Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

(NE)OBYČEJNÍ: Dal si pohov od práce a vydal se do himálajských hor učit místní děti hokej

 
čtvrtek, 14. března 2019, 09:29

Jakub Vamberský už odmalička věděl, že by jednou chtěl dělat něco kolem počítačových her. Jako jeden z mála si svůj dětský sen splnil a před pár lety začal pracovat ve vyhlášené brněnské firmě, která se zabývá vývojem mobilních her. Zdálo se, že osud ke Kubovi nemohl být vstřícnější, ta největší cesta ho ale ještě čekala.

S vysokou pozicí ve vývojářské firmě, kde pracoval jako marketingový ředitel, přišly také postupem času náznaky vyhoření. Jakub začal čím dál více cítit, že musí z nekonečného pracovního koloběhu na čas pryč.

Shodou okolností se naskytla pro Jakuba, v té době těžko představitelná, příležitost, na kterou ho upozornila jeho známá – v Indii působící organizace Brontosauři v Himálajích hledala někoho, kdo umí bruslit a byl by ochoten odjet do Malého Tibetu na sever Indie učit děti hrát hokej. Jakubova známá si na něj vzpomněla také proto, že v dětství byl Jakub a jeho sestra krasobruslařským párem, který posbíral pěknou řádku ocenění. Není proto divu, že Jakub má bruslení v nohách, i když hokejem se zabýval jen okrajově.

Po nějakém čase rozmýšlení a dalších peripetiích v pracovní rovině se Jakub rozhodl k velkému kroku – na nějaký čas zanechá slibně rozjetou kariéru v Česku a odjede s batohem do veřejné školy kdesi v tří a půl tisících kilometrech nad mořem a naučí místní hochy a dívky bruslit. Začátky byly těžké – už jen to, že se Kuba dostal najednou do takové nadmořské výšky, bylo pro tělo velký šok. „Najednou cítíte, že do sebe dokážete dostat pocitově jen třeba polovinu kyslíku. Když pak vyvinete byť jen malou fyzickou zátěž, což může být i rychlá chůze, máte pocit, že se neustále tak trochu dusíte,” popisuje nepříjemný počáteční stav v Himálaji Jakub. „Má to ale i svoje plusy, za ten měsíc a něco jsem tam opravdu zhubnul… no, což je taky tím, že se tam nejí maso a taky se tam nepije alkohol,” dodává s úsměvem Kuba.

„Když jsem dorazil na místo, samozřejmě bylo vše trochu jinak, než jsem si plánoval. Po příjezdu na místo bylo potřeba, aby někdo učil děti i zeměpis a dějepis,” říká Kuba. Kvůli studiu mezinárodních vztahů si Jakub myslel, že to nebude tak těžké, a tak se nabídl jako lektor i na tyto předměty, jenže chyba lávky – místní kluci a holky, kterým bylo v rozmezí od deseti do šestnácti let, nevěděli o Evropě nic, dokonce ani to, že tam kdysi proběhla 1. a 2. světová válka nebo kdo to byl Adolf Hitler. „Najednou jsem vlastně zjistil, že je musím učit o Evropě úplně od základů, formou: Jsou to velcí milovníci, mají rádi víno a uprostřed hlavního města jim stojí velká železná věž. Pak už si zapamatovali, že v Evropě je nějaká Francie,” popisuje svoje improvizační učení Jakub. „Na druhou stranu, já jsem toho taky nevěděl o Indii příliš moc. No schválně, kolik dokážete vyjmenovat indických provincií,” dodává příhodný příměr.

Pod sebou měl Jakub přes čtyřicet svěřenců. První, chlapeckou polovinu, učil Kuba hokejovému umu prvních čtrnáct dní. Někteří z chlapců dokonce nikdy na bruslích nestáli, takže se muselo začít poctivě od základů. O to víc uvidí výsledek po čtrnácti dnech, kdy se konal v jednom z nedalekých měst hokejový turnaj pro mládež. Kubovi svěřenci se v něm probojovali až do finále. „Denně jsem s nimi byl pět hodin na ledě, klukům to šlo neuvěřitelně dobře. Jejich nadšení bylo obdivuhodné a schopnost učit se byla ultrarychlá,” popisuje Kuba, který ještě při rozhovoru zpátky v Česku zvedá obočí nad tím, jak vše šlo jako po másle.

„Jsem strašně moc pyšnej a šťastnej, že se děcka hokej tak rychle naučila. Moje radost je ale maličkost vůči tomu, jak se cítili oni,” popisuje Kuba. Holky a kluci si na zpáteční cestě domů otevřeli obřadně půllitrovou lahev Coca-coly a nechali ji kolovat mezi všemi členy týmu. Když autobus projížděl domovskou vesnicí, zastavil, kluci vyskákali z autobusu, tancovali a brali Kubu na ramena. „Nikdy jsem nezažil tak upřímnou radost,” dojímá se ještě teď Kuba.

Při našem rozhovoru se Kuba několikrát zmínil o bezprostřednosti a upřímnosti, kterou v sobě místní děti, ale i dospělí mají. Ač tam mají teploty, které se pohybují kolem - 20 až - 30 stupňů a nevlastní téměř žádný majetek, jsou tam všichni extrémně šťastní. „Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy se jednou večer, při klasickém povídání – asi tak, jak si teď povídáme my – zvedl jeden klučina, šel ke flipchartové tabuli a prostě tam napsal “I am so happy”, položil fixu, s úsměvem se obrátil a šel si sednout zpátky do hloučku dalších dětí,” popisuje zdánlivě obyčejnou situaci Kuba.

