Názory na dělení sportu na ženské a mužské kategorie rozdělují experty
Pohledy na striktní dělení sportu na ženské a mužské kategorie rozděluje experty, které oslovila ČTK. Podle některých zachovávají právo žen na fair play, podle jiných již neodpovídají dnešní době, kdy existují lidé, co prošli změnou pohlaví. Mezinárodní olympijský výbor přesouvá zodpovědnost podle druhu sportu na jednotlivé federace a každá si utváří svá pravidla. V posledních letech se ale sjednocují.
„Mužské a ženské kategorie existují z toho důvodu, neboť nějakým způsobem ochraňují kategorii, buď ze zdravotního hlediska nebo férovosti hry. Inkluze původně biologických mužů narušuje férovou hru a možnost vyhrát ženám. Biologická podstata je naprosto zásadní. Pokud člověk prochází pubertou pod vlivem mužských hormonů, jakákoliv tranzice i biologická změna pohlaví hormonálně nebo chirurgicky, určité zásadní následky biologické puberty nezmění," uvedl sportovní lékař Jiří Dostál.
Zřejmě nejznámější sportovkyní s takzvaným "odlišným sexuálním vývojem" je jihoafrická atletka Caster Semenyaová, dvojnásobná olympijská vítězka v běhu na 800 metrů. I pod dojmem jejích výkonů přijala mezinárodní federace před pěti lety pravidlo, které zamezovalo ženám startovat na tratích 400 metrů až po jednu míli, pokud měly příliš vysokou hladinu testosteronu.
Podle Zuzany Botíkové z Masarykovy univerzity v Brně moderní elitní sport vznikl na jasně vymezených pravidlech. Ať už pravidlech hry jako takové, ale i sportoviště, času a době trvání nebo způsobu kvalifikace a podobně. „Ty pravidla jsou však arbitrární, tedy ne nutně přírodou dané - jsou spíše dohodnuty, přesto jejich pointa spočívá v tom, že se dodržují. Změna pravidel, nebo jejich prohlížení jako něčeho zaostalého, může začít zpochybňovat nejen další pravidla, ale i pointu elitního sportu jako takového. Pravidla a měřitelnost jsou totiž jeho podstatou," řekla.
Botíková se obává, že společnost ve vnímání elitního sportu není dostatečně flexibilní, respektive shovívavá, aby přihlédla k neustále se měnícímu společenskému a politickému kontextu. Pro mnohé jsou podle ní jasná pravidla v konkrétních sportech posledně jasná pravidla v životě.
Sociolog Dino Numerato z Univerzity Karlovy řekl, že tlak na genderovou rovnost lze pozorovat v různých sociálních sférách a sport je jednou z nich. „Ne že by olympijské hry byly pouhým zrcadlem toho, co se ve společnosti děje. Olympijské hry ke společenským změnám a genderové rovnosti také přispívají," uvedl.
„Zatímco zakladatel novodobých olympijských her Pierre de Coubertin zdůrazňoval, že olympijské soutěže nejsou pro ženy, které by měly hlavně tleskat mužským výkonům, tak Thomas Bach hovoří o genderové rovnosti jako o jednom z nejdůležitějších momentů v historie žen na olympijských hrách, ne-li dokonce ve sportu obecně," dodal Numerato.
Ženské a mužské kategorie se vytyčily v 19. století. Historik Martin Klement z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR (AV ČR) míní, že kategorie již neodpovídají dnešní době. Je podle něj velkým úkolem současného sportu zvážit, jestli jsou udržitelné. Řekl to v rozhovoru, který ČTK poskytla AV ČR.
„Ženám trvalo dlouho, než byly zcela v tomto ohledu zrovnoprávněny. Praktická diskriminace se stále projevuje i v rigidním rozdělení kategorií na mužské a ženské," uvedl Klement a dodal, že toto přísné dělení v 21. století už nefunguje.
