neděle 17. listopadu 2019 Mahulena

Mzdy dále porostou, lidé nebudou a na krizi si asi ještě chvíli počkáme

Stav české ekonomiky v uplynulém roce lze heslovitě vyjádřit třeba takto: málo lidí, hodně práce, slušný růst hrubého domácího produktu, nízká inflace, růst mezd a platů, ale i mandatorních výdajů, slabší investice vlády, změny v radě ČNB a vzkaz vlády – euro nechceme.

Dalo by se samozřejmě pokračovat. Ovšem s jistotou největším tématem tohoto roku byla rekordně nízká nezaměstnanost. Nejhlasitěji si na to letos stěžovali zaměstnavatelé – na to, že historicky nejnižší počet lidí bez práce a tedy nedostatek lidí především do výroby brzdí jejich rozmach.

Důsledkem toho je ale i růst mezd (a také platů státních zaměstnanců), který letos dosahoval devíti procent a i v roce 2019 bude nejspíš pokračovat. Podle odhadů jen o něco mírněji, zhruba o sedm procent.

Podobné navýšení mimochodem doporučují svým členům požadovat při kolektivním vyjednávání také odboráři.

Nebojme se sestupu

„Měli bychom se přiblížit k Německu a Rakousku mnohem dříve než za nějakých 50 let. Je to o odvaze politiků, o chování firem a o uznání toho, že českým zaměstnanec má právo na lepší život nejen v tom, že má vyrábět špičkové výrobky, ale i v tom, že má nárok na špičkové mzdy,“ říká předseda Českomoravská konfederace odborových svazů Josef Středula.

„Těch letošních až devět procent byl trochu extrém, firmy nebudou mít v roce 2019 tolik peněz, aby znovu takto přidávaly. Očekáváme, že to bude něco mezi šesti a sedmi procenty, což je stále velmi silný růst,“ citoval Viktora Zeisela z Komerční banky Český rozhlas.

Pro příští rok očekává Česká národní banka, ministerstvo financí i řada ekonomů i nadále růst HDP, až okolo velmi optimistických tří procent. Tahounem má být domácí spotřeba, v níž se odráží právě vysoká zaměstnanost a optimismu spojený s růstem mezd.

„Ekonomika je na tom velmi dobře, nic nenasvědčuje tomu, že bychom se měli brát sestupu. Od půlky roku sice slyšíme, že bychom se měli bát nějaké krize, ale to jsou neodůvodněné obavy, které s netýkají rozhodně roku 2019,“ říká Středula. Pochvaluje si především nízkou nezaměstnanost a růst mezd a platů a tím i kupní síly.

Makroekonomicky vzato se lidé v Česku v posledních letech mají dobře: nezaměstnanost je nízká, není důvod bát se o práci, rostou mzdy, inflace je nízká. Přesto je tu stále významná část obyvatel, kteří se z roků hojnosti netěší – zhruba milion lidí v exekuci.

„U lidí v exekuci růst mezd vůbec nefunguje. Protože cokoli dostane zaměstnanec vyplaceno navíc, odevzdá na splátkách svého dluhu. Jistě, dluhy se musí platit, ale je třeba se zamyslet nad tím, zda ty statisíce lidí, kteří jsou zatíženi exekucemi, není příliš velká masa lidí, která si vůbec neužívá ekonomického boomu a v žádném případě pro ni neplatí růst mezd,“ komentuje to hlavní analytička Raiffeisenbank Helena Horská.

Jisté pokusy v tomto směru vláda činí, zůstává ale na půl cesty. Poslaneckou sněmovnou sice prošla novela insolvenčního zákona, jejímž původním cílem bylo pomoc především lidem v dluhové pasti, odborníci z praxe ji ale strhali jako ne příliš povedenou a funkční. Koncem prosince novelu poslancům s pozměňujícími návrhy vrátili senátoři.

