L-ženy

Dusty Springfield (1939-1999) byla populární britská popová hvězda 60. let, nejvýznamnější bílá zpěvačka soulu a ikona gay a lesbické kultury.

Dusty, vlastním jménem Mary Isabel Catherine Bernadette O'Brien se narodila ve West Hampsteadu irským rodičům a chodila do římskokatolické klášterní školy. Od dětství poslouchala americkou swingovou a jazzovou hudbu a svou vůbec první desku nahrála v 11 letech v místním obchodě s deskami. Po střední škole zpívala krátce v dívčí vokální skupině The Lana Sisters a později založila se svým bratrem Dionem a s Tomem Feildem pop-folkové trio The Springfields. Po jeho rozpadu roku 1963 se Dusty vydala na sólovou dráhu a už o rok později vydala první singl I Only Want to Be with You a první sólové album A Girl Called Dusty.

Až do roku 1969 Dusty Springfield vydávala každý rok nové album a postupně se prosadila nejen v Británii, ale i v USA. K jejím nejznámějším písním z té doby patřily You Don't Have to Say You Love Me (kterou později nahrál i Elvis Presley), The Look Of Love (která zazněla v bondovce Casino Royale) a především Son of a Preacher Man (která se dočkala desítek cover verzí, mj. od Arethy Franklin, Janis Joplin, Lizy Minelli nebo Tiny Turner).

Rok 1969 však znamenal v kariéře Dusty zlom: i když ještě na podzim hostila několik vlastních pořadů na BBC, její nejlepší a dnes nejvíce ceněné album Dusty In Memphis komerčně propadlo a po něm následovala série neúspěchů způsobená částečně neschopností manažerů, kteří nedokázali uzavřít smlouvu s žádnou významnou nahrávací společností, a částečně zpěvaččinou tvrdohlavostí a neochotou nechat se ve studiu ovládat. Neúspěšné bylo i album z roku 1970 natočené pro americkou společnost Atlantic Records, Brand New Me (dnes považované za jedno z nejlepších soulových alb 70. let), a natáčení dalšího alba bylo kvůli nízkému prodeji pilotních singlů zastaveno. Roku 1971 se Dusty frustrovaná z toho, jakým směrem se ubírá její kariéra, a pronásledovaná britským bulvárním tiskem, rozhodla k odvážnému kroku a veřejně se přiznala ke své "bisexuální orientaci" - podle jejích současných životopisců je však nepochybné, že Dusty byla ve skutečnosti lesba.

Aby unikla bulváru, který neustále spekuloval o tom, proč nemá přítele ani snoubence, rozhodla se nakonec roku 1974 odejít z Británie do Los Angeles. Americká (lesbická) tenistka Billie Jean King, která se s tehdy Dusty přátelila, o ní řekla: "Chtěla být věrná sama sobě... a hodně se kvůli tomu trápila. Myslím, že její sexualita byla problém, protože tehdy už věděla, že je homosexuální, ale v šedesátých a sedmdesátých letech se o takových věcech vůbec nedalo mluvit."

Dusty pak na nějakou dobu propadla alkoholu a drogám a žila z tantiém z desek natočených v 60. letech. Během dalších 15 let vystupovala jen sporadicky a občas se objevovala v nahrávacích studiích jako vokální doprovod jiných zpěváků. Později se přestěhovala do Holandska, kde žila v ústraní a občas natáčela alba. O jejích osobních vztazích se ví jen málo, známá je například skutečnost, že roku 1981 žila s kanadskou provoktivní rockerkou Carole Pope.

Po vydání desky White Heat (1982), která vyšla v USA a Kanadě (a v Británii se paradoxně oficiálně nikdy nedistribuovala) a která vznikla pod vlivem tzv. nové vlny, Dusty Springfield přestala pít a pokusila se o návrat na hudební scénu. Pomocnou ruku jí nabídla kapela Pet Shop Boys, která s ní roku 1987 natočila skladbu What Have I Done to Deserve This?" a která produkovala i její album Reputation (1990). Roku 1988 se Dusty vrátila do Británie.

Při nahrávání svého posledního alba A Very Fine Love roku 1995 Dusty onemocněla rakovinou prsu. Nemoci podlehla roku 1999 v den, kdy měla v Buckinghamském paláci od královny Elizabeth II. převzít Řád britského impéria. 10 dní po své smrti byla Dusty Springfield uvedena do Rock'n'rollové síně slávy - Elton John ji tehdy prohlásil za "největší bílou zpěvačku všech dob".

mp3
Son Of A Preacher Man (1969)

videoklip You Don't Have To Say You Love Me (1967)



další info:
Open Directory
@ wikipedia