sobota 5. prosince 2020 Jitka

Bez masivního testování se nehneme z místa, říká Jindřich Vobořil. Řešením jsou antigenní testy

Jestli můžeme o někom mluvit jako o odborníkovi na testování, a to nejen na přítomnost koronaviru v těle, určitě jím je Jindřich Vobořil. Čtyřiapadesátiletý rodák z Brna je veřejnosti známý především jako národní protidrogový koordinátor z let 2010 až 2018. Dnes je vrchním ředitelem Společnosti Podané ruce o.p.s., která do Česka přivezla speciální korejské přístroje na koronavirové testování. Výsledek takových testů je hotový do 12 minut, přesnost je přes 90 procent a jeden test stojí tři sta korun. Nejen o tom si s Jindřichem Vobořilem povídala Drbna.

Vybraný půlmilion se zdvojnásobí
Už od jara se sociální pracovníci snaží pomáhat svým zranitelným klientům, kteří jsou nejvíce ohroženi epidemií koronaviru. Aktuálně je evidováno 3 077 klientů a 2 169 zaměstnanců sociálních služeb s koronavirem. Domovy pro seniory nesou nejvyšší podíl na celkovém počtu úmrtí na nákazu. Na tuto situaci reaguje obecně prospěšná společnost Podané ruce a Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR o.s. sbírkou pro sociální služby a jejich uživatele. Z výtěžku veřejné sbírky budou nakoupeny oxygenerátory, přenosné analyzátory a testovací sady. Ty budou využity především pro pečovatelské služby, kde se starají o seniory, ale také osoby s postižením či chronicky nemocné. Stejně jako na jaře se hlavním partnerem sbírky stala společnost Sazka, která poskytla okamžitý příspěvek ve výši milion korun. Společně nyní vyhlašují výzvu. Pokud se podaří vybrat půl milionu korun, Sazka po skončení kampaně tuto částku zdvojnásobí. Sbírku může podpořit kdokoliv s vědomím, že každá darovaná koruna nakonec přinese dvojnásobný výtěžek.

Přispět je možné přes darovací portál Darujme.cz nebo na transparentní účet pod názvem Společnost Podané ruce o.p.s. u Fio banky, a.s. Číslo účtu je 2701786666/2010.

Jste tak trochu průkopníkem antigenního testování na koronavirus v Čechách. Jaké jsou jeho výhody?
Každá z těchto technologií funguje jinak. Po antigenním testu doporučujeme pak ještě u pozitivních případů PCR test. To je ten, který všichni dobře známe. Ty jsou samozřejmě nejjistější, ale trvají několik hodin, není jich mnoho a čeká se na ně dlouho. Jak jste zmínil, antigenní test má výsledek za pár minut a jeho cena je v případě námi používaného korejského zařízení 300 až 500 korun s přesností kolem 90 procent. Na světovém trhu nalezneme i levnější. Podané ruce přístroj v minulých týdnech zkoušely a odhalily díky němu třeba nákazu ve vysokém procentu v Domově seniorů Kociánka. Stejně jako u vlastních pracovníků jsme odhalili pozitivní případy a to včetně lidí bez příznaků.

Jak je dnes těžké se k podobným antigenním testům dostat? Přeci jen s pandemií bojuje celý svět a nabídka nemusí odpovídat poptávce.
My jsme to poptali u několika výrobců a myslím si, že by nebyl problém kapacitně zajistit testování pro celou republiku. Navíc s tou korejskou spolupracujeme dlouhodobě a vím, že je na ně spoleh. Naše společnost dělá screeningové testy na žloutenku a na HIV a takové testy používáme právě od nich přes firmu ExBio. Stejně tak i nově spolupracujeme s  rakouským výrobcem tzv. rapid testů a již s nimi máme konkrétní pracovní zkušenost a samozřejmě mají i dobré reference. Jejich odpověď na kapacity také byla, že jsou schopni dodávat i v milionech kusů.

