projekt Paměť národa, který momentálně zachycuje vzpomínky asi sedmi tisíc pamětníků 20. století.

„Vyzkoušet“ si výslech StB

Paměť národa se jmenuje i výstava, která je od 1. října umístěná v útrobách podstavce pod bývalým Stalinovým pomníkem. Příští dva měsíce bude připomínat právě události a osudy spojené s obdobím nacismu a komunismu.

V prostoru „pod Stalinem“ vznikly dva prostory, odkud budou moci návštěvníci sledovat jak nahrávky vzpomínek a svědectví pamětníků, tak multimediální instalaci, která je přenese třeba do letecké bitvy o Británii, do transportu do koncentračního tábora, k výslechu na StB či na demonstraci v listopadu 1989.

Sdružení Post Bellum by mediální pozornost upřenou na aktuální výstavu rádo přetavilo i v další debatu o trvalé instituci připomínající totalitu.

Přežije předvolební kampaň?

Kandidáti na pražského primátora, kteří se zúčastnili novinářské prohlídky výstavy, myšlenku muzea až na výjimky bezvýhradně podpořili.

„Ten dluh musíme splatit. Myslím, že nejlepší forma je postavit tuhle veleváženou instituci,“ řekl třeba lídr pražské kandidátky ČSSD v komunálních volbách Jakub Landovský.

„Když se podíváme do sousedního Polska a na jeho tři muzea, které na toto téma má, byl bych velmi rád, aby se vybudování muzea totalitních režimů skutečně rozeběhlo,“ přidal se pražský volební lídr ODS Bohuslav Svoboda.

„Český národ, Česká republika potřebuje muzeum, kde si budeme připomínat tragické chvíle 20. století, našich dějin,“ vyslovil se pro vybudování takové instituce i šéf TOP 09 a kandidát na pražského primátora za koalici Spojené síly pro Prahu Jiří Pospíšil.

Podle Hany Třeštíkové (Praha sobě) má Praha i vhodné místo pro muzeum totality – tzv. Borůvkovo sanatorium v Legerově ulici, kde zemřeli například kněz Josef Toufar či student Jan Palach.

Lídr pirátské kandidátky Zdeněk Hřib naopak zapochyboval, že kamenné muzeum je ta nejlepší varianta – preferoval by prý při šíření historické osvěty mezi mladou generací hlavně internet a sociální sítě.

Kandidát na primátora za ANO Petr Stuchlík na akci nakonec navzdory přislíbené účasti vůbec nedorazil.

Něco víc než matrjošky

Zatím se zahraniční turisté s autoritářskými kapitolami české historie v Praze potkávali jen zřídka – hlavně v regálech obchodů s ruskými matrjoškami a sovětskými vojenskými čepicemi podél hlavních turistických tahů centrem města.

Případně v muzeích, která se tématu věnují spíše zjednodušeným „disneylandovým“ způsobem (Muzeum KGB či Muzeum komunismu v Praze).

I seriózní národní muzeum totality (ať už by se jmenovalo jakkoli) ale bude muset najít atraktivní formu, jak svou expozici zprostředkovat návštěvníkům, podobně jako to udělala muzea v okolních zemích.

„Spíše než psané texty a zasklené vitríny, funguje na návštěvníky dobře obraz a zvuk. To je něco, čím se inspirujeme určitě nejvíc,“ potvrzuje Jan Polouček z Post Bellum směr, kterým se ubírá současná výstava Paměti národa. A do budoucna možná i národní expozice na stejné téma.

Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.