Brexit není tragédie, ale naděje

Jednoduchá otázka, odpověď je o poznání složitější. Bude totiž záležet hlavně na tom, jak se obě strany (Velká Británie i Evropská unie) k Brexitu postaví. V zájmu Velké Británie je samozřejmě absolvovat co nejhladší odchod, v rámci kterého by země mohla i nadále ekonomicky i politicky stavět na tom dobrém, co v sobě s sebou skýtalo členství v Evropské unii – pohyb zboží, služeb a všem forem kapitálu s co nejnižšími možnými ekonomickými bariérami. V zájmu Evropské unie by mělo být na tyto podmínky přistoupit. To nejhorší, co by se nám všem mohlo stát, by totiž bylo chovat se jako uražený ješita, od kterého odchází nespokojená partnerka a on bezradně kope kolem sebe ve snaze to protějšku co nejvíce znepříjemnit. 

Ačkoliv Velká Británie vyváží víc zboží mimo země Evropské unie než do členských zemí a (a i v dovozu teritoriálně diverzifikuje téměř půl na půl), můžeme na evropském kontinentu identifikovat desetitisíce firem, jejichž ekonomická aktivita roste a padá s obchodem za kanálem La Manche. Minimální bariéry ve vzájemném zahraničním obchodě jsou devízou inteligentních států, které umí jednoduchou matematiku. Zahraniční celní války, po kterých někteří zklamaní a šokovaní zastánci evropské integrace okamžitě volali, nepomohou nikomu. I když… Oprava, jak se to vezme: Pomohou ekonomickým subjektům z rychle rostoucích zemí BRICS, z USA a Kanady, z Latinské Ameriky, z Indie nebo Číny… Všechny tyto země jsou okamžitě připraveny zaujmout místo kteréhokoliv výrobce a dovozce, jemuž cestu na britské trhy zatarasí případná bruselská obchodní bariéra. A pokud budou obchody probíhat jedním směrem, je nasnadě očekávat, že se rozběhnou i druhým, to dá rozum.

Nelžeme si do kapsy, Brexit pro Velkou Británii rozhodně není žádná velká tragédie. Velká Británie je dost velký hráč na to, aby ekonomicky i politicky ustála získanou suverenitu v rozhodování.  Důležitější je, že Brexit nemusí být vůbec žádná tragédie ani pro Evropskou unii. Stačí jen, aby se z argumentů předkládaných kritiky bruselského establishmentu poučila, sestoupila z mramorových věží, na kterých se vytváří myšlenky i evropské direktivy na intervenci do všech transakcí v ekonomice, a začala se opět věnovat tomu, proč byla Evropská unie vytvořena: aby mohli lidé pracovat, cestovat a obchodovat bez zbytečných bariér způsobených nejrůznějšími výmysly v takzvaném veřejném, nebo jiném zájmu. To mi bude úplně stačit.