Sám jste na jaře přišel s modelem křížového testování, který podle vás nabízí řešení pro druhou vlnu epidemie. V dokumentu mluvíte o tom, že zvýšené nároky na ochranu a testování pracovníků sociálních služeb se mohou brzy vracet. Takzvané křížové testování, jak ho zorganizovala vaše společnost Podané ruce v kontaktním centru na Vlhké v Brně, je modelem, který by mohl v případné aktuální vlně epidemie sloužit v sociálním sektoru obecně. Díky tomu by nemusely sociální a zdravotní služby zavírat před svými zranitelnými klienty dveře. Máte pocit, že některé z vašich myšlenek vláda převzala, nebo zůstaly nevyslyšeny?
Nevím, jestli se vůbec něco z těchto myšlenek podařilo začlenit do vládních opatření. Od začátku jsem tvrdil, že je zapotřebí zajistit dostatečné množství testovacích míst. Testujme primárně v rámci prevence a to hlavně v sociálních službách. To vláda tak nějak úplně vyignorovala a pokud si domovy pro seniory nějaké testy nakoupily, tak testují na vlastní pěst. Samozřejmě, masivní testování pravidelného rázu v institucích stojí nějaké peníze, ale vrátí se to tím, že se nemusí zavírat ekonomika. Podívejme se třeba do Švýcarska nebo právě Jižní Koreje, kde se ekonomika nevypíná. Podmínkou je ale neustálé masivní testování a samotrasování lidí. To znamená, že lidé, pokud jsou pozitivní, tak okamžitě sdělují těm, se kterými byli v kontaktu, aby se šli sami testovat a funguje to. Nečeká se na hygienu, která nemá šanci personálně vše zajistit.

Proč touto cestou nejde Česká republika?
Těžko říct. Vláda jednoduše ignoruje jednotlivá doporučení institucí, kterými je třeba WHO a podobně a možná se tak trochu pořád díváme spatra na dobrou praxi z Asie a máme pocit, že tady to fungovat nemůže. Už před několika měsíci přitom autority doporučovaly, že je potřeba udělat ochranný val kolem rizikových skupin. Podívejme se třeba na USA, kde žije v domech pro seniory jedno procento obyvatel, ale čtyřicet procent úmrtí bylo právě z těchto zařízení. Sociální služby ale reálně v naší zemi nikoho nezajímají, protože se udělal PR příběh o záchraně zdravotníků a zdravotnictví. Stavíme polní nemocnice, abychom zabránili rozpadu zdravotnictví, ale prevence se nedělá. Samozřejmě má smysl stavět nemocnici, ale to až v tenhle moment, kdy je absolutně zanedbána prevence a preventivní testování v rizikových skupinách nebo institucích, jako třeba u městské policie nebo v dopravních podnicích. Takové testování, kdy se snažíme hledat lokální ohniska, jsou epidemiologická řešení. „Lock down“, kterým si procházíme, je bohužel řešením spíše politickým.



Na jaře jste přišel s výzvou „ne lock down, ale inteligentní řešení“, kde v sedmi bodech popisujete, jak zvládnout situaci bez úplného „uzavření země“. Jak vlastně nahlížíte na situaci, ve které se teď nacházíme, kdy jsme prakticky v „lock downu“.
Pozitivně hodnotím alespoň to, že se podařilo navýšit kapacity testování. Nicméně celá řada epidemiologů kolem mě, vesměs lidi, které dobře znám, říkají, že je nejdůležitější zastavit přenos nákazy přes kontakty skrze testování a samotrasování.

Představme si takovou názornou situaci. Udělá se „lock down“, všichni se zavřeme doma a číslo počtu nakažených začne pomalu klesat. A co bude dál? V ten moment nevíme, kdo je nemocný a kdo ne. „Lock down“ se pak rozvolní a vrátí se to do situace před ním. Bez masivního testování to prostě nejde.

