pondělí 13. července 2020 Markéta

Příběh z mise vojáka: Ženou v armádě

Co prožívají a vidí vojáci na misích? Jaké poznatky si z těchto misí odnášejí? V dnešním rozhovoru se ptáme kapitánky francouzského letectva mimo jiné na to, jaké je to být ženou v armádě.

Kdo: Kapitánka francouzského letectva
Oblast mise: Pobřeží slonoviny a Afghanistán
Redakce nedostala povolení sdílet v rámci článku jméno vojáka.

Co přesně bylo vaší prací v průběhu misí na Pobřeží slonoviny a v Afghanistánu?
Na obou misích jsem byla referentkou pro veřejné záležitosti, takže jsem měla na starost hlavně tisk, média a pokrytí vojenských operací. V podstatě jsem se ujišťovala, že komunikace je součástí operace a že během mise propojím armádu a její aktivity s médii. Byla jsem tak vždycky mezi armádou a civilisty a snažila jsem se najít ty nejlepší cesty jak ukázat, co dokážeme udělat ku prospěchu místní populace a její bezpečnosti. Pro mne bylo i zajímavé dozvědět se více o místních lidech, se kterými jsem pracovala. Třeba v Afgahnistánu jsem pracovala jen s muži, protože místní ženy média skutečně nevedly.

Když jste v Afghanistánu pracovala s muži, cítila jste se někdy nerespektovaná proto, že jste žena?
Neřekla bych. Víte, myslím, že média jsou většinou více informovaná a lidé v nich trochu jiní, než zbytek místní populace. Většinou tedy mezi námi existuje určitá zdvořilost. Také je to pravděpodobně proto, že jsem měla oblečenou uniformu. Řekla bych, že lidé viděli více uniformu nežli ženu, což mi pomohlo být s nimi v kontaktu. Kdybych byla civilistka, pravděpodobně by to bylo o dost těžší.

Podívejme se tedy z druhé strany. Měla jste někdy během mise pocit, že být ženou je při navazování některých kontaktů výhodou?
Často jsem jezdila s týmy, které byly zodpovědné například za rozvoz léků do škol a podobně. Díky tomu jsem se dostala do kontaktu s ženami, které se staraly o chod školy a o děti. Řekla bych, že v takových momentech pro mne bylo v porovnání s mými mužskými kolegy jednodušší s nimi komunikovat. Navíc pro mne bylo snazší získat informace, které jsem potřebovala. O tom jsem přesvědčená.

Využíval Vás tým v některých situacích více než vaše kolegy právě proto, že jste žena?  
Ano, třeba na Pobřeží slonoviny si pamatuji, že jeden z mých velících měl důležitou schůzku s civilisty a speciálně se ženou, která měla na starost zahraniční a vojenské záležitosti. Vybral si mě, abych jela s ním, protože jsem byla žena a předpokládal, že bychom tak mohli lépe navázat kontakt. Takže občas je pro velitele užitečné mít v týmu ženu.

V době, kdy jste byla na misi a dostávala se i mimo základnu, měla jste pocit, že vás občas mužští kolegové například chrání více proto, že jste žena? 
Řekla bych, že muži mají tendence více ochraňovat ženy, i když ona je také voják. Ale je to i hodně o vztahu, který si vytvoříte s jednotlivými lidmi během mise. Často si tam vytvoříte silné vazby, takže ti lidé vás pak ochraňují jako kolegu a je jedno, jakého pohlaví jste. Nicméně myslím, že když voják vidí ženu, představí si také svoji manželku a děti. Takže možná i kvůli tomu mohou více inklinovat k ochraňování žen.

Vzhledem k tomu, že jste v armádě již poměrně dlouho, řekla byste, že se během těch let něco změnilo například ve vybavení?
Musím říct, že vybavení není zrovna dělané pro ženy. Stále je potřeba snaha a pokrok k vylepšení vybavení, ale ne jen toho pro ženy. Nicméně pokud se podívám 15 let nazpět, určitě se dá říct, že se výbava postupně zlepšuje. Jednoduchým příkladem toho, co je určitě stále potřeba zlepšit, jsou uniformy. Obvykle si člověk musí uniformu nechat někde přešít, aby mu vůbec trochu sedla, a to je stejné u každého. Dalším příkladem jsou ochranné vesty. Ty jsou dnes lepší, než bývaly, ale v minulosti byly příliš velké, což ženám způsobovalo problémy s nošením. Nebylo to kvůli váze, ale kvůli velikosti, protože ženy často nemají stejnou velikost trupu. Pak zažíváte situace, kdy se nemůžete rychle dostat do vrtulníku, protože musíte nadzvedat vestu, abyste vůbec mohla zvednou nohu.

