Blok, komentáře

Takhle zvenku se to jeví jako pojem odkazující sice na nepříjemnou, ale zvladatelnou věc. Manipulace! Nikdy to pro mě nebyl problém. Jako dítě jsem taky zkoušela manipulovat, to je jasné. Ale záhy jsem pochopila, že u mých rodičů vždycky tvrdě narazím. „Děláš ze sebe chudinku? Lituješ se? Tváříš se, že ti ubližujeme? Tak tady máš co proto, abys měla důvod! Jo tak ty dokonce vyhrožuješ, že odejdeš z domu? Dobře, támhle je kufr.“ . Samozřejmě jsem nikam nešla, protože jaký má smysl trestat někoho odchodem, když víte, že jediné, čeho dosáhnete, je jeho gigantická nasranost? Že rodiče jsou všechno možné, jenom ne vystrašení? To jsem pochopila už v sedmi letech. Taky jsem pochopila, že pokud s nimi chci normálně vyjít, mám být věcná.

Věcnost

Věcnost! Ten zabiják a věčný nepřítel manipulátorů. Věcnosti se manipulátor vyhýbá jako čert kříže. Věcnost maximálně předstírá, když je to pro něj výhodné. Skutečná věcnost je neslučitelná se základními manipulačními strategiemi: vydíráním, nepřímou náznakovou komunikací, využíváním druhých, vzbuzováním lítosti… Kdo je věcný, ten se chce domluvit. Manipulátor se domluvit nechce, ten vás chce ovládat. Manipulátor má rád, když se lidé hádají a bojují proti sobě, protože pak z toho může vhodnými strategiemi vytěžit nejvíc.

Mentalita oběti

Jak jsem už uvedla, nikdy mi manipulace nepřišla jako velký problém. Mám anti-manipulativní radary, manipulace ve mně vzbuzuje ve odpor, emoční vydírání ve mně vyvolá tak maximálně agresivitu a osobně si připadám jako dost nemanipulovatelná. Když cítím, že se ve mně někdo snaží vzbudit pocity viny nebo emočně vydírat, osypu se. Čím více v náznacích a nepřímo tak činí, tím je vyrážka horší. Ale vyhrožování? Vulgární nadávky? Zesměšňování? To je sice bez pupínků, ale vyvolá to ve mně bojovnost nebo se cítím povýšeně. Skoro žádný pupínek se nedostaví, když někdo otevřeně řekne, co mu vadí nebo že jsem hrozná a proč.

Prostě stručně a jasně – dlouho mi nebylo jasné, že se někdo nechá vydírat a manipulovat a že se manipulátorů bojí. Dlouho pro mě manipulace problém nebyla, žila jsem v přesvědčení, že stačí dát párkrát zpětnou vazbu, vymezit hranice a manipulace je fuč. Ale - chyba lávky! Zaprvé to nestačí a zadruhé, manipulátoři parazitují na lidech, kteří toto prostě nedělají. Existují totiž typy lidí, kteří manipulaci nevidí. Nevidí, že jsou manipulováni. Jsou to takzvané oběti. Mentalita oběti může být u někoho zakořeněná tak hluboce, že trvá měsíce (i pod vedením odborníka) , než je oběť schopná rozeznat strategie manipulátorů a vidět všechny ty tuny emočních nátlaků, vzbuzování falešných pocitů viny, přebírání odpovědnosti za druhé atd.

Přesně na takovýchto lidech manipulátoři parazitují nejraději. Z těch se saje nejlépe, na ty se hází odpovědnost za sebe sama nejlépe, na ty se dá vlastně hodit všechno a oběti pouze mlčí, sklopí hlavu a cítí se provinile, občas si maximálně zalezou do koutku a vzdychají, že život je těžký. Ano, z takovýchto matek, otců, babiček, sester, partnerek a partnerů mají manipulátoři radost!

Manipulace v mezích normality

Abych byla objektivní a zametla si i před vlastním prahem a nedělala ze sebe svatou, tak si sama sobě posloužím jako příklad člověka, který není vždy věcný, občas si také „zamanipuluje“, ale troufnu si říci, že v mezích normality. Moje manipulace mají dvě hlavní podoby: jsem cholerik a mívám amoky. Záchvaty hněvu. Když mě přepadne amok, metám bezhlavými výhružkami typu „seru na to, kočím, balím to, už tady nebudu…“ Když se pak uklidním a rudá před očima vybledne, jsem schopná normální věcné domluvy. Dále mívám záchvaty sebelítosti, to jsem potom ublížená, uražená, což je taky forma vydírání a manipulace. Záchvaty sílí v PMS, kde se kombinují s endogenními (hormony, ty mrchy) depresemi a dílo je na světě. Mlčím, tvářím se útrpně, ač to sama nesnáším. Jsou to ataky pocitů marnosti a zoufalství. Ovšem jedná se o stavy přechodné, nepodmíněné, které jsou zase metabolicky odplaveny. A když ne metabolicky, tak často pomáhá, když mně někdo vynadá :D

Manipulace patologická

K hlubšímu zamyšlení nad manipulací mě vedlo právě zlomové životní období, v němž jsem poznala, že někdy nestačí vymezit hranice a říct „tak takhle ne“. Že skuteční a profesionální manipulátoři reagují opačně, než bych čekala – tlaky zesílí, a víc a ještě víc. A nefunguje tohle? Zkusíme zatlačit ještě tamtím. A to taky nefunguje? No tak je postrašíme ještě tímhle.
A tak plyne měsíc za měsícem a vy žasnete. A přemýšlíte. Kde je problém? Proč to nefunguje? Kde dělám chybu? Přemýšlíte, čtete knihy, lítáte po odbornících, zatímco ti, s nimiž máte problém, všechno negují a tlačí a tlačí, za zavřenými dveřmi vás dusí, řvou, vyhrožují, když chcete problém řešit otevřeně, tak ale mlčí. A tvrdí, že oni problém nemají, že ho máte vy.

