Česká republika jako most mezi východem a západem?

S touto koncepcí přišel Edvard Beneš již během druhé světové války. Byla to reakce na Benešovo trpké zklamání z přístupu západních velmocí během tzv. Mnichovské krize. Beneš si představoval zahraniční politiky třetí republiky tak, že bude spojovat Svaz sovětských socialistických republik (SSSR) se západními mocnostmi, respektive bude působit jako prostředník mezi nimi. Tato koncepce byla zjevně neúspěšná již před únorovým převratem. Jednání o Marshallově plánu ukázala jednak to, že se Československo nachází jednoznačně v sovětské sféře vlivu, a také to, že o most mezi východem a západem ani jedna ze stran úplně nestojí. Únorový puč destrukci této koncepce dokonal a Československo se na dalších 41 let stalo vazalem SSSR.

Po „sametu“ se opět v části politické scény objevila tato stará politická koncepce. V oficiální zahraniční politice však jednoznačně převládla prozápadní koncepce a Česká republika se stala členem Evropské unie i NATO. V nedávné době tuto myšlenku do jisté míry obnovil Miloš Zeman, který se velmi zasazuje o obchodní (i jiné) styky s Čínou a Ruskem. Nicméně Zemanovy aktivity jsou negativně vnímány většinou našich západních partnerů, a tak je velmi nepravděpodobné, že by ČR mohla působit jako efektivní prostředník.

Lehce ironicky působí fakt, že jeden ze sousedů ČR má mnohem blíže k roli mostu, než kdy ČR měla. Tím sousedem je Rakousko. Rakousko je oficiálně (má permanentní neutralitu zakotvenou ve své ústavě) neutrální stát, není členem NATO a členem EU se stalo až po rozpadu východního bloku. V poslední době se mluví o tom, že by mohlo hostovat buď summit mezi Putinem a Trumpem, nebo Trumpem a Kimem. Nová rakouská vláda tyto tendence pravděpodobně bude podporovat, ale je také možné, že pokud se kancléř Kurz příliš přiblíží k Putinovi, tak přestane být vnímán jako neutrální prostředník.

Celkově vzato, myšlenka ČR jako mostu mezi východem a západem nebyla nikdy úspěšně naplněna a nic nesvědčí tomu, že by tomu v blízké budoucnosti mělo být jinak. Tuto koncepci lze tak chápat jen jako součást vnitropolitické sporu o zahraniční orientaci naší země.