Jinak ale platí, že kdo chce, či kdo může pracovat, práci má. Velká mezera na českém trhu práce je však mezi ženami s malými dětmi (do šesti let věku), kterých v Česku (zejména kvůli malé nabídce flexibilní práce a částečných úvazků) pracuje jen 44 %. Možnost „brát“ je také mezi staršími lidmi, kteří mohou odložit svůj odchod do starobního důchodu.

„Zaměstnavatelé hledají kde se dá. Zaměstnávají mnohem více než dříve seniory, ženy na mateřské dovolené, handicapované nebo vězně,“ komentuje to viceprezident Svazu průmyslu Radek Špicar.

Zakázkové knihy podnikatelů jsou plné, firmy ale stále straší opakovaně zmíněný nedostatek lidí, plus některé nápady politiků, například na zavedení sektorových daní. Firmám také v letošním roce klesla ziskovost.

Mimochodem nejziskovější odvětví v české ekonomice je díky evropským dotacím zemědělství. Až poté následuje energetika, finance a stavebnictví.

Jak projíst rozpočet

Za očekáváními zaostávaly v roce 2018 investice vlády, ty se probudily až s koncem roku.

Rekonstrukce dálnice D 1 zdá se býti nekonečnou, stále chybí další klíčové stavby jako je dálnice na Rakousko, obchvat Prahy, o stavbě nových vysokorychlostních železničních tratí ani nemluvě.

V návrhu rozpočtu na rok 2019 se počítá s navýšením výdajů Státního fondu dopravní infrastruktury meziročně o 14,8 mld. Kč. Za to by se při současných cenách postavit zhruba devadesát kilometrů nové dálnice. S velkou mírou pravděpodobnosti se dá říct, že tolik kilometrů dálnic se v Česku příští rok rozhodně nepostaví.

Co je naopak zcela jisté, je nárůst povinných (mandatorních) výdajů státu. Například zvýšení průměrného starobního důchodu o 900 Kč od 1. ledna 2019 znamená meziročně vyšší výdaje o 38,1 mld. Korun. Jen na důchody půjde ze státního rozpočtu příští rok bezmála 472,5 miliardy korun.

Porostou i výdaje na platy státních zaměstnanců, stát znovu přidá například učitelům.

Pro rok 2019 vláda navrhla a prosadila (díky hlasům ANO, ČSSD a KSČM) rozpočet se schodkem 40 miliard. Podle ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) je to v pořádku, protože „veřejné finance jako celek jsou přebytkové“.

„Státní rozpočet je pouze jedna ze součástí veřejných financí. Tam patří rozpočty krajů, měst a obcí, státní rozpočet, veřejné fondy, veřejné instituce a ty jsou v přebytku 1,4 % HDP, třetí nejvyšší přebytek v rámci Evropské unie,“ vysvětlovala ministryně. „Pokud sestavuji státní rozpočet, tak musím mít na jedné straně konzervativně nastavené příjmy, na druhé straně maximalistické výdaje a zohlednit priority vlády. Proto jsem předložila tento schodkový rozpočet,“ dodala ministryně.

Už ale nevysvětlila, jaký vliv má vláda třeba na rozpočty obcí. Vedle parametrů daného zákonem o rozpočtovém určení daní žádný…

A ještě jedna poznámka k „projídacímu rozpočtu“: vláda, která deklaruje, že by ráda přešla od výroby s nízkou přidanou hodnotou (tedy od montoven) k sofistikované hi-tech produkci by měla také více investovat do vědy, výzkumu a inovací. Výdaje na tuto kapitolu se však mají meziročně zvýšit jen o 1,5 miliardy (na 42,1 mld. Kč). Čtyřikrát víc dá vláda jen na dárek v podobě jízdného zdarma pro studenty a seniory.

Rozpočet počítá s růstem ekonomiky o 3,1 procenta a průměrnou mírou inflace 2,3 procenta. Nezaměstnanost by měla stejně jako letos zůstat na 2,3 procenta.

