Řecká krize: K čemu slouží bankovní prázdniny

Bankovní prázdniny jsou důležitým nástrojem řešení krizového scénáře bankovního sektoru v dané zemi. Tedy i v Řecku. Celý problém souvisí s fungováním dnešních bank, které mají jen omezené rezervy vložených finančních prostředků (klientských vkladů).

Představa bankovního sejfu naditého penězi všech klientů je lichá. Banka nemá v trezoru sto procent vašeho vkladu, ale jen zlomek. Nezbytně nutnou část, kterou ji určuje regulace (dohled vykonává Česká národní banka) či vlastní opatrnost. Zbytek prostředků neleží v trezoru, ale vytváří bance zisk ve formě poskytnutých úvěrů (př. hypotéky, spotřební úvěry...) a dalších investic (př. nákupy cenných papírů). To se promítá do praxe: Máte v bance úspory 50 tisíc Kč a myslíte si, že je tam najdete? Kdepak. Stav vašeho konta na výpise z účtu je jen pouhé číslo, za kterým se nemusí aktuálně skrývat vůbec nic.

Ano, chápete to správně. Žádná banka v České republice by nedokázala v jeden moment pokrýt požadavky na výběr svých klientských vkladů, protože jejich peníze jednoduše nemá. Banky totiž dobře ví, že pokud klienti nebudou mít důvod pochybovat o důvěryhodnosti finančních ústavů, nebudou chtít své peníze fyzicky vlastnit, a už vůbec ne všichni najednou – spokojí se jen s informací, že „tam někde“ jsou a jsou v bezpečí. Kapitálová přiměřenost českých bank se v roce 2014 pohybovala pod 18 %, dle informací ČNB byly české banky likvidními aktivy (tj. aktivy rychle přeměnitelnými na peníze; například dluhopisy, které se dají snadno prodat v zahraničí jiným bankám) schopny pokrýt zhruba 48 % klientských vkladů. Pokud vás zachvátila panika, vězte, že české banky jsou nadstandardně zdravé – jedná se totiž o jeden z nejlepších výsledků v EU.

A teď zpátky k Řecku. Uplynulé měsíce rozhodně neposílily důvěru bankovních klientů. Ti nedůvěřiví se proto rozhodli, že chtějí mít svoje peníze pěkně pod střechou. To ovšem vzbudilo v bankách obavy, jelikož s ohledem na výše uvedené nebyly schopny uspokojit poptávku většího počtu klientů po hotovosti. To bylo ovšem signálem i pro klienty, kteří do této doby byli v klidu, aby se pokusili ke svým penězům dostat. Fronty před pobočkami se začaly prodlužovat tak rychle, jak banky nebyly schopny peníze sehnat. Právě proto došlo na konci června k vyhlášení bankovních prázdnin – jedná se o institucializovanou ochranu bankovních domů před takzvaným „runem na banku“, tedy masivními požadavky klientů na výběr hotovosti, který převyšuje možnosti bank peníze vyplatit. Bankovní prázdniny, zpravidla charakteristické úplným nebo částečným omezením výběrů vkladů (přesně tak je tomu v Řecku, kde existuje limit výběru 60 eur na den), tak mají schladit žáhu rozlíceným klientům a vytvořit čas na jednání o osudu dané banky (bankovního sektoru).

V průběhu bankovních prázdnin se řeší možnost kapitálové výpomoci od centrální banky či jiných finančních skupin, garance centrální banky nebo vlády za vklady klientů, výpomoc nadnárodních institucí, zkrátka všechny možnosti, které nakonec povedou k uklidnění klientů a otevření bank. Pokud lidé zjistí, že ke svým penězům mají opět přístup a jsou v bezpečí, často nakonec ztratí o výběr veškeré hotovosti zájem. Důvěra v banky se pak opět posiluje, krize končí a vše se vrátí do starých kolejí.

Bude to fungovat i v Řecku? Spíše ne. Nedůvěra klientů je obrovská a vztahuje se na celý bankovní sektor, tedy ne jen v jednu konkrétní banku. A proklamace vlády rozhodně nemají kýžený účinek, neboť nesplněných slibů již bylo skutečně víc než dost. Prozření po posledním jednání v Bruselu je pro mnohé Řeky skličující. Proto bude odvrácení požadavků na masivní výběry velmi, velmi náročné. A to obzvláště v situaci, kdy se množí informace o zamítnutí řeckého požadavku k Evropské centrální bance na zvýšení limitu nouzového financování řeckého bankovního sektoru. Situaci v Řecku nepomohl ani fakt, že byly bankovní prázdniny opětovně prodlouženy. Skončit by měly ve čtvrtek 16. července...