Lidé v rozvojových zemích zaplatí za jídlo v přepočtu stovky dolarů
Lidé v rozvojových zemích sužovaných občanskou válkou nebo se zhroucenou ekonomikou vydají za porci základního jídla částku až do výše svého celodenního výdělku i více. V přepočtu podle kupní síly může talíř jídla dosahovat i stovek amerických dolarů. Nejdražším talířem světa je patrně porce fazolového guláše v Jižním Súdánu, kde po přepočtení na příjem obyvatele státu New York vyjde na ekvivalent 321,7 USD, zhruba 7000 korun.
Ukazuje to studie „Counting the Beans: the True Cost of Food around the World“ Světového potravinového programu (World Food Programme) a společnosti Mastercard. Závěry studie posílily odhodlání společnosti Mastercard dosáhnout svého závazku poskytnout potřebným 100 milionů jídel.
„Bez jídla nelze žít, vzdělávat se ani růst,“ říká Ann Cairns, prezidentka společnosti Mastercard pro mezinárodní trhy. „Proto využíváme technologie a zdroje společnosti Mastercard, abychom přispěli ke zlepšení životních podmínek a k rozetnutí začarovaného kruhu chudoby. Náš cíl poskytnout 100 milionů jídel i naše partnerství se Světovým potravinovým programem pomohou přiblížit se stavu, kdy ve světě neexistuje hladovění.“
V americkém státě New York se porce jednoduchého jídla, jako je fazolový guláš, dá připravit za 1,2 dolaru, což představuje 0,6 procenta průměrného denního příjmu. Naproti tomu v Jižním Súdánu vyjde porce na 268násobek tohoto poměru k dennímu příjmu, což by ve státě New York odpovídalo ceně 321,7 dolaru. Studie rovněž propočítává, jakého procentního podílu denního příjmu je v jednotlivých zemích zapotřebí k pořízení jedné porce jednoduchého jídla.
Podle zjištění studie dopadla vedle Jižního Súdánu nejhůře Nigérie, kde porce jídla po přepočtení na příjem obyvatele státu New York vyjde na ekvivalent 200,32 USD a k pořízení porce jednoduchého jídla je zapotřebí 121 procent průměrného příjmu v zemi. V Sýrii pak porce jídla po přepočtení na příjem obyvatele státu New York vyjde na 190,11 USD a pro porci jednoduchého jídla je zapotřebí 115 procent průměrného příjmu v zemi.
Každý den nemá 815 milionů lidí na různých místech světa co do úst. Jiný výzkum uskutečněný ve spolupráci mezi WFP a Mastercard nalezl přímou souvislost mezi výživnými školními jídly na jedné straně a dosaženým vzděláním a produktivitou v pozdějším životě na straně druhé. Děti, jimž byl na Srí Lance k dispozici desetiletý projekt školního stravování, následně v dospělém věku dosahovaly o pět procent vyšších příjmů. Rozbor nákladů a přínosů kromě toho ukázal, že každý dolar investovaný do školních jídel vytváří hospodářský přínos ve výši tří až deseti dolarů.
„Rodiče často stojí před nelehkou volbou. Mají děti poslat do práce, aby pomáhaly živit rodinu, nebo do školy a nechat rodinu hladovět? Sponzorováním školních jídel dětem umožňujeme, aby pokračovaly ve vzdělávání a mohly se tak v dospělosti stát produktivnějšími. Těží z toho rodiny, komunity a nakonec i celá ekonomika,“ dodává Ann Cairns.
