Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Poloviční Japonec u vás bojuje proti islámu? Takové „úlety“ mají i jinde, říká muslimská socioložka

 
úterý, 23. října 2018, 14:09

„Brexit vyslal signál, že rasistické a xenofobní chování se bude tolerovat,“ shrnuje své vlastní zkušenosti muslimky žijící ve Velké Británii socioložka Amina Easat-Daasová z univerzity v Leedsu. Nová studie, na které se podílela, se snažila najít kořeny islamofobie v různých evropských státech. Řadu konkrétních závěrů nabízí i pro Česko.

Projekt Counter-Islamophobia Kit financovala Evropská komise a europoslanci už se také seznámili s jejím výsledkem. „Teď je na nich, jestli návod, jak proti islamofobii bojovat, rozšíří do svých zemí, anebo se na studii bude prášit v poličce s knihami,“ říká Daasová.

Na projektu dva roky pracovali odborníci z několika světových univerzit, včetně Karlovy univerzity v Praze. Během výzkumu vedli rozhovory s bezmála třemi stovkami politiků, státních úředníků, zástupců neziskových organizací, ale také novinářů, akademiků a umělců.

Ženy častějším terčem islamofobie

Studií a výzkumů na tohle téma už vyšlo hodně. V čem je ta vaše jiná?
Spousta dosavadních výzkumů říká, že je potřeba s islamofobií někdy v budoucnu něco dělat. A to je to, o co se snažíme – nabídnout řešení použitelná pro široký okruh aktérů. Islamofobie a její projevy v Evropě mají mnoho podob, stejně tak jako způsoby, jak proti ní bojovat. Zahrnují politiky, novináře, neziskovky, právníky. S těmi všemi jsme mluvili a to je důvod, proč je tahle studie jiná než ostatní.

Jak se vůbec islamofobie „zjišťuje“, definuje nebo měří?
Terčem islamofobie se člověk stává působením více faktorů. Zaprvé tím, že jste muslim, nebo že vás za něj považují. Dále je tu genderové téma, takže islamofobie má i co dělat s tím, jestli jste nebo nejste žena, muslimky jsou určitě islamofobii vystavené více. A pak jsou tu faktory jako příslušnost k etnické menšině nebo socio-ekonomické faktory. A když se zkombinují dohromady, pak je člověk pravděpodobnějším terčem antiislámských útoků.

Průzkum se zabýval situací celkem v osmi evropských zemích, včetně Česka. Je naše země v tomto směru v něčem specifická?
Skutečně zarážející je, že v Česku se vedou o muslimech a islámu podobné debaty jako jinde, i přesto, že tu žije jen velmi malý počet muslimů. V naší studii jsme se věnovali „kauze burkiny“ (fotografie žen koupajících se v burkinách v pražském aquaparku vyvolala loni v létě emotivní veřejnou diskusi a vlnu nenávistných komentářů, pozn. red.), která byla skvělým příkladem takzvaného narativu „šikmé plochy“, tedy že když se burkiny povolí a stanou se běžnou věcí, jen to otevře dveře všemu dalšímu, co nějak ohrožuje české hodnoty.

Určitě takhle ale nepřemýšlí jen Češi…
V různých zemích se třeba opakoval narativ, představa o muslimech, jako o těch, kdo to tu „jednou všechno ovládnou“, ať už díky vyšší porodnosti nebo tím, že „ze všech domorodců udělají muslimy“, to se opakovalo ve všech osmi zemích, které jsme zkoumali.

Co funguje na Čechy?

Ke každému z narativů o muslimech jste vytvořili i narativ opačný, tedy jakýsi návod, jak negativní předsudky vyvracet. Ve studii zmiňujete třeba to, že na Čechy by mohlo fungovat zdůrazňování pozitivních příkladů integrace v západní Evropě. Z vlastní novinářské zkušenosti ale vím, že právě takovým příběhům Češi často nevěří a obviňují média z manipulace a „natírání skutečnosti na růžovo“.
Právě proto, že je to tak komplexní téma, nebude fungovat přístup „jeden problém – jedno řešení“. Potřebujete víc nástrojů a novinařina je určitě jedním z těch hlavních, ale jsou i jiné, řekněme velmi přístupné způsoby, jak ukázat muslimy jako běžnou součást společnosti, třeba film, umění nebo projekt „lidských knihoven“…

…ve studii navrhujete i častější tematizaci muslimů a islámu v televizních seriálech.
Ano, může to být jedna z věcí, která se Čechům líbí, a právě v tom je ta studie přelomová, že se snaží pochopit situaci v každé jednotlivé zemi a pak zvolit správný postup právě pro ni.

Kdo je hlavním adresátem té studie? Při čtení jsem měl dojem, že hlavně politici, na mnoha místech tam zmiňujete chybějící legislativu a regulaci třeba v oblasti hate-speech. To zní právě jako apel hlavně na „decision makery“. Je to tak?
Do velké míry ano, politici jsou těmi, kdo určují agendu, kdo dávají příklad ostatním. A týká se to samozřejmě i vztahu společnosti k muslimům.

