Mezi lidmi zůstalo i po letech zhruba 365 milionů padesátníků

Již při ukončení platnosti padesátihaléřové mince v roce 2008 ČNB odhadla, že se jí podaří získat zpět nejvýše pětinu z téměř 427 milionů padesátihaléřových mincí, které tehdy byly v oběhu. Nakonec míra návratnosti činila 14,67 procenta.

Hlavním důvodem ukončení platnosti padesátníků byla skutečnost, že přestávaly plnit svoji úlohu a z oběhu se jich vracelo čím dál méně. České haléřové mince se tak tehdy staly definitivně minulostí a počet českých kovových platidel se snížil ze sedmi druhů na šest.

Ukončení platnosti padesátihaléřů využila řada institucí nebo spolků ke sbírkám. Například plzeňská zoologická zahrada od zákazníků vybírala neplatné padesátihaléře s tím, že výnos využije na novou rozlehlou voliéru pro šestici jihoamerických kondorů. Stavba nakonec přišla na 1,63 milionu korun, z padesátníků zahrada získala téměř 90 tisíc korun. Konec platnosti padesátníků využili i různé nadace, které vybíraly mince a výnos využily na dobročinné účely.

Haléřové mince našli i další využití. Například chomutovský modelář Marek Šátka se již před lety pochlubil 1,3 metru dlouhým modelem Titaniku, který se skládal z 25 500 mincí neplatných deseti-, dvaceti- a padesátihaléřů. Loni pak představil dvouapůlmetrový model německé bitevní loni Bismarck, na kterou padlo přes 85 000 starých haléřových mincí. Lodi dlouhé 252 centimetrů nechybí rádiové věže, děla, záchranné čluny či dvě malá letadla, vše je rovněž slepeno z desetníků, dvacetníků a padesátníků.

Pro numismatiky ovšem padesátihaléřové mince nemají valnou hodnotu. Podle odborníků totiž jich mezi lidmi koluje příliš velké množství a ani jejich postupné stárnutí jejich hodnotu zřejmě nezvýší. Navíc u mince nebyla ani zaznamenána žádná chyba v ražbě, která by cenu zvedla.

Na výrobu všech padesátihaléřů od vzniku České republiky se spotřebovalo 407,5 tuny hliníku. Celkem bylo vyrobeno téměř 453 milionů padesátihaléřů.

Haléř jako nejmenší nominál korunové měny zavedl císař František Josef I. v rámci reformy roku 1892, když Rakousko-Uhersko hledalo náhradu za krejcary a zlatky. Za dobu existence Československa a České republiky byly haléřové mince raženy v celkem osmi nominálních hodnotách: jedna, dva, tři, pět, deset, 20, 25 a 50 haléřů.