Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

(NE)OBYČEJNÍ: Káťa a Pája, holky z Liberce, co skončily v práci, sedly na kola a objíždějí svět

 
pátek, 5. dubna 2019, 11:50

Káťa i Pája jsou obyčejný holky, Liberečandy. Vlastně tak obyčejný zase nejsou. Dokázaly si totiž splnit sen. Vzdaly se pohodlí, stálé práce a teplé postele. Místo toho cestují na kole po celém světě.

Každému asi bleskne hlavou věta: „Tohle si normální člověk nemůže přece dovolit!“ Ať z časových nebo třeba finančních důvodů. Ale jak holky samy říkají, ani ony nevyhrály ve sportce a nikdo je nesponzoruje. Na tuhle cestu kolem světa si našetřily ze sedmnácti výplat. Pak daly výpověď a vyrazily.

A co všechno s sebou holky táhnou? Pár kusů oblečení, které stále redukují, základní hygienu, věci na vaření, spacák, karimatku, stan, zbytečně velkou lékárnu, pár náhradních dílů a nářadí, elektroniku (tablet, mobil, foťák a kameru), kterou nabíjí z powerbanky a solárního panelu. Všeho všudy asi 16 kg každá. A samozřejmě navrch jídlo a pití.

Káťa pracovala jako mzdová účetní a personalistka a přiznává, že každodenní stereotyp nebyl tím pravým. „Potřebovala jsem něco zažít, vidět a poznat. Něco mi chybělo,“ vzpomíná. Pája byla pro změnu fyzioterapeutkou v nemocnici. Cestování ji prý fascinovalo už od dětství. „Milovala jsem cestování, od Willyho Foga po Leoše Šimánka. A pak se někde zrodil nápad cestovat na kole, jako levnější varianta. Po první cestě Liberec - Vídeň a zpět jsem tomuto způsobu cestování propadla.“

A tak se holky domluvily, že pověsí práci na hřebík a vyrazí. O destinacích rozhodlo píchání prstem do mapy. „Koupily jsme si mapu a ukazovaly, kam se chceme podívat. Všechno jsme propojily a trasa byla na světě,“ popisuje Pája.

Namakaný sportovkyně s fyzičkou jak hrom? Ani náhodou

Jak holky přiznávají, před cestou nijak zvlášť netrénovaly. Káťa si užívala tradiční česká kalorická jídla a „obalovala se tukem“, Pája kolo používala jako dopravní prostředek do práce. Před cestou uznaly, že běžná kola jim nestačí. Proto si nechaly vyrobit speciální ocelová. „Ocel lépe tlumí vibrace, a kdyby, nedej bože, praskl rám, dá se jednoduše svařit, což se nedá říct o hliníku, ze kterého se v dnešní době dělá většina kol,“ říká Pája.

Dvě holky, samy, bez ubytování, bez podrobných informací o místě kam jedou. Kde na to vzaly kuráž? Projely už Německo, Dánsko, Norsko, Švédsko, Island, Bajkal, Japonsko, Thajsko i Austrálii a zatím se prý necítily nijak zvlášť ohroženě. „Z některých lidí jsem neměla příliš dobrý pocit, ale zatím jsem se necítila nijak ohroženě. To už byli horší potulní psi v Thajsku, kterých tam byly mraky, měli prašivinu a děsně se jim líbila má lýtka,“ vysvětluje Káťa s úsměvem. Podobně to vidí i Pája.

Ať jedou, kam jedou, nezatěžují se zbytečným biflováním reálií. Kouknou na víza, zajímavá místa, případně jestli se dá přespat na letišti... A jedou. Podrobné informace prý akorát zabírají čas. Přednost dávají radám od místních.

Plán cesty, kudy holky chtějí sjet svět

Dva roky prázdnin, pohody i dřiny

V květnu budou holky na cestách už dva roky. V pedálech mají už více než 24 000 kilometrů. Vyměnily několik řetězů, brzdových špalků, zažily skvělé okamžiky a sáhly si na dno. Objevily své slabé i silné stránky. Díky tomu si ale taky prý uvědomily, jak dobře se mají lidé v Čechách a na druhou stranu vidí, co všechno by se mohlo zlepšit.

