Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

(NE)OBYČEJNÍ: Postavit školu bylo největší školou pro mě, říká Veronika Pospíšilová

 
pátek, 25. května 2018, 07:39

Je jí 29 let. Narodila se v Českých Budějovicích, studuje na Karlově univerzitě, kde si dodělává doktorát a v rámci toho tam přednáší na vietnamistice a etnologii, učí v Budějcích jógu malé i velké, mluví vietnamsky, a staví školy v Kambodži. Ano, takhle drobná dívka s úsměvem od ucha k uchu se jednoho dne chopila příležitosti a rozhodla se udělat Zemi lepším místem pro žití.

„Dost lidí se mě často ptá, proč jsem se rozhodla pomáhat zrovna v Kambodži a ne třeba tady v Čechách. Já na to odpovídám úplně jednoduše. V tu chvíli potřebovali moji pomoc tam. Kdyby mě někdo požádal o pomoc tady, tak pomůžu tady. Nešlo o to místo, šlo o tu potřebu,“ začíná svůj příběh Veronika. „Nerada říkám, že jsem měla příležitost to udělat. Takovou možnost má každý. Já jsem neměla žádné konexe, kontakty, nic. Můj rok života se víceméně skládal z toho, že kamkoliv jsem přišla, tak jsem se snažila lidi přimět k tomu, aby se do projektu jakkoli zapojili. Potom začali různé benefiční akce a od té doby, co dělám v Budějcích i jogu, jsou největším zdrojem peněz na Kambodžu jógové brunche.“ 

(NE)OBYČEJNÍ

Život píše příběhy. Za každým příběhem je člověk. A právě o lidech je projekt (Ne)obyčejní. Ten vám bude každé tři týdny přinášet (ne)obyčejné příběhy (ne)obyčejných lidí. Znáte někoho, s kým by stálo za to zajít na kus řeči a představit jeho příběh? Pošlete nám svůj tip na e-mail sefredaktor@drbna.cz

Do Kambodži jela poprvé v listopadu 2012 s kamarádkou na víkend z Vietnamu, kde studovala. „Jeli jsme tam snad čtrnáct hodin autobusem, ale když jsme z něj vystoupily, tak jsem měla pocit, že jsem vystoupila doma. Nikdy předtím se mi tohle nestalo,“ popisuje Verča. Navštívila kambodžské chrámy, vesnice, seznámila se s dětmi a to ji natolik učarovalo, že když za ní o pár měsíců později jela její maminka na dovolenou, vezla plný kufr hraček pro tamější děti. „Naše dovolená se nakonec změnila v dobrovolničení v jedné velmi chudé vesnici. Pomáhání, vaření jídla. Nakonec jsme se sešly se starostou vesnice, od kterého jsem chtěla vědět, co by jim v případě, že bych se sem ještě někdy vrátila, pomohlo. Chtěl postavit školu,“ říká s úsměvem. 

Nevěděla jestli se někdy vrátí. V plánu bylo dokončení školy. Později se ale ukázalo, že úplně jiné školy než si myslela. „Celé tohle vzniklo shodou okolností a náhod. Pro děti je tam normální vstávat ve čtyři ráno a pracovat celý den na poli. Neznají vstávání do školy. A to ve mně zanechalo takový pocit, že jsem se po návratu do Čech neptala, jestli do toho půjdu. Otázka zněla: Kde sakra seženu přes půl milionu na tu školu?“ vzpomíná.

Po návratu do Čech založila neziskovou organizaci Hvězdice a začala shánět peníze na výstavbu školy. „Když jsem s tím v těch třiadvaceti začínala, bylo to opravdu náročné ve všech směrech. Člověk nemá ponětí o tom, jak se staví školy v Čechách natož v Kambodži. Dneska opravdu říkám, že postavit školu byla největší škola pro mě,“ přiznává. Vybrat potřebný obnos se jí podařilo do konce roku, a tak mohla v lednu odletět zpět a začít realizovat stavbu. První školu postavili za čtyři a půl měsíce. I díky kamarádovi Luckymu, řidiči tuk tuku, který ve vesnici bydlel a postaral se o dopravu, materiál, komunikaci. „Vzal si ten projekt za svůj. Skoro všechno dělal zadarmo i přesto, že jako Kambodžan potřebuje peníze stejně jako každý jiný v téhle zemi,“ upozorňuje Verča. 