Nereálné je také trasování státní správou, která na to absolutně nemá kapacity a nestíhá. Trasování zvládne veřejnost sama. Už dávno tu měla být, podobně jako v zahraničí, aplikace, která by vůbec nebyla v rukou vlády. Fungovala by tak trochu jako Waze pro řidiče, kdy do něj samotná veřejnost přidává informace. K dispozici musí být také rychlé antigenní testování, nikoliv jen PCR, které je nyní dostupné v řádu několika dní.

Musí to být uzavřený kruh testování, kde má být rychlé orientační testování pomocí rychlých antigenů spolu s rychlým anamnestickým rozhovorem. Tento první screening umí odhalit aktuální infekčnost. Vybrané lidi je pak zapotřebí poslat na základě rozhovoru a výsledků na PCR testy a naopak některé lidi spíše testovat již na protilátky. Na testy na protilátky se úplně zapomnělo, ale již zde máme nějaké podstatné procento lidí, kteří jsou promořeni a již nejsou rizikem pro sebe, ani pro okolí. To je třeba také díky tomuto testování odhalit. Lidé s protilátkami po nějakou dobu, dle našeho názoru, již vůbec nejsou potřeba držet v žádné karanténě. Alespoň tedy po dobu několika měsíců, dokud protilátky mají.

Je tedy pravdou, že kdo prodělá koronavirus, je proti němu na nějakou dobu imunní?
Je potřeba se vždy otestovat na protilátky. Ne každému se automaticky vytvoří. Jsou známé případy opakované infekce a často právě ten druhý průběh může být komplikovanější. Vznik protilátek ani nijak nesouvisí s tím, jak závažný byl průběh onemocnění. Jsou jiné faktory, podle kterých si tělo protilátky tvoří. Sám jsem si prošel koronavirovým onemocněním a mé protilátky nejsou nijak silné. Odhadem do několika týdnů zmizí. Někteří lidé ale mají protilátek více.

Takže mediálně známé „promořování“ nemusí fungovat?
Takové to rychlé promořování se ukazuje rizikem. Nyní se mluví o něčem, čemu se říká virová nálož. Opět uvedu příklad. Zdravotníci ve Wu-chanu, kteří byli v první vlně, kde lidí bylo nakažených mnoho, měli dramatické průběhy právě kvůli vysoké virové náloži. Pak může být promořování spíše nebezpečné. V tomto nejsem odborník, ale z praxe se zdá, že hledáme nějakou střední cestu. Promořit bude určitě logicky do nějaké míry nutné, ale je to třeba udělat tak, aby u toho nezemřelo zbytečně mnoho lidí, nerozpadl se díky špatné prevenci v sociálních službách zdravotní systém a zároveň je zapotřebí ochránit alespoň ty nejrizikovější skupiny. To se udělat zcela jistě dá.

Je také pravdou, že není přímo úměrné riziko nákazy v poměru s časem stráveným s nakaženým?
Některé studie o tom mluví. V této věci ale nejsem odborník. Zdá se, že záleží na více faktorech. Jeden z nich je určitě podle dostupných informací věk. Takže tzv. virová nálož – tedy množství virů, kterými se člověk nakazí, dále asi reakce těla a imunitního systému jedince, v jaké míře se u daného jedince viry rozmnožují. Studie teď hovoří o tom, že někteří lidé jsou tzv. super přenašeči. Kolem tohoto se udělalo mnoho studií a my se z praxe snažíme díky těmto informacím vytvářet nějaký preventivní systém a navrhovat nějakou praktickou strategii.

Například jedna skupina studií amerického CDC hovoří o tom, že školáci covid přenášejí minimálně. Podle této studie to děti do čtrnácti let minimálně chytí ve škole a proto je lepší, aby zůstávali právě tam, než aby se školská zařízení do deváté třídy zavírala. Děti se podle studií CDC nejčastěji nakazí v rodině.