Holky si ale ani z nepříjemných zážitků nic nedělají. Pája to komentuje slovy: „Shodly jsme se na tom, že vlastně právě ty nejhorší zážitky, kdy jsme si sáhly na dno, jsou zpětně ty nejlepší, protože nás posílily a posunuly dál. Když nám došla voda a síly uprostřed hor a přidalo se k tomu sněžení nebo když jsme několik hodin jely v šíleném protivětru 7 kilometrů v hodině, takové chvíle si budeme pamatovat navždy.“

Jako drsný zážitek připomíná Káťa cestu přes poušť, kdy voda v lahvích byla skoro vařící a navíc chytala plastový odér. Nikde žádný stín ani civilizace. To ale střídaly krásné okamžiky, třeba pohled na volně žijící klokany, pelikány nebo třeba soby na severu.

Jiný kraj, jiný mrav. I to si holky otestovaly

Co celou dobu baští?
V Asii navštěvovaly pouliční restaurace, v Japonsku mají prý v obchodech vše připravené rovnou k jídlu. Jinde si vařily. Ke snídani mají vločky nebo kaši, přes den ovoce, oříšky, pečivo nebo sušenky. Večer připravuje Káťa rýži a fazole. Nedávno přišla i s dalšími recepty jako třeba těstoviny s rajčatovým pestem nebo rýže s čočkou. Jak říká, je to furt stejná kejda, ale ve stanu je dýchatelněji.

Každá země se liší, reliéfem i kulturou. A že jsou lidé různí, to zjistily i Káťa s Pájou. Rozdíl je prý v přístupu k ostatním i k přírodě. Neskutečně milí jsou podle nich Japonci. „I když to může být jen tak na oko, protože v Japonsku je nepřístupné dát najevo negativní emoce. Ale především mají spoustu pravidel, která když jim narušíte, tak je vyvedete z míry. Stačí odmítnout igelitku v obchodě, do které vám automaticky balí zakoupené potraviny, byť se jedná o jedinou láhev s pitím, a prodavačka najednou neví, co dělat,“ popisuje Pája. Holkám sice někdy zůstávala hlava stát nad hygienickými návyky v zemích jihovýchodní Asie i to ale zvládly. V Austrálii pro změnu obdivovaly všeobecný klid.

Ze všech zemí jim zatím nejvíc učarovalo Norsko. A proč? Je tam nádherná příroda, tak čistá voda, že se dá pít z kdejakého potoka, totální svoboda v kempování i kvalitní potraviny. Prý ale ani Austrálie není k zahození. Zdejší lidé jsou ohromně vstřícní, rádi s čímkoliv pomohou, a navíc je tu různorodá krajina.

Zajímá vás, jak se Páje a Kátě právě daří? Sledujte jejich web sjetsvet.cz a najdete je i na Facebooku, kam přidávají supr fotky.

Na závěr jsem Káťu a Páju poprosila o krátký vzkaz pro lidi, kteří mají podobné sny, ale zatím nenašli odvahu je realizovat. Pája jim vzkazuje: „Než jsme vyjely, tak jsem měla obavy, jestli to zvládnu, jestli mě to bude bavit nebo jestli se mi nebude stýskat, ale na všechno fungovala věta, vždycky a odkudkoliv se můžeš vrátit domů.“ A Káťa k tomu dodává: „Nebojte se strachu z neznáma a opuštění jistot. Ty zážitky z poznání za to rozhodně stojí a ty vzpomínky, které díky tomu získáte, vám nikdo nevezme!“

(NE)OBYČEJNÍ: Život píše příběhy. Za každým příběhem je člověk. A právě o lidech je projekt (Ne)obyčejní. Ten vám bude každý měsíc přinášet (ne)obyčejné příběhy (ne)obyčejných lidí. Znáte někoho, s kým by stálo za to zajít na kus řeči a představit jeho příběh? Pošlete nám svůj tip na e-mail redakce@libereckadrbna.cz
Napsal(a) Denisa Albaniová | Foto Sjet Svět
 


 

Kam dál?