Zaujal vás příběh Jakuba? V Indii můžete pomoci i vy, sledujte stránky Brontosaurů v Himálajích.

Zpáteční cesta na letiště a do Evropy Kubovi přichystala ještě jednu velkou zkušenost, tu byste ale s největší pravděpodobností zažít nechtěli. „Když už jsem musel na zpáteční cestě do hlavního města, Nového Dillí, rozhodl jsem se, že se v něm trochu porozhlédnu. Chtěl jsem zažít pravé Dillí, ne turisticky cenzurovanou verzi,” popisuje zkušenost s hlavním městem Indie. Kuba se tak například dostal i do extrémně chudých části města, kde je běžné, že se u řeky na jednom místě koupou děti a o pár desítek metrů dál plave mrtvé lidské tělo. „Takový pohled vás přiměje popřemýšlet nad tím, jak se vlastně doopravdy máme v Česku dobře,” popisuje Kuba, zatímco se podívá na napůl vypitý půllitr piva, který před námi stojí. „Třeba tohle pivo je pro většinu lidí tam naprostý luxus,” dodává.



Jakub byl v Himálaji přes zimu něco málo přes měsíc, a už se zase vrátil do pracovního režimu. „Vracelo se mi těžce. Během pár dnů, kdy jsem dýchal čerstvý himálajský vzduch a zároveň vstřebával všechny ty zážitky jako z jiného světa, se na mne zase navalil ten imaginární obří balvan,” říká Kuba. Na otázku, co plánuje dál, říká: „Uvidíme. Ale po Himálaji vím, že rozhodnout se k něčemu velkému zase není takový problém, jak se na první pohled možná zdá.”

Napsal(a) Jakub Wittka | Foto archiv Jakuba Vamberského
 


 

Kam dál?

(NE)OBYČEJNÍ: Honza Mihule žije naplno i s cystickou fibrózou, navíc...

pátek, 22. února 2019, 17:19

Když potkáte Honzu na ulici, uvidíte mladého muže, rozeného sympaťáka. Trochu zarostlého, usměvavého, příjemného a se sportovní...

(NE)OBYČEJNÍ: Dobíhače vezmu, jenom když se snaží, nesmí se córat,...

pátek, 9. listopadu 2018, 07:28

Těžko byste v Brně hledali většího patriota, než je tramvaják Renda. Dětství strávil na fotbale a hokeji za Lužánkami, svoje...

(NE)OBYČEJNÍ: Na kole projíždí celou Evropu. Člověk musí opustit...

středa, 17. října 2018, 11:30

Alena Ledlová z Liberce je mladá, sympatická a trochu praštěná holka, která se ničeho nebojí. A když si něco vymyslí, tak do toho...

(NE)OBYČEJNÍ: Díky Beátce máme spokojenější život, říkají Eliška s...

pátek, 17. srpna 2018, 16:08

Eliška s Daliborem jsou (Ne)obyčejný pár z Českých Budějovic. Před necelými třemi lety se jim narodila dcera Beátka. Není to...

 
 
 

O čem píšou další Drbny

KULTURNÍ TIPY: Epydemye vás nakazí skvělou energií

Hned zkraje týdne vás čeká příjemný koncert oblíbené folkové kapely. Kino láká na československé drama Skleněný pokoj.

Budějcká Drbna

ČRo: Švachula podle policistů paralyzoval systém veřejných zakázek. Na úplatcích si přišel na 8,8 milionu

Bývalý místostarosta městské části Brno-střed Jiří Švachula (dříve ANO), který je ve vazbě kvůli obvinění z korupce na radnici, si na úplatcích přišel téměř na 8,8 milionu korun, uvedl server iROZHLAS.cz s odkazem na usnesení státního zastupitelství, kterým obstavilo Švachulův majetek. Celkem si skupina obviněných při manipulování stavebními zakázkami Brna-střed rozdělila podle policie úplatky nejméně za 17,1 milionu korun a zapojeným firmám přihrála zakázky za 180 milionů.

Brněnská Drbna

V Liberci se chystá natáčení seriálu s Kylem MacLachlanem a Sofií Helin. Hledá se kompars

Produkční společnost Cinenord Company připravuje seriál Atlantic Crossing. Příběh norské korunní princezny Marty Švédské během druhé světové války se bude natáčet už příští týden v Liberci. A hledají se komparsisté.

Liberecká Drbna

Hledáme páníčka #129: Podívejte se na nejnovější přírůstky v okolních útulcích

Oliver, Tom a Dylen, trojce sympatických pejsků hledá nový domov. Oliver je pohodář, Tom je trošku temperamentní a Dylen hledá zkušeného páníčka. Každý z nich si zaslouží milující rodinu.

Olomoucká Drbna

Skiareály na Vysočině během sezony neprodělaly. Údržba stop stála statisíce

Provozovatelé lyžařských sjezdovek na Vysočině v letošní sezoně neprodělali. Peníze by jim měly zbýt na splátky úvěrů i na vylepšení techniky a zázemí pro návštěvníky. Díky přírodnímu sněhu si na své tentokrát přišli i běžkaři. Údržba stop stála statisíce, většinou ji platí obce. Některé chtějí o příspěvek požádat kraj.

Jihlavská Drbna

FOTO: Na stanici rychnovských hasičů byl slavnostně otevřen speciální výcvikový polygon

Dnes byl v Rychnově nad Kněžnou otevřen speciální výcvikový polygon pro hasiče. Zařízení bude určeno pro simulaci složitých zásahů, zejména těch v nebezpečném průmyslovém prostředí s velmi vysokými teplotami za masivního použití dýchací techniky a ochranných obleků.

Hradecká Drbna