Pandořina skříňka, level socialismus: Bude stát půjčovat soukromým firmám?

Stát chce půjčit společnosti OKD jednu miliardu Kč. Podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka je jedinou možností, jakou se Česká republika vyrovná s ekonomickými problémy jedné konkrétní soukromé společnosti, státní půjčka této firmě z peněz daňových poplatníků. Výborný nápad? Sociální opatření? Nutnost? Nikoliv. Velký problém, zjevná hloupost a Pandořina skříňka, která by měla navždy zůstat uzamčená v myšlenkách socialisticky laděných politiků.

Nejde ani tak o to, že daňoví poplatníci na nic takového nedali ve volbách politikům mandát (nevím o tom, že by měl někdo v programu heslo „Stát vytlačí banky z trhu komerčních úvěrů“) ani o to, že ministr Mládek sám přiznává, že rizikovost úvěru je na hranici ruské rulety s plně nabitou a funkční zbraní. Jde o to, že politici a úředníci, když už si je musíme platit, by měli zabezpečovat takové služby, které soukromý sektor nechce (žádný byznys model), nemůže (regulace) nebo z jiných důvodů nedokáže zajistit sám.

Na podporu všech špatných podnikatelských konců zkrátka nemáme dostatek prostředků. Opakuji to již poněkolikáté, nejsme ropná velmoc sanující cokoliv z veřejných peněz. Ani jí v tomto ohledu nemůžeme být. Měli bychom chtít vybudovat moderní znalostní ekonomiku, kde neúspěšné firmy zanikají a nové vznikají, kde se stát snaží pomoci pouze tlakem na zvýšení ekonomické svobody, snížení daňové zátěže, odstranění byrokracie a bariér pro zakládání nových firem, zpružnění trhu práce, rekvalifikace zaměstnanců a jejich nabírání na úvazky různého typu. Měli bychom chtít být zemí, kde platí panství práva a zdravý rozum, který odporuje myšlence „podpoř jednu firmu a tvař se, že na ostatní firmy to nemá vliv“. Co když začnou krachovat též? A co si tak udělat analýzu časové řady hospodářských výsledků OKD? Neprojedli vlastníci ovoce z dobrých časů bez toho, aniž by mysleli na časy zlé? A pokud to udělali, není současný stav náhodou jen a jejich chyba?

Podobným způsobem jde rozmetat napadrť jakékoliv lobbyistické pokusy soukromého subjektu zachraňovat svou kůži z veřejných peněz, bez ohledu na počty zaměstnanců. Pamatuji si, jak se při tzv. krizi po roce 2008 se žádostmi o podporu ve formě šrotovného a dalších všemožných akcí pro to či ono odvětví na vládě netrhly dveře. Stačila přitom jedna otázka, která vždy vzala lobbyistům vítr z plachet: „Můžete mi ukázat časovou řadu hospodářských výsledků firem z odvětví a výplaty dividend za posledních 10 let? Aha, tak vy chcete podporu? Prodejte jachty a investujte peníze do firmy, jestli chcete přežít krizi.“ A bylo hotovo.

Nebudu se znovu opakovat – pochopení proto, že trh práce bude po pádu OKD v „regionu razovitem“ vystaven velkému tlaku, ale zároveň argumenty proto, že si trh práce nakonec jako vždy poradí, jsem popsal v článku zde. Tak to zkrátka chodí. Tak jako se malé firmy mohou stát velkými, tak se velké firmy mohou stát malými, ještě menšími a nakonec třeba úplně přestat existovat. Třeba proto, aby pak – v lepší době, s lepším managementem nebo lepšími nápady, povstaly z popela. American Airlines, Kodak, General Motors, Nokia...OKD?

Chceš nám něco sdělit?Napiš nám

Napiš do redakce

Pošli nám tip na článek, reakci na daný článek nebo jakoukoliv zpětnou vazbu.

* Soubor není povinné přikládat.
Napište první písmeno abecedy.

Štítky OKD, peníze, Jan Mládek, Česko, trh práce, Nokia, General Motors, American Airlines, Kodak

Komentáře

Přihlášení uživatele

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.