Když nákaza, tak z Číny

I když někteří ekonomové předpovídají příchod nové ekonomické krize takřka každoročně, panuje spíše shoda na tom, že rok 2019 by měl setrvat celkově na růstové trajektorii.

„Dobré časy už trvají dlouho. Máme skoro deset let bez recese. Pomalu se ale mění podmínky na finančních trzích, kde zdražují peníze. Indikuje to větší obavy směrem k roku 2019. Přirozenou recesi ale odhadujeme až na roky 2020 – 2021,“ říká hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.

Pokud nějaká krize může přijít, tak ze zahraničí, kde významným adeptem je Čína.

„Problémy Číny nejsou triviální. Čínské zadlužení od roku 2008 strmě roste, za deset let je to ze 110 % HDP na 210 % čínského HDP. Problém je zejména rychlost poskytování úvěrů,“ upozorňuje Bureš.

Problém je převážně v tom, že skoro 50 % čínského HDP tvoří investice závislé právě na poskytování úvěrů, z nichž řada z nich směřuje do nerentabilních projektů. Pro srovnání – investice

v USA nebo v Německu odpovídají zhruba 25 % HDP.

„Další krize je nevyhnutelná, a pokud to budete tvrdit dostatečně dlouho, tak se jednou vaše tvrzení splní. Ale myslím si, že takové škarohlídství není seriózní ekonomická prognóza. Krize se nijak dlouhodobě očekávat, plánovat nedají. Vědět to třeba půl roku dopředu je nemožné,“ komentoval možný příchod krize pro Český rozhlas hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.

Kritéria pro legraci

Česká ekonomika je malá, otevřená a proexportně orientovaná, proto je dění v Evropě a dále ve světě pro Česko zásadní. Zjednodušeně ale platí, že dokud se bude dařit Německu, kam směřuje třetina tuzemského vývozu, bude se dařit i Česku.

Evropská centrální banka zhoršila ve své poslední prognóze odhad růstu HDP eurozóny na rok 2019 o dvě desetiny procentního bodu na 1,9 procenta. Což však není nic dramatického.

Hlavním strašákem je odchod velké Británie z EU, zejména ten divoký, bez dohody s EU. Odhaduje se, že by to mělo přímý dopad i na českou ekonomiku, kde by mohlo přijít o práci až 40 tisíc lidí. Ty by ovšem současný hladový trh práce na straně nabídky hravě absorboval.

Ve světě též narůstá trend ochranářských opatření, roste riziko obchodních válek, ve hře jsou nadále například americká dovozní cla na automobily z Evropy.

To by mohlo pocítit i Česko, kde automobilový průmysl spolu s jeho subdodavateli představuje deset procent celého tuzemského HDP.

Stranou českého zájmu je dění ve třetí největší ekonomice eurozóny, v Itálii. Zemi se dlouhodobě ekonomicky nedaří, dluží přes 130 procent HDP, má vysokou nezaměstnaností… I odtud může potenciálně přijít pro eurozónu problém.

Ke konci roku se pozornost obrátila k Francii, k hnutí žlutých vest. Důsledkem násilných protestů jsou mimo jiné finanční přísliby vlády, které ve svém důsledku povedou k tomu, že Francie příští rok poruší rozpočtová pravidla EU. Rozpočtový schodek Francie se bude příští rok pohybovat kolem 3,2 procenta hrubého domácího produktu. Limit Maastrichtských kritérií je na třech procentech. Ty však Francie dodržela v posledních deseti letech jen jednou.

Naproti tomu Česká republika Maastrichtská kritéria pro potenciální přistoupení k euru plní. Žádné přípravy v tomto směru se ale ani pro příští rok nechystají. Naopak. Ministerstvo financí a ČNB opětdoporučily vládě prozatím nestanovovat cílové datum vstupu do eurozóny.


Tento text byl původně publikován portálem Hlídací pes.

Autoři | Foto foter.com | Zdroj hlidacipes.org

Štítky Hlídcí pes, krize, mzda, zaměstnání

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.