Karla Gotta jsem zamlada vozila v kočárku, říká nejstarší Plzeňanka. Oslavila už 104. narozeniny

„Sto čtyři? Přijde mi to úplně neuvěřitelné,“ usmívá se Vlasta Strejcová. Na dotaz, jaký je její recept na dlouhověkost, má jednoduchou odpověď. „Úsměv. Ten nic nestojí, a přitom má takovou moc. Také je zbytečné rozčilovat se nad věcmi, které nemohu ovlivnit,“ vysvětluje paní Vlasta a zároveň dodává, že neméně důležitá je i životospráva a pohyb. „Nikdy jsem nekouřila ani neholdovala alkoholu,“ zdůrazňuje.

S pohybem už má ale problémy a musí se o ní starat pečovatelky. Také má potíže se sluchem. Je to ale společenská dáma, která ráda vzpomíná na své mládí a s oblibou vypráví, co všechno zažila. „Víte, že jsem vozila v kočárku Karla Gotta? Naše i jeho rodina bydlela na Petrohradě, tak jsme se znali. Byla jsem plnoletá, když přišel na svět,“ vzpomíná. K umění má ostatně sama velmi blízko, více než čtvrt století totiž pracovala ve Svazu výtvarníků v Plzni a připravovala řadu výstav, mezi výtvarníky měla také mnoho přátel.

„Kulturu jsem si zamilovala už v mládí. Vždyť v Plzni bylo hned devět biografů, také jsem ráda zpívala a chodila do divadla,“ vzpomíná paní Vlasta. Ve svých vzpomínkách se ráda vrací ke svým rodičům. „Byli to úžasní lidé a já jsem je tak milovala. Právě oni mi představili svět umění a kultury,“ vypráví a ukazuje při tom na obrázek z vlastní dílny; stojí na něm citát: Melodie je úsměv hudby.

Sama má dnes největší radost z toho, když za ní přijdou synové. Vychovala hned tři. „A když se na mě někdo jen tak usměje. Každý touží po pohlazení a já jsem zjistila, že čím je člověk starší, tím je tahle touha silnější.“ I proto vzkazuje mladým lidem hlavně to, aby si vážili toho, co mají. „Vždyť každý náš den je požehnání. Ať se tedy mladí mají rádi, jsou na sebe hodní a nezávidí si,“ dodala.