KOMENTÁŘ: Co s Airbnb v Praze?

Faktem je, že s Airbnb (Uberem a dalšími podobnými službami) se potýkají v podstatě všechna větší města na světě. Přístupů je celá řada, od pokusů služby zakázat, přes různé typy regulací, až po ignorování pokusů o zásahy do těchto služeb.

Airbnb pro Prahu jako celek není problémem. Celkový počet takto pronajímaných bytů je malý, v roce 2017 v Praze nabízelo podle Airbnb byty jen necelých 8 tisíc pronajímatelů s tím, že dvě třetiny z nich nabízeli jen jeden byt. Jiná situace však panuje v centru města. Na Praze 1 žilo na konci roku 2017 jen 29 499 obyvatel. Navíc panuje mezi vedením městské časti i obyvateli pocit, že dochází k rychlému vylidňování centra. To je částečně pravda, ale v posledních deseti letech se počet obyvatel centra snižuje jen velmi pomalu. V roce 2007 na Praze 1 žilo 31 223, v roce 1997 37 953 obyvatel.

Pokud porovnáme tato čísla, tak je možné vidět, že za jistých okolností může být Airbnb pro Prahu 1 problémem. U centra města nejde totiž jen o absolutní počet obyvatel, ale také o jeho strukturu. Pokud navíc počet obyvatel poklesne příliš, může dojít k dominovému efektu kdy se neuživí obchody poskytující základní občanskou obslužnost (například železářství, opravny obuvi a další podobné obchody), což povede k dalšímu vylidňování centra města. Je ale otázkou, nakolik je možné kauzalitu přisuzovat právě od Aibnb směrem k demografickým trendům. Tvrdá data pro taková tvrzení chybí. Obchody základní občanské vybavenosti jsou vytlačovány komerčními službami pro turisty a zaměstnance institucí sídlících v širším centru města, obtížné parkování a vyšší ceny všech služeb přirozeně ženou obyvatele do suburbií, nebo dokonce za hranice Prahy.

Další věcí jsou pak vztahy mezi hosty a stálými obyvateli. Špatné chování hostů je ostatně jednou z nejčastějších stížností proti Airbnb. Jak moc je tento problém masivní a jak moc jde skutečně jen za Airbnb a ne ostatními platformami? Nevíme jistě. Bylo by asi zajímavé udělat studii, jaké procento hostů je problematické, a porovnat ji s počtem problematických starousedlíků. S tím, že mnoho rezidentů nerado potkává v domě cizí lidi, se asi nedá nic dělat Jedná se o problém emočního rázu. Určitě by pomohla více rezonující povinnost pronajímatelů nechat na sebe sousedům kontakt, aby se s nimi v případě problémů mohli okamžitě spojit, stejně jako tvrdý postup platformy vůči problematickým hostům, který je však – nutno podotknout – v praxi uplatňován.

V dlouhodobém hledisku je boj proti digitálním službám tohoto typu stejně beznadějný, jako byl třeba boj ludditů proti strojům. Tyto služby svým uživatelům nabízejí něco, co jim nikdo jiný dříve nenabízel, a zákazy tento fakt nijak nezmění. Atraktivitu služby nejlépe posoudí nabídka a poptávka. Města se tak stejně jako v minulosti budou muset adaptovat na nové technologie. Jediný možný přístup je nastavit rozumný legislativní rámec, pokud možno v dohodě s největšími firmami v oboru, a tento rámec kontrolovat. Pravidla by měla být jednoduchá a snadno pochopitelná, nesmíme zapomenout, že ve sdílené ekonomice spolu většinou „obchodují“ jednotlivci bez jakéhokoliv právního vzdělání nebo možnosti konzultovat jednání s účetními nebo advokátními firmami. Základem pro regulaci by měla být prastará myšlenka, že každý má právo využívat svůj soukromý majetek tak, jak chce, ale neměl by přitom omezovat lidi kolem sebe.