U dospělých je to jednoduché. Jakmile mám příznaky a kašlu, tak to pravděpodobněji roznáším a raději se mám jít otestovat a pokud mohu, tak vytvořím nějakou míru samokarantény. Jakmile odejde kašel a rýma, tak se to spíše roznáší méně. Je vhodné na konci zjistit, zda mám protilátky. Nakonec tento postup můžou lidé uplatnit i u jiných typů epidemií, ať jde o respirační onemocnění, nebo například epidemii žloutenky, či mononukleózy. Tato epidemie nás může nakonec naučit být obecně k sobě v době různých nákaz ohleduplnější a citlivější.

Kdybyste dostal nabídku být členem některého z poradních orgánů vlády v boji s koranavirem, zvažoval byste ji?
Samozřejmě. V tenhle moment, kdy je situace taková, jaká je, tak neřeším nějaké antipatie a politickou příslušnost. Asi bych ale nepřijal služební nabídku, například náměstka ministra. Tu jsem dostal před dvěma roky a s díky jsem ji odmítl. S praktickými zkušenostmi z testování, které jsme letos nabrali, bych ale v každém případě rád pomohl.

Společnost Podané ruce patří k největším poskytovatelům služeb v oblasti prevence, léčby a re-socializace drogově závislých lidí v České republice. Jak jste se dostali až k testování osob na koronavirus?
Dlouhodobě jsme velmi blízko charitě a Armádě spásy. Primárně jsme s testováním začali u sebe. Nejprve jsme s Asociací poskytovatelů sociálních služeb rozjeli sbírku, která obecně pomáhá sociálním službám v době korony, začali jsme společně s prezidentem asociace řešit ochranné pomůcky pro sociální služby. Rozjelo se to poměrně rychle a během krátké doby jsme začali pomáhat všem sociálním službám v celé ČR.

Jelikož jsem dlouhodobě v kontaktu s Asií, tak nebylo těžké propojit se s kolegy z Koreje a vzhledem k tomu, že máme vlastní letité zkušenosti s testováním různých onemocnění, jako  žloutenka typu C a také HIV/AIDS v rizikových skupinách, tak pro nás je blízké právě toto screeningové a orientační testování. Nejprve jsme proto začali u sebe a poté jsme probrali s kolegy, jak můžeme pomáhat v téhle době i ostatním.

V květnu jsem zorganizoval telefonát naší brněnské paní primátorky s primátorem města Tegu, což je čtvrté největší korejské město a zároveň to bylo na začátku nejpostiženější město koronavirem v zemi. Primátor nám popsal třeba to, jak u nich probíhá masivní testování, díky kterému nakonec neudělali „lock down“, protože epidemii díky testování srazili k nule. Například v domech pro seniory a jiných institucích, jako jsou nemocnice testují každý den všechny pracovníky, kteří přijdou na službu. Díky tomuto se nákazu v institucích daří eliminovat.

I proto jsme přivezli do Česka antigenní testy. Od té doby se na nás obracejí známí nebo úřady s tím, jestli je můžeme testovat. Hygiena nám k tomu řekla, že to bere jako orientační testování a pro management služeb to může být užitečný preventivní krok. Proto jsme teď začali mluvit s městem o tom, že by bylo užitečné přenést tu zkušenost masivního testování a udělat na výstavišti v Brně testovací místo pro pěší i drive-in.

Chtěli bychom testovat jak antigenními testy, tak klasickými PCR testy. U lidí na konci onemocnění bychom zjišťovali také protilátky z kapilární krve. Právě díky testům na protilátky zjistíme, koho můžeme po vyléčení poslat zpět do rizikovějšího provozu. Tím je například práce v domech pro seniory a jiných institucích. Takto je možné vytvořit inteligentní způsob nejen samotrasování, ale také zvládání epidemie napříč celou společností a neuzamykání celé společnosti, ruinování ekonomiky a vytváření dalších dlouhodobých nedozírných důsledků na lidské životy.

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Lucie Mojžíšová a archiv Jindřicha Vobořila.

Štítky koronavirus, Podané ruce, Jindřich Vobořil, antigenní testování

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.