Ruské kolo na Smíchově? Ano! Praha nesmí zůstat historickým skanzenem
Okurkovou mediální sezónu, která je letos na domácí události nebývale silná (no, možná je to s ohledem na zprávy ze zahraničí nakonec dobře), pročísla zpráva o záměru vybudovat na Hořejším nábřeží v Praze 5 vyhlídkové „ruské“ kolo. To by se po vzoru londýnského London Eye nebo lasvegaského High Roller Ferris Wheel mělo stát atraktivním turistickým místem, které oživí zajímavý, ale momentálně stagnující veřejný prostor hlavního města.
Zatímco po Náplavce na pravém břehu Vltavy korzují desetitisíce místních i turistů od Karlína až po Modřany, levý břeh Vltavy se od parku na Kampě proti proudu vody potýká s nepoměrně menším zájmem trávit zde volný čas. To je fakt, který se samozřejmě multiplikuje i do menšího objemu ekonomických aktivit v okolí. Restaurace, kavárny, pekárny, hotely, Airbnb hostitelé či půjčovny sportovního vybavení všeho druhu – ti všichni závistivě pošilhávají přes Vltavu na druhý břeh. Problém dlouho vybízel k hrůzostrašnému řešení, a sice aby se nějaký politik jal utrácet stamiliony z peněz daňových poplatníků a činit nějaké dobro v takzvaném veřejném zájmu.
To se však nestalo. Soukromá společnost vypracovala projekt vyhlídkového „ruského“ kola, které by se po vzoru podobných zahraničních atrakcí mělo stát místem celoročního zájmu rezidentů i turistů, to jest místem, kam budou mířit desetitisíce lidí s naditými peněženkami podporovat mikroekonomiku levého břehu Prahy 5. Vtip je v tom, že tento ryze soukromý projekt deklaruje, že od města nebudou třeba žádné finanční prostředky, naopak bude investice ze soukromých peněz odhadovaná na 200 milionů Kč městu nést pravidelný nájem a navíc kultivovat okolí.
Jako pokaždé, když se jedná o výjimečných projektech, se i teď ozývají vlny kritiků – tradičních podezřelých. Jsou mezi nimi zpravidla politici, kteří tento nápad nevymysleli nebo nebyli u jeho schvalování, architekti, kteří by byli rádi, aby někoho zajímalo, co by do daného prostoru nakreslili oni, či památkáři, kteří by nejraději Prahu ovinuli velkým sarkofágem a vybírali do ní vstupné jako do skanzenu.
Jenže doby, kdy z Pražského hradu vyjížděl panovník s kočárem taženým koňmi a v malebných uličkách zdravil poddané prodávající ve Vltavě čerstvě nalovené ryby a v domácích pecích napečené koláče, jsou nenávratně pryč. Praha nesmí být skanzenem. Praha musí být moderní metropolí, která umožní soukromým investorům rozvíjet brownfieldy a jiné nevyužité plochy v širším centru města k tomu, aby se mohla i nadále rozvíjet. Jak zpívají klasici české hiphopové scény PSH: „Praha není jenom most a hrad.“ Projekty jako tento jsou totiž přesně těmi, které se přes porodní bolesti stávají věčnými ikonami rezonujícími daleko za hranice země. A když se jimi nestanou, tak se na ně vzpomíná jako na experiment, který sice nevyšel, ale zároveň daňového poplatníka nestál ani korunu. Kéž by to samé šlo říci i o daleko důležitějších projektech, o kterých se naopak veřejně nediskutuje téměř vůbec…
