Zemřela první polistopadová ministryně spravedlnosti Burešová

Burešová po roce 1969 obhajovala více než stovku lidí, kteří byli jako nepohodlní režimu vyhazováni z práce nebo jinak perzekvováni. Zastupovala takto spisovatele Milana Kunderu, publicistu a polistopadového kancléře prezidenta republiky Ivana Medka či matku Jana Palacha.

"O víkendu odešla do právnického nebe první dáma české justice JUDr. Dagmar Burešová. Výjimečná advokátka, první porevoluční ministryně spravedlnosti, předsedkyně České národní rady... Čest její památce!" uvedla na twitteru advokátní komora.

Do polistopadové politiky vkročila Burešová hned v prosinci 1989, kdy ji Občanské fórum (OF) vyslalo do čela spravedlnosti v české vládě. Jako ministryně se do června 1990 podílela na přeměně české justice, jež začínala reorganizací soudnictví, reformou vězeňství či přípravou nových zákonů.

V prvních svobodných volbách v červnu 1990 kandidovala za OF do ČNR a stala se její předsedkyní. V čele předchůdce nynější Poslanecké sněmovny působila do voleb v roce 1992. Jako předsedkyně ČNR se v letech 1990 až 1992 účastnila jednání o novém státoprávním uspořádání tehdejší federace. S rozpadem Československa a po volebním neúspěchu Občanského hnutí (jeden z nástupců OF), za něž v roce 1992 kandidovala, z vysoké politiky odešla.

V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KDU-ČSL do Senátu. Po roce 1999 působila Burešová jako předsedkyně správní rady Česko-německého fondu budoucnosti, ustaveného o dva roky dříve s cílem podporovat porozumění mezi Čechy a Němci. Její jméno se objevovalo i v souvislosti s možnými prezidentskými kandidáty v roce 2003.

Prezident Václav Havel udělil Burešové v roce 2002 za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Advokátní komora ji za celoživotní přínos spravedlnosti uvedla do právnické síně slávy. V roce 2008 Burešová advokátní praxi ze zdravotních důvodů ukončila.

Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa napsal, že ho Burešová jmenovala na jaře 1990 místopředsedou krajského soudu, což byla jeho první justiční funkce. "To bylo období, kdy soudci mohli svou ministryni doslova milovat. Pro její osobnost, odbornost, noblesu. S Otakarem Motejlem, Leonem Richterem, Pavlem Rychetským a Janem Vyklickým věděli nejen jak má vypadat nezávislé soudnictví v demokratickém právním státu, ale co je třeba pro to udělat. A Dagmar Burešová se do toho s velkou energií pustila. Statečná žena s čitelnou minulostí nelemovanou jen profesními úspěchy, ale zejména odvážnými občanskými mravními postoji," uvedl Baxa.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský napsal, že znal Burešovou přes 50 let. "Vždyť už v roce 1969 jsme oba před soudem zastupovali časopisy, kterým zrušila státní cenzura registrace. Bylo to tehdy marné počínání. A právě marnost boje s větrnými mlýny by spoustu lidí zlomila, nebo aspoň odradila. Dášu ne. Naopak. Svítila jako reflektor a byla pro nás v té šedé normalizační mlze majákem a vzorem. Asi i proto, že se z principu nevzdávala, bojovala do posledního dechu a přitom měla na tváři ten svůj odzbrojující úsměv," uvedl Rychetský, který Burešovou navrhl jako kandidátku na ministryni spravedlnosti.

"Jestli něco bytostně nesnášela, tak to bylo bezpráví a zbabělci. Sama byla neuvěřitelně statečná, ale tím svým distingovaným způsobem, že to nepůsobilo ani tak hrdinsky, jako samozřejmě a noblesně. Bude mi velmi bolestně scházet, protože s ní odchází étos hvězdné hodiny našeho národa," dodal Rychetský.