Měla jste někdy Vy nebo další ženy problém začlenit se do kolektivu právě kvůli Vašemu pohlaví?
Já ne. A celkově si myslím, že mnoho problémů je spíše otázka charakteru než genderu. Ale mix obou asi může být větší problém.

Můžete uvést nějaký příklad?
Armáda, a speciálně výsadkový prapor, u kterého jsem byla já, je hodně o fyzické kondici. Takže pokud nemáte dobrou kondičku, je těžké se integrovat do skupiny. Měla jsem kamarádku, pro kterou toto bylo obzvláště těžké, protože nebyla dobrý běžec a tak podobně. A pamatuji si, že jednoho dne řekla veliteli; „Omlouvám se, ale v tomhle nejsem dobrá. Nicméně chtěl byste někoho kdo umí svoji práci v komunikaci, nebo někoho, kdo umí rychle běžet?“ No a to ve skupině nikdy není dobré.

Mají muži a ženy v armádě jiné standarty během cvičení?
Ano, mají. Mluvím o těch fyzických standardech, o jiných včetně střílení určitě ne, tam jsou standardy stejné. Je to vlastně jedno z témat, které může občas mezi mužskými kolegy vytvořit debatu. Nerozumí, proč by někdo měl mít jiné zacházení a jiný výcvik, pokud jste v armádě jakožto voják, stejně jako oni. Občas pak ženy zkoušejí dělat stejné cvičení jako muži, aby s tímto nebyly konfrontovány.

Můžete si jako žena vybrat, kterými standarty se chcete řídit? Tím myslím buď těmi pro muže, nebo těmi pro ženy?
Není to o standardech, ty máte formálně dané. Pokud se rozhodnete jít podle mužských standardů, nikde není napsáno, že jste to tak dělala. Ale tím tréninkem a testováním procházíte s celou skupinou, takže mužští kolegové vidí, jak jste daný test zvládla. No a  pro integraci je lepší, když se i jako žena držíte stejných standardů jako muži. Osobně jsem se rozhodla držet se toho mužského.

Myslíte, že vám to pomohlo vybudovat si respekt mezi kolegy?
Myslím, že ano.

Příběh z mise vojáka: Horory poválečného Burundi

Co prožívají a vidí vojáci na misích? Jaké poznatky si z těchto misí odnášejí? Dnes se ptáme vojáka nizozemské armády na jeho zkušenosti z mise v Burundi, státu ve střední Africe, kde jsou následky občanské války viditelné dodnes.

Příběh z mise vojáka: Ten odpad jsme my

Co prožívají a vidí vojáci na misích? Jaké poznatky si z těchto misí odnášejí? V dnešním rozhovoru se ptáme důstojníka amerického námořnictva na jeho zkušenosti ze Středoafrické republiky.

Příběh z mise vojáka: Nevybuchlé miny a dovádějící děti

Co prožívají a vidí vojáci na misích? Jaké poznatky si z těchto misí odnášejí? Ptáme se vojáků různých národností a pro dnešní rozhovor jsme si vybrali nadporučíka britské armády, který mimo jiné dohlížel na odminování oblastí v Bosně a Hercegovině.

Příběh z mise vojáka: Američané jsou zvířata, dáme jim bombu pod auto

Co prožívají a vidí vojáci na misích? Jaké poznatky si z těchto misí odnášejí? V dnešním rozhovoru se ptáme podplukovníka americké armády na jeho zážitky z misí v Iráku.

Příběh z mise vojáka: Tancující chlapečci a ženy v rohu pokoje

Co prožívají a vidí vojáci na misích? Jaké poznatky si z těchto misí odnášejí? Zatímco v minulém rozhovoru jsme se ptali důstojníka amerického námořnictva na jeho zážitky z Afghánistánu, v dnešním rozhovoru se ptáme podplukovníka nizozemské armády.

Příběh z mise vojáka: Studna a neviditelný Talibán

Co prožívají a vidí vojáci na misích? Jaké poznatky si z těchto misí odnášejí? Netradičním způsobem jsme se ptali na zážitky vojáků různých národností a v příštích několika dílech si budete moct přečíst výběr těch nejzajímavějších.

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo0 čtenářů

Autoři | Foto pixabay.com

Štítky voják, armáda, mise, Bosna

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.