Celý projekt stavby realizovala jen s lidmi v Kambodži a bylo to podle ní dobré rozhodnutí. „Postavila jsem s nimi jednu školu, postavila jsem s nimi druhou školu a teď stojím před rozhodnutím, zda půjdeme i do třetí.“  První výuka ve škole začla v roce 2014, teď budou zahajovat čtvrtý ročník. Druhou školu čeká letos premiéra. Nejtěžší bylo podle Verči vysvětlit rodičům, kteří do školy nikdy nechodili a necítili, že je to nutné, aby tam poslali své děti. Pro ně bylo důležité, aby jim pomáhaly na poli a byly další pracovní sílou v rodině, nepotřebovali, aby uměly číst a psát. „Díky bohu se nám to ale povedlo,“ říká s nadšením.

Veronika přednáší i na základních a středních školách, kde se snaží děti přesvědčit o tom, že i jeden dobrý skutek dokáže udělat divy. A hlavně, že když, podle jejích slov, i obyčejná česká holka, která nemá absolutně žádné potuchy o technologickém vzdělání, zvládne postavit školu v Kambodži, mohou i ony dokázat opravdu cokoliv. „Děti se mě často ptají, proč jsem tam postavila zrovna školu a ne třeba nemocnici. Jedním z důvodů je genocida, která tam proběhla v sedmdesátých letech, při které byli vyvražděni všichni intelektuálové, ale hlavní důvod byl zase hrozně jednoduchý. Školu tam v tu chvíli potřebovali,“ vysvětluje.

Projektu a sdružení Hvězdice se Veronika věnuje pět let. Od té doby se ze stavění škol stala také podpora dětí, které do kambodžských školních lavic usedají, jejich adopce a spousta dalších projektů, díky kterým Veronika peníze pro děti získává. Za celou dobu organizace pomohla velkému množství dětí. „A to je ten nejlepší plat, který jsem kdy mohla za nějakou práci dostat. Vím, že to zní jako hrozné klišé, ale já jsem přesvědčená o tom, že jsem se narodila v Čechách, abych mohla pomáhat v Kambodži. Cítím se tam doma víc než tady. Mamka mě vždycky varuje, ať tohle radši nikde neříkám, ale já to tak opravdu cítím a už to ani nejde zapřít,“ přiznává Verča. 

Její maminka ostatně stojí za celým jejím přístupem k životu. „Od začátku se snažím žít tak, abych tady nebyla jen sama za sebe, abych do veřejnosti zapojila dobrý skutek. Od mamky jsme k tomu byli s bráchou od malička vedení. Díky příběhu, který nám vyprávěla, jsem vlastně potom založila neziskovou organizaci Hvězdice. Ten příběh je o malém chlapci, který stojí na pláži, kde jsou všude vyplavené hvězdice a on jednu po druhé háže zpět do moře. Když kolem něj jde starý pán, ptá se ho, proč to dělá, že je to stejně zbytečná práce a nemá to smysl. Ten chlapeček stojí na pláži s hvězdicí v ruce odpovídá: Pro tuhle jednu, pro tu to smysl má! A to je vlastně celá myšlenka. Že je lepší pomoc alespoň málu, klidně jednomu člověku, než nikomu,“ uzavírá.

Napsal(a) Ell Plate | Foto Jan Luxík
 


 

Kam dál?

(NE)OBYČEJNÍ: Tuto práci můžou dělat jenom magoři se vztahem k filmu,...

středa, 23. května 2018, 10:32

Život Jiřího Jíši je pevně spojen s olomouckým letním kinem. V něm dělá dlouhá léta promítače, ale do letňáku chodil už jako...

