neděle 25. září 2022 Zlata

Je to vaše dítě, i když ho neporodíte, říká pěstounka z Liberce Simona Neumann. Proč ubývá pěstounů?

V Libereckém kraji klesl v loňském roce počet dětí, které byly umístěny do náhradní rodinné péče o dvacet procent, zájem ze strany náhradních rodičů dokonce o čtyřicet procent oproti předchozímu roku. Cesta Simony Neumann k pěstounství nebyla jednoduchá. Podělila se s námi o to, proč si myslí, že pěstounů ubývá a co pěstounství vlastně obnáší.

„Loňský rok provázelo několik faktorů, které mohly mít na tento neveselý vývoj vliv, ať už hovoříme o trvající epidemiologické situaci, jejích dopadech, existenčních nejistotách či obavách ze samotného procesu, kterým budoucí náhradní rodiče musejí procházet,“ řekl již dříve náměstek hejtmana pro resort sociálních věcí Petr Tulpa.

V Libereckém kraji potřebuje náhradní rodinnou péči zhruba 150 dětí. Mimo rodinu jich žije – ať už dočasně či trvale – přibližně 350.

Adopce, pěstounství či poručenství?

Forem náhradní rodinné péče je hned několik. Nejčastěji se jedná o osvojení neboli adopci a pěstounskou péči. Další možností je poručenství a péče jiné osoby. Adopce je trvalou záležitostí, kdežto pěstounství trvá po takovou dobu, kdy ji dítě potřebuje, maximálně však do jeho 18 let.

Náhradním rodičem se může stát osoba žijící sama či v páru, sezdaném či nesezdaném. Mezi hlavní kritéria patří však poskytnutí vhodných podmínek pro výchovu dítěte.

O Terezku se paní Simona společně s manželem soudila roky

Paní Simona má dnes čtyři děti. „Já mám z předchozího vztahu, manžel má také holčičku s bývalou přítelkyní – tu mám osvojenou, protože se jí matka vzdala – a pak máme v pěstounské péči Terezku a jedno dítě máme společně s nynějším manželem," vyjmenovala na začátek s úsměvem.

Člověk dělá dobrou věc. Vy to dítě dostanete v nějakém stavu, rodina se o něho nestarala dobře. Pak to dítě opečováváte – když vám vyroste ze semínka květina, také z toho máte radost. Když vidíte, jaké to dítě dělá pokroky, je to skvělé. Člověka to naplňuje, je to k nezaplacení.

Jak dlouho jste pěstounkou?
To je trochu složité. Jsme osoby blízké – můj muž si našel před lety přítelkyni, která už v tu dobu byla těhotná, takže malou Terezku vychovával od narození. Nicméně ukázalo se, že matka byla drogově závislá, takže se s ní manžel rozešel, to bylo v roce 2017. Poté jsme spolu začali chodit. O holčičku jsme se tedy starali my a od roku 2020 jsme oficiálně pěstouny. Několik let jsme se o ni soudili.

Jak vy osobně pohlížíte na pěstounství?
Pěstounství znamená spoustu povinností a skoro žádná práva. Než jsme se stali pěstouny, tak jsme to nevěděli, protože v tu dobu, kdy jsme měli Terezku svěřenou do předběžného opatrování, jsme vlastně neměli žádné povinnosti. Zkrátka jsme se o ni starali, jak jsme nejlépe dokázali. Samozřejmě nikdo nám nic neplatil, o penězích to ale nebylo – nechcete dát dítě drogově závislé matce a otci, který seděl ve vězení a neměl s holčičkou žádný vztah.

Co to obnáší?
Máte povinnost se o dítě starat a také se vzdělávat. Každý pěstoun se musí vzdělávat 24 hodin za rok, to musíte splnit, jinak se může stát, že vám dítě odejmou. Zjistili jsme například, že pokud by se Terezce něco stalo, třeba v případě nějaké operace v nemocnici, tak my jako pěstouni nic podepsat nemůžeme. Museli jsme tedy k soudu podat návrh o rozšíření práv, abychom za ni vůbec mohli takto rozhodovat.

Proč je podle vás tak málo pěstounů?
Myslím, že je to proto, že pěstouni mají spoustu povinností a de faco žádná práva. To je asi jeden z hlavních problémů. Ty děti jsou většinou z nějakých problémových rodin, hlavně drogově závislých. Často je matka drogově závislá ještě před těhotenstvím. Děti si zažily velký stres, mají i nějaké psychické problémy.

Někteří lidé čekají i rok. Je to nelogické. Když je nedostatek pěstounů, proč tak dlouho čekají? říká paní Simona.

V dnešní době je samozřejmě důležité i finanční zajištění. Nejčastěji se jedná o pěstouny nezprostředkované, tedy příbuzné či osoby blízké. Letos začala platit novela, která pěstounům snížila příspěvek. Bylo mi řečeno, že až 80 % pěstounů je nezprostředkovaných, zde se ubraly finance. Nejvíce seniorům, ale hájím tu teď ty skupiny lidí, kteří se poctivě starají, nepobírají dávky jen proto, aby je měli. Když si třeba starší člověk bude muset vzít svá vnoučata do pěstounské péče, děti mají spoustu problémů, člověk se jim musí věnovat, docházet do různých center nebo k lékaři. Když nechodili do práce, stát jim platil sociální a zdravotní pojištění, to se zrušilo. Nicméně ozvalo se spoustu lidí a pojištění bude navráceno od 1. srpna, finance však ne. Takže si myslím, že velkou roli v tom hrají peníze, jelikož i po finanční stránce je to náročné.

Příspěvek při pěstounské péči: výše dávky se odvíjí od násobku životního minima v závislosti na počtu svěřených dětí a jejich zdravotním stavu. V případě prarodičů a praprarodičů je násobek nižší. 

Jak byste porovnala pěstounství a adopci?
Osvojení je daleko jednodušší, protože k nám nechodí na kontroly OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí – pozn. red.). Pokud jste pěstounem, tak se tam stále nějakým způsobem upřednostňují práva biologických rodičů. Přesto, že třeba fetují a podobně, jsou pořád možné nějaké návštěvy s dětmi, kterým to mnohdy nic nedává, špatně to nesou. To u adopce odpadá, tam jste rodiči vy.

Ohodnoť článek

Autoři | Foto Úřad práce ČR, Odbor sociálních věcí Libereckého kraje

Štítky Liberecký kraj, děti, adopce, pěstouni, rodina

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.