KOMENTÁŘ: Výsledek zákazu kouření? Lidové milice na Praze 1 a podhoubí pro další regulaci
Zákaz kouření v restauracích platí jen několik dní a již se začínají objevovat první trhliny v naivních představách regulací posedlých zakazovačů a přikazovačů. Snaha omezovat svobodu „ve veřejném zájmu“, ať již si onu „veřejnost“ definujete jakkoliv, dostává znovu na frak. Neočekávané dopady regulace totiž mohou směle vážit všechna reálná i domnělá pozitiva zákona. A nebo – a to spíše – mohou zadělat na další prohlubování zákazů a omezování ekonomické svobody…
Co zatím víme? Kuřáci se z vnitřních prostor restaurací odebírají na předzahrádky a terasy restaurací a barů, kam by však v letních dnech rádi i nekuřáci, kterým se, světe div se, nechce sedět v čistých a nezakouřených interiérech, po kterých roky volali.
Hloučky kuřáků postávají na chodnících v ulicích před restauracemi, což dráždí řidiče aut či majitele nemovitostí v blízkosti restauračních zařízení. Ve večerních hodinách se družně hovořící skupinky osob přesouvají s cigaretou mimo prostory restauračních zařízení, které mnohdy následují i nekuřáci. Jenže před hospodou nenese její majitel za jednání osob žádnou odpovědnost...
A vznikají problémy, kterých samozřejmě bude přibývat. Absurdní snaha svázat užitek a preference lidí zákonem kumuluje negativní dopady, které si zastánci regulace nechtěli nebo nedokázali připustit. Mimo vytváření si alibi pro regulační omyl se snaží hledat „řešení“.
Tím nejabsurdnějším z nich je – aspoň prozatím – opatření, ke kterému se odhodlala Praha 1. Vyslala do nočních ulic skupinu urostlých zaměstnanců bezpečnostní agentury. Ti budou v absurdních stejnokrojích „antikonfliktního týmu“ brázdit od čtvrtka do soboty noční ulice Prahy 1 a budou…
Co vlastně budou dělat? Jejich identitu nezná žádná legislativa, nemají žádné pravomoci nikoho napomínat, pokutovat ani zadržet. Za půl milionu korun z našich daní se budou procházet po centru města a „domlouvat“ lidem, aby odhazovali nedopalky do popelníků, aby mluvili co nejvíc potichu a aby se pokud možno drželi uvnitř hospod a barů a ne na ulici. A případně budou volat městské strážníky či státní policii.
Kocourkov. Několik novinářů se s hlídkami vydalo do ulic, mnoho lidí sdílelo první zážitky s antikonfliktním týmem Prahy 1 na sociálních sítích. Výsledek? Posměch, nezájem, kumulovaná trapnost, ale i systematické oslovování skupinek atraktivních dívek nebo ignorace hlučných skupin ostrovních fotbalových fanoušků na úkor „umravňování“ skupinek fyzicky méně výrazných mladíků, kterým za chvílí končí večerka stanovená rodiči…
Je jasné, že zákaz kouření v restauracích fungovat nebude. Jsme Češi. Proto vznikají členské kluby, v hospodách se schází „uzavřené společnosti“, restaurace omezují provozní dobu na dobu obědů a v podvečer a večer jsou „zavřené“… A tam, kde česká švejkovská řešení nefungují, se kuřáci prostě posouvají do veřejných prostor, kde má stát vůči nim nulovou páku Stát na ulici, kouřit a povídat si zatím ještě můžeme. Regulace tak stojí na velmi tenké hranici rozhodnutí, které budeme muset v blízké době přijmout:
- „Přiznejme si, že zákazy nefungují. Nechme majitele restaurace vybrat si, zda chce mít kuřáckou hospodu, stejně jako jeho zaměstnance vybrat si, jestli chce v kuřácké hospodě pracovat – třeba za vyšší mzdu jakožto kompenzaci pracovních podmínek.“
- „Problémy zákona vysvětlujme tím, že je regulace stálo málo důrazná. Zakažme proto kouření na zahrádkách a terasách a v blízkém okolí všech restaurací. Pak zakažme kouření všude. Pro jistotu zakažme i restaurace a bary. A zakažme taky noční vycházení, ať je úplný klid.“
Bylo by hezké žít v zemi, kde situaci vyřešíme variantou číslo jedna. Bohužel se však plíživě blížíme k variantě dvě…