(NE)OBYČEJNÍ: Hradecký rodák Ivan Burkert projel na "kostitřasu"...

sobota, 5. května 2018, 15:39

Hradecký rodák Ivan Burkert před lety sedl na velociped neboli "kostitřas" a později na něm projel celou Evropu. Vydal tři knížky...

(NE)OBYČEJNÍ: Na svůj první výjezd vzpomínám dodnes, říká jihlavský...

čtvrtek, 3. května 2018, 10:22

Je možné, že jste se s ním už setkali, protože se své práci věnuje dlouhých pětatřicet let. Řeč je o osmapadesátiletém Zdeňku...

(NE)OBYČEJNÍ: Broušení bruslí mě moc baví, říká i po čtyřiceti letech...

pátek, 13. dubna 2018, 11:21

Jeho tvář zná v Budějcích asi každý, kdo kdy stoupl na led. Miloslav Kašpárek totiž už přes 40 let na zimáku brousí brusle...

 

Komentáře

 
 

O čem píšou další Drbny

SOUTĚŽ: Návštěvu krásné hornorakouské výstavy Bio.Garten.Eden můžete spojit s prohlídkou kláštera a pivovaru

Ráj. Toto slovo nejspíš napadne každého, kdo vyrazí do hornorakouského městečka Aigen-Schlägl, kde je otevřena zemská zahradní výstava s názvem Bio.Garten.Eden. Skutečně, tohle je místo, kde člověk zapomene na běžný shon, problémy, stres. Je to místo klidu a odpočinku. Místo, ze kterého se vám nechce odejít. Že přemýšlíte, na jaký výlet o prázdninách vyrazit? V tomto případě chybu neuděláte.

Budějcká Drbna

Opilý brněnský senior přetáhl souseda berlí přes záda kvůli cigaretám, přestože muž nekouří

Běžné sousedské hádky se včera v podvečer vygradovaly do fyzického útoku. Jednasedmdesátiletý muž udeřil svého souseda holí, protože jej podezíral, že z balkonu o patro výše, kde muž bydlí, neustále vnikal kouř do jeho bytu. Problém však bude mít se svým jednáním senior, byl opilý a jeho soused navíc nekouří.

Brněnská Drbna

Dnes uvidíme částečné zatmění Měsíce, na obloze se objeví i Jupiter a Saturn

Dnes půl hodiny před půlnocí nastane hlavní fáze částečného zatmění Měsíce. Do plného zemského stínu bude v tu chvilku ponořeno téměř sedm desetin měsíčního kotouče. Celý úkaz ale začne ještě o něco dřív – přibližně dvě minuty po desáté hodině večer. Celý průběh částečného zatmění je sledovatelný pouhým okem. Potřeba bude pouze pěkné počasí.

Liberecká Drbna

Hledáme páníčka #144: Podívejte se na nejnovější přírůstky v okolních útulcích

Bea je asi dvouletá kastrovaná kočička. Z počátku trochu nedůvěřivá, ale když si zvykne, tak je mazlivá. Jiné kočky moc nemusí, bude raději sama.

Olomoucká Drbna

Úmrtí pětiletého chlapce v Šiklandu vloni v létě bylo podle policie usmrcení z nedbalosti

Žďárští kriminalisté ukončili vyšetřování smrti malého chlapce v zábavním areálu Šikland u Zvole nad Pernštejnem na Žďársku. Zemřel v červenci 2018, když spadl pod turistický vláček. Policie navrhla podat obžalobu pro trestný čin usmrcení z nedbalosti. Podle mluvčí policie Dany Čírtkové obžaloby směřují proti jedné fyzické a jedné právnické osobě.

Jihlavská Drbna

Dnes uvidíme částečné zatmění Měsíce, na obloze se objeví i Jupiter a Saturn

Dnes půl hodiny před půlnocí nastane hlavní fáze částečného zatmění Měsíce. Do plného zemského stínu bude v tu chvilku ponořeno téměř sedm desetin měsíčního kotouče. Celý úkaz ale začne ještě o něco dřív – přibližně dvě minuty po desáté hodině večer. Celý průběh částečného zatmění je sledovatelný pouhým okem. Potřeba bude pouze pěkné počasí.

Hradecká Drbna