(NE)OBYČEJNÍ: Záleží mi na tom, aby z mých žáků autoškolu každý...

pátek, 5. dubna 2019, 08:33

Miliony najetých kilometrů, tisíce studentů, kteří se díky němu stali držiteli řidičského oprávnění. To je jen velmi stručná...

(NE)OBYČEJNÍ: Vařit pivo může jen opravdový srdcař, říká obchodní...

pátek, 29. března 2019, 08:00

Češi jsou národem pivařů. My jsme s budvarským obchodním sládkem Alešem Dvořákem doslova nakoukli pod pokličku vaření piva. Tento...

(NE)OBYČEJNÍ: Dal si pohov od práce a vydal se do himálajských hor...

čtvrtek, 14. března 2019, 09:29

Jakub Vamberský už odmalička věděl, že by jednou chtěl dělat něco kolem počítačových her. Jako jeden z mála si svůj dětský sen...

(NE)OBYČEJNÍ: Museli jsme udělat co největší potíže, aby vojska ze...

pátek, 8. března 2019, 12:39

Dnes vám v (Ne)OBYČEJNÝCH představíme budějčáka Ladislava Hajného, který sloužil u specializované jednotky průzkumníků v...

 
 
 

O čem píšou další Drbny

Cyklista spadl u Pohorské Vsi z kola. Nehodu nepřežil

Tragickou nehodu vyšetřují od včerejšího večera jihočeští policisté. Kolem páté hodiny měl u Pohorské Vsi na Šumavě spadnout z kola jednasedmdesátiletý senior. I přes rychlou pomoc, kterou muži poskytl svědek události, a následně záchranáři, se nepodařilo muže zachránit. Příčinou smrti byla podle policie s největší pravděpodobností zdravotní indispozice.

Budějcká Drbna

Z Červené Karkulky z Pohořelic se vyklubala vlčice. Babičku obrala o dvacet tisíc

Důchodkyně z Pohořelicka si teď asi na svá vnoučata bude dávat větší pozor. Její šestadvacetiletá vnučka se rozhodla ulehčit její kapse, a to hned o dvacet tisíc korun. K babičce se nejprve vydala pro obálku se sedmi tisíci, hotovost jí však brzy přestala stačit. Nevinné návštěvy u babičky se tak staly zlodějskými výpravami.

Brněnská Drbna

Vážné nehody v Libereckém kraji výrazně klesají

Za prvních osm měsíců letošního roku vyšetřovala Policie ČR na území České republiky celkově 69 970 dopravních nehod. Při těchto nehodách přišlo o život 352 osob. Ve srovnání s loňskými prvními osmi měsíci se jedná o meziroční nárůst obětí o 9 osob. V Libereckém kraji naproti tomu sledujeme velký pokles usmrcených i těžce zraněných.

Liberecká Drbna

V Legionářské ulici byla ukradena tři kola, na místě se pokaždé nacházel tento muž. Pátrá po něm policie

Olomoučtí policisté prosí veřejnost o pomoc při pátrání po totožnosti neznámého muže, a to v souvislosti s prověřováním případu krádeže tří jízdních kol, k nimž došlo v různých dnech, na stejném místě, na ulici Legionářské v Olomouci, uvedla policejní mluvčí Irena Urbánková.

Olomoucká Drbna

Policie kontrolovala cyklisty. Na Jihlavsku dostali reflexní prvky a blikačku na kolo

Jak je obecně známo – prevence není nikdy dost. I proto proběhla včera na Jihlavsku dopravně bezpečností akce, která se tentokrát zaměřila na cyklisty a jejich bezpečnost. Jak podotkla mluvčí policistů Dana Čírtková, policisté v Kraji Vysočina od začátku letošního roku do konce srpna vyšetřovali celkem 104 dopravních nehod, na kterých měli účast cyklisté.

Jihlavská Drbna

FOTO: Hasiči zasahovali u srážky dvou vozidel, silnice byla uzavřena

Na komunikaci mezi Deštným v O. h. a Sedloňovem zasahovali profesionální hasiči z Dobrušky a dobrovolná jednotka z Olešnice v Orlických horách u dopravní nehody dvou osobních automobilů.

Hradecká Drbna