Česko je v tomhle přece jen dost bizarní příklad. Sama jste zmínila nízké počty muslimů v zemi, přesto tu má hlasité zastánce myšlenka islám na české půdě úplně zakázat. Jedním z hlavních obhájců českých hodnot je poloviční Japonec Tomio Okamura, primátor Mladé Boleslavi Raduan Nwelati se syrskými kořeny si zas před volbami na billboardy napsal „nulová tolerance cizincům“. Můžou tady vůbec fungovat nějaké dobře míněné rady ze zahraničí?
Tyhle paradoxy nejsou jen česká specialita. Třeba i krajně pravicové skupiny ve Veké Británii mají vlastní náboženské frakce, založené leckdy navíc etnickými menšinami. Pro mě je to úplně nelogické, protože na jedné straně tvrdí, že bojují za nějakou národní identitu, přitom ale šíří nenávist a navíc sami patří k nějaké menšině v rámci toho národa. Zajímalo by mě, jestli tuhle realitu někdy vidí, když se dívají do zrcadla.

Brexit dal rasismu zelenou

Působíte na univerzitě v Leedsu, žijete v okolí Londýna. Zažila jste sama vlnu xenofobie i fyzického násilí, která se před dvěma lety po hlasování o brexitu zvedla zejména proti přistěhovalcům z východní Evropy, například Polákům. Děje se něco podobného i vůči muslimům?
Zcela určitě vidíme nárůst míry otevřenosti islamofobie. Bojím se, že brexit vyslal signál, zelenou, že takové rasistické a xenofobní chování se bude tolerovat. Do určité míry se za brexit schoval právě rasismus.

Kdybyste měla výsledky celé studie o islamofobii zkusit popsat jako dobrou zprávu, jak by to znělo?
Co není dobré, je rozsah islamofobie, který jsme potvrdili. Naopak pozitivní je, kolik lidí už teď pracuje na tom, aby to bylo jinak. Funguje spousta dobrých projektů v oblasti spolužití s muslimy, ty příklady dobře známe, teď jde o to, rozšířit je co nejdál.

Takže něco jako boj proti klimatickým změnám – technicky jsme připraveni, ale čeká se na politické rozhodnutí? A máte vlastně nějakou strategii, jak nápady ze studie opravdu prosadit?
Studii jsme představili v Evropském parlamentu. Je teď na europoslancích, aby na tom začali pracovat.


Tento text byl původně publikován na portále Hlídací pes.

Napsal(a) Vojtěch Berger | Foto Jan Pešek | Zdroj hlidacipes.org
 


 

Kam dál?

Obyčejné ženy jsou nejkrásnější. Nahá dívka u motorky je jen...

pátek, 19. října 2018, 17:33

Nahé ženy jsou u nás foceny buď narvané v latexu u nějaké mašiny, nebo dokonale vyretušované, a to je škoda, říká mladý fotograf...

Cílem dashcam komunity je ukázat nešvary z našich silnic, říká tvůrce...

středa, 10. října 2018, 17:35

Se svojí zlatou Fabií jezdí po České republice a autokamerou nahrává nejbizarnější události, které se mu při každodenním provoze...

O žebříčky miliardářů nestojím, chci měnit svět, říká někdejší...

pondělí, 8. října 2018, 10:15

Jméno podnikatele Radomíra Pruse se do širšího povědomí veřejnosti dostalo v roce 2013. Tehdy jej policie obvinila z dotačních...

Předsudky o domovech pro seniory jsou minulostí, říká ředitel...

pondělí, 1. října 2018, 18:05

Martin Krňávek má od nedávna jako ředitel na starosti dvě SeneCura SeniorCentra, a to v Modřicích a v Šanově na jižní Moravě. Co...

 
 
 

O čem píšou další Drbny

HLEDÁME PÁNÍČKA: Malvínka a Attila hledají nový domov

Malvínka a Attila. Tyto dvě kočičí duše stále čekají v útulku na nový domov a někoho, s kým budou moct trávit život. Malvínka je sice dospělá, ale dovádí jako kotě. Attila je zatím stále nedůvěřivý, ale na tom v útulku pracují.

Budějcká Drbna

POČASÍ NA NEDĚLI: Nebe bez mráčku a teploty k pětadvacítce

Neděle bude jasná a v celém Jihomoravském kraji vystoupají teploty až na 24 stupňů.

Brněnská Drbna

TIP NA VÝLET: Méně známé čedičové Provodínské kameny

Davy turistů z celého světa se zde nemačkají. Přesto jsou Provodínské kameny, které tvoří skupina šesti vyvřelých vesměs čedičových kopců nalézajících se severně až severovýchodně od Provodína, nedaleko Jestřebí, dobrým tipem na příjemný výlet.

Liberecká Drbna

Vandal na Nové Ulici poškodil ostrým předmětem lak auta, vznikla škoda za několik tisíc korun

Škodu za deset tisíc korun způsobil dosud neznámý vandal, který přejel na Nové Ulici v Olomouci zaparkovaný Ford Mondeo ostrým předmětem.

Olomoucká Drbna

Opilá řidička trefila svodidla, naměřili jí skoro tři promile

Velkou nezodpovědnost předvedla v pátek dopoledne jednatřicetiletá žena z Pelhřimovska. Ta s téměř třemi promile řídila osobní vozidlo, se kterým narazila kovových svodidel.

Jihlavská Drbna

Sametová revoluce začala v Hradci 20. listopadu

Ve stotisícovém Hradci Králové začala sametová revoluce v pondělí 20. listopadu 1989 v Divadle Vítězného února (dnes Klicperovo divadlo) a ve vysokoškolském areálu Na Kotli. První větší demonstrace byla o den později, vyplynulo z vyjádření historiků a vzpomínek pamětníků. Protesty v ulicích krajského města, aktivity studentů, herců, disidentů a dalších lidí byly reakcí na události 17. listopadu na Národní třídě v Praze.

Hradecká Drbna