Veřejný zájem za veřejné peníze
V minulém týdnu byla v Praze posvěcena další nemovitostní transakce s přesahem do veřejných financí. Zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo příspěvek na nákup fotbalového stadionu na Praze 10, na kterém působí prvoligoví fotbalisté Bohemians 1905. Na transakci za 134 milionů Kč (před odvedením daně z nabytí nemovitosti – tu zaplatí prodávající) daňoví poplatníci přispějí částkou 121,1 milionů Kč, fotbalový klub přidá 7 milionů Kč.
Jak vyplývá z reality dnešních dnů i mého předešlého komentáře, na podobné investice z veřejných prostředků existují v zásadě dva názory:
První podobné transakce ospravedlňuje. Jeho zastánci tvrdí, že podpora projektů ve veřejném zájmu a z veřejných peněz je žádoucí, protože umožňuje rozvíjet společnost a motivuje lidi k tomu, aby se bavili, vzdělávali, sportovali, drželi pospolu v komunitách a vůbec žili bohatým společenským životem, k němuž by bez podobných projektů nedocházelo. Právě proto by politici měli z vybraných daní přispívat na nákupy fotbalových stadionů a dalších sportovišť, které by měli vlastnit a provozovat, přispívat sportovním klubům, financovat projekty v kinematografii, dotovat divadla, platit náklady na kulturní akce a realizovat se v dalších oblastech veřejného života.
Druhý podobné transakce kritizuje. Jeho zastánci tvrdí, že každá koruna vybraná na daních má náklady obětované příležitosti (její majitel by si mohl koupit něco jiného). A když už prostředky státní aparát z peněženek daňových poplatníků vytáhne a rozhodne se je použít na projekt X (např. fotbalový stadion), existuje nějaký projekt Y, který logicky zůstane bez podpory (např. nemocné děti bez domova a rodičů). Dle zastánců tohoto názoru je veřejný zájem jen prázdná fráze, pod kterou se dá schovat prakticky cokoliv – ve veřejném zájmu podporujme nemocné děti, vzdělání seniorů, zdravý vzduch, zelenou přírodu, dopravní infrastrukturu… Zdroje jsou omezené, a tak „silnější“ veřejný zájem lobbisticky zdatnější zájmové skupiny převáží nad „slabším“ veřejným zájmem těch lidí, kteří mají menší mediální pokrytí, politickou podporu, prostě kteří v tom neumí chodit.
Bude fajn, když se i zastánci prvního názoru budou rozhlížet kolem sebe. Koncept nákladů obětované příležitosti totiž nejen bere ekonomickou svobodu v soukromém sektoru (daně), ale při nakládání s veřejnými prostředky představuje klíčový faktor, prostřednictvím kterého je vytvářen prostor pro politický lobbing, klientelismus, případně korupci a hospodářskou trestnou činnost.
