Komentář ke kauze Ransdorf: K čemu jsou vlastně europoslanci?
Jistě, otázka v titulku článku není úplně férová. Já jsem ji však nevymyslel… Najdete ji totiž v každé diskusi pod článkem o tzv. Ransdorfgate. Miloslav Ransdorf, europoslanec za KSČM, se dle dostupných informací spolu se třemi kumpány domáhal přístupu k cizímu účtu s 350 miliony eur a zažehl téma číslo jedna dnešních dní.
Když vyloučíme vtipy všeho druhu na osobu Miloslava Ransdorfa a absurdnost situace, v níž se již poněkolikáté v životě ocitl (v tom jsme snad nejlepší na světě), komentáře zastávající se tohoto „neškodného, popleteného staříka“ (nesouhlasím, neškodný komunista neexistuje), zbývají skutečně jen komentáře snižující vážnost europoslaneckého mandátu někam na bod mrazu.
A není se co divit - dejte dobrou myšlenku politikům, ale ještě předtím se s ní rozlučte. Ze záměru vybudovat ekonomicky stabilní spojenectví zemí, v němž bude hrát prim ekonomická svoboda, panství práva a volný pohyb obyvatel, zboží, kapitálu a pracovní síly, se stala byrokratická mašinerie chrlící tisíce absurdních direktiv a libující si ve vlastní nadutosti. Administrativa Evropské unie polyká miliardy eur ročně a je tak složitá, že se ji většina evropských voličů napříč členskými zeměmi ani nesnaží pochopit.
Právě proto stále více Čechů pochybuje o tom, jaký je vlastně přínos celé té EU? Volný pohyb je spíše na obtíž, volný obchod likvidují direktivy, výjimky a nařízení, jednotná měna zjevně nefunguje jako faktor hospodářského růstu, evropské dotace jsou vábničkou na rozkrádačky všeho druhu a i jejich zastánci si uvědomují, že až po pár letech začneme do bobtnajícího evropského rozpočtu přispívat více, než z něho inkasujeme, zbydou nám snad zase jen vtipy…
Evropští poslanci se mohou třeba rozkrájet, aby racionálně neznalým voličům zajímajícím se výhradně o dění v jejich zemích vysvětlili přínos jejich práce v Bruselu pardon Štrasburku (mimochodem – zasedání Evropského parlamentu se pravidelně stěhují mezi těmito dvěma městy, ročně nás přesuny vyjdou cca na 250 milionů eur). Pak se však objeví jeden Ransdorf a můžou začít zase od začátku.
Co to znamená? Možná nic. Ale možná to celé slavné Evropské unii nastavuje nepříjemně upřímné zrcadlo. Pokud by si europoslanci našli minutku a podívali se do něj, zjistili by možná krutou pravdu – byrokratická mašinerie s názvem Evropská unie se natolik odtrhla běžnému životu nás obyvatel členských zemí, že nás europoslanci a jejich žabomyší války vlastně vůbec nezajímají. A to je pro Evropskou unii a její volené zástupce asi nekrutější rána, která je může postihnout.
