Politici, proberte se – daňový patriotismus neexistuje, tím spíše ne v České republice!
Stanislav Huml (ČSSD) zapomněl, že další volby do poslanecké sněmovny jsou v nedohlednu, a svým populistickým a naprosto scestným výrokem navrhujícím ztrátu českého občanství Petry Kvitové zadělal sobě i své politické pověsti na „pěkné“ léto. Dobře mu tak!
Ukázal totiž, že tak jako mnoho levicově orientovaných kolegů-politiků, ani on nedokáže pochopit vratkost „hliněných nohou“, na nichž stojí socialistické myšlenky demotivující produktivní jedince rozšafným přerozdělováním daňových prostředků za účelem nivelizace příjmů obyvatel. A sice že daně lze vybírat donekonečna a lidé je donekonečna budou platit. To je naivní omyl.
„Touha politiků danit je bezmezná, stejně jako touha lidí daním se vyhnout. S tím prostě nic neuděláte, i když se třeba budete stavět na hlavu.“ Tuto větu mi kdysi sdělil zaměstnanec amerického Internal Revenue Service (IRS), berního úřadu odpovědného za výběr daní ve Spojených státech. Evidentně věděl, o čem mluví. Přesně totiž popsal přirozené a racionální myšlenkové pochody daňových poplatníků, kteří subjektivně cítí, že:
Daně jsou totiž jednostranné, neadresné a neekvivalentní platby. Petra Kvitová ani nikdo jiný nevíme, jestli se za ty naše těžce vydělané a zdaněné peníze financují nesmyslné nákupy předražených služeb ve státních institucích, třeba odměna 170.000 Kč úředníkovi za 13 odpracovaných dní, anebo slouží k subjektivně žádoucí věci, pro sportovce třeba nákupu sportovního vybavení pro děti v dětských domovech.V České republice by se teoreticky mohly vyskytovat všechny čtyři důvody. A víte co? Nalijme si čistého vína Ony se tu reálně vyskytují. Přitom stačí jen jeden z nich – a vůbec to nemusí být ten první, pro někoho „sobecký“, pro ekonomy naprosto pochopitelný důvod – a touha podílet se na plnění státní kasy vlastními penězi klesá. Je nesmysl myslet si, že existuje daňový patriotismus, tedy jakási morální povinnost financovat munici pro politický populismus, plýtvání státu a klientelismus v zemi, jejíž pas vlastníte.
Bohužel, ani parciálně nemůžeme rozhodnutí politiků přerozdělujících zrovna naše daně ovlivnit. To je chyba, k jejímuž odstranění se nemají ani ti politici, kteří vědí, co znamená termín daňová asignace. Proto se nemůžeme divit, že si stále více jedinců nespokojených s kvalitou veřejných statků, kritizujících zacházení se státními penězi, nebo nedůvěřujících „čestným“ úmyslům politického establishmentu chce nechat více peněz pro vlastní, svobodně učiněná rozhodnutí. Třeba z nich nakonec přispějí na stavbu silnice v rodné vesnici, nakoupí doplňky pro mládežnické sportovní družstvo nebo postaví knihovnu. Ale bude to jejich svobodné rozhodnutí, které jim přinese užitek.
Pokud bude pan Huml nebo kdokoliv jiný těmto lidem vyhrožovat, že je zbaví českého občanství, dosáhne přesně toho, co chtěl výhružkami eliminovat. Daně tu platit skutečně přestanou, ale možná se navíc přidají k Drobnému, Navrátilové, Lendlovi a dalším, které politické důvody donutily změnit národní dres. Států, kde úspěšné sportovce – ale i podnikatele, vědce, investory a další profese – uvítají s otevřenou náručí, je víc než dost. A uvědomme si, že pořád přibývají!
Zkrátka a dobře, „metoda biče“ je v provedení pana Humla naprosto směšná … Bohužel, není sám. V anketě na nejčtenějším zpravodajském portálu stejný názor sdílí téměř 44 % z více než 65 tisíc hlasujících – to je děsivý výsledek!
Zapojte se do naší ankety, kde pokládáme stejnou otázku.
Foto: Christian Mesiano, Wikipedia
