Ruské kolo na Smíchově? Ano! Praha nesmí zůstat historickým skanzenem

Zatímco po Náplavce na pravém břehu Vltavy korzují desetitisíce místních i turistů od Karlína až po Modřany, levý břeh Vltavy se od parku na Kampě proti proudu vody potýká s nepoměrně menším zájmem trávit zde volný čas. To je fakt, který se samozřejmě multiplikuje i do menšího objemu ekonomických aktivit v okolí. Restaurace, kavárny, pekárny, hotely, Airbnb hostitelé či půjčovny sportovního vybavení všeho druhu – ti všichni závistivě pošilhávají přes Vltavu na druhý břeh. Problém dlouho vybízel k hrůzostrašnému řešení, a sice aby se nějaký politik jal utrácet stamiliony z peněz daňových poplatníků a činit nějaké dobro v takzvaném veřejném zájmu.

To se však nestalo. Soukromá společnost vypracovala projekt vyhlídkového „ruského“ kola, které by se po vzoru podobných zahraničních atrakcí mělo stát místem celoročního zájmu rezidentů i turistů, to jest místem, kam budou mířit desetitisíce lidí s naditými peněženkami podporovat mikroekonomiku levého břehu Prahy 5. Vtip je v tom, že tento ryze soukromý projekt deklaruje, že od města nebudou třeba žádné finanční prostředky, naopak bude investice ze soukromých peněz odhadovaná na 200 milionů Kč městu nést pravidelný nájem a navíc kultivovat okolí.

Jako pokaždé, když se jedná o výjimečných projektech, se i teď ozývají vlny kritiků – tradičních podezřelých. Jsou mezi nimi zpravidla politici, kteří tento nápad nevymysleli nebo nebyli u jeho schvalování, architekti, kteří by byli rádi, aby někoho zajímalo, co by do daného prostoru nakreslili oni, či památkáři, kteří by nejraději Prahu ovinuli velkým sarkofágem a vybírali do ní vstupné jako do skanzenu.

Jenže doby, kdy z Pražského hradu vyjížděl panovník s kočárem taženým koňmi a v malebných uličkách zdravil poddané prodávající ve Vltavě čerstvě nalovené ryby a v domácích pecích napečené koláče, jsou nenávratně pryč. Praha nesmí být skanzenem. Praha musí být moderní metropolí, která umožní soukromým investorům rozvíjet brownfieldy a jiné nevyužité plochy v širším centru města k tomu, aby se mohla i nadále rozvíjet. Jak zpívají klasici české hiphopové scény PSH: „Praha není jenom most a hrad.“ Projekty jako tento jsou totiž přesně těmi, které se přes porodní bolesti stávají věčnými ikonami rezonujícími daleko za hranice země. A když se jimi nestanou, tak se na ně vzpomíná jako na experiment, který sice nevyšel, ale zároveň daňového poplatníka nestál ani korunu. Kéž by to samé šlo říci i o daleko důležitějších projektech, o kterých se naopak veřejně nediskutuje téměř vůbec…