Postupně tomu člověk ale začne přicházet na kloub. Ano – máte co dočinění s někým, kdo manipuluje systematicky, bez přestání, vztahy mezi lidmi vnímá jako bojové pole, nesnese klid, pohodu, nesnese, když se jím lidé nezabývají a k úplné nepříčetnosti ho dovádí, když s lidmi nemůže mávat a nemá nad nimi vládu. Pokud se jedná o manipulátora laika, ten v těchto případech nátlakuje víceméně viditelně, je agresivní, vyhrožuje, křičí, nadává, případně se snaží emočně dojmout různými proklamacemi. Ovšem pořád jsou k dispozici viditelné strategie, na něž se dá adekvátně reagovat. Jako manipulátory profíky považuji ale ty tiché, chladné, vyčkávající...

Skrytá manipulace, pasivní agresivita

Podle mého názoru i zkušenosti (syrově prožité a dosud do jisté míry prožívané) je nejhorší manipulace skrytá. Manipulátor je vnitřně nepříčetný z nějaké skutečnosti. Nejčastěji z toho, že není po jeho nebo že si někdo dovolí nedělat věci podle něj. Aby byl manipulátor spokojený, musely by se poměry úplně obrátit a musel by mít všechny a všechno pod kontrolou. To se neděje, tak tlak sílí. Ale není to otevřený tlak, není to žádná, byť třeba vulgární, ventilace frustrací a nespokojenosti. Je to manipulace ANTIVENTILACÍ a skrytými pomstami.

Základní strategie takového manipulátora je: budu dělat, že nic, ale ve skutečnosti budu bojkotovat vše, co se mi nelíbí a trestat všechny, kdo se mi nelíbí. Ale budu to dělat skrytě, protože kdybych to dělal otevřeně, mohl bych být označen za špatného, mohlo by se o tom mluvit a mohlo by se to řešit. To ale tento typ manipulátora nechce. Tento typ mlčky vyčkává, nenápadnými a skrytými nitkami proti sobě popouzí lidi ve svém okolí a potom mezi nima krouží, přetahuje je na svou stranu a buduje si svou silnou pozici. Ano, jde mu o pozici. Pokud mu někdo tuto pozici narušuje, buď ho odkopne nebo se mu snaží pomstít. Neumí mít rád, láska je pro něj profit z druhého.

Na svoje nejbližší – rodinu – nátlakuje nejvíce. Tam spoléhá na silnou munici – a tou jsou emoční vazby členů rodiny k manipulátorovi. Tam může nejplodněji vyvolávat výčitky svědomí, přenášet odpovědnost na druhé, překrucovat, vymlouvat se, dělat mučedníka, ukřivděnce. A když nic z toho nezabírá a okolí reaguje průhledně a otevřeně neguje manipulátorovi strategie, má v zásobě největší trest: přestane komunikovat. Trestá mlčením a drobnými naschvály. Mlčení přerušuje chvilkově pouze v situaci, kdy něco potřebuje nebo když se v prostoru objeví někdo zvenku, před kým nechce vypadat zle, nezdvořile… Ano. Mlčení, mlčení trvající dny, týdny, měsíce, roky. Kdo nepoznal, neuvěří.

» Takový člověk je schopen přijít do společného rodinného prostoru, mlčky sedět a sedět a mlčet a mlčet a ostatní jsou čím dál méně ve své kůži, hovor vázne.. a vázne… a je dusno a těsno. Tyranie mlčením je nejúčinnější právě v rodině, protože ve škole, v prácí, mezi kamarády… tam na to není nikdo zvědavý a když je nejhůř, sbalí se a odejde. Ale v rodině nikdo jen tak odejít nemůže.

» Když se zeptáte manipulátora, proč nemluví, co se děje, tak zásadně říká „nic“. Nevadí mu, že ostatní se kvůli němu cítí nepříjemně, naopak, to přesně chce. Mlčí ostentativně, není to to tiché mlčení, když chce mít někdo klid a zalízá. Naopak. Pokud je takový člověk ve svém pokoji, naopak vyluzuje co nejvíce zvuků, aby o něm ostatní věděli – nahlas zpívá, nahlas si čte, má nahlas hudbu. Vejde-li však do společného prostoru, kde si ostatní povídají nebo jen tak dlí, obrní se nepropustným mlčením a vyčkává.

» Takový člověk je schopný tajně někomu zničit věc, dívat se, jak ostatní pátrají po příčině, mlčet a ve finále se na oběť mile usmát a opět dělat, že „nic“. Pokud padne vina na někoho jiného či vnější okolnosti, je velmi spokojen. A dál čeká na vhodný okamžik, kdy by si to mohl zopakovat.

» Takový člověk vás nezdraví, dělá, že vás nevidí, když si však dovolíte nepozdravit vy jeho, je k smrti uražen a nesmiřitelně ublížen.

» Takový člověk umí lhát tak chladně, s ledovým klidem, že je schopen přesvědčit druhého, že černá je bílá a naopak. Pokud si však dovolíte dát najevo, že mu nevěříte, je opět – ano – smrtelně uražen. Je smrtelně uražen, že si dovolíte nevěřit jeho lžím. Nebo obecně – je smrtelně a nenávistně uražen, že nejste ochotní přijmout falešnou prezentaci jeho osoby.

Atd. atd.….

» A hlavně – u takového člověka je tento stav permanentní. Je tím bytostně prodchnuta celá jeho osobnost, takže řešením by byla pouze odborná terapie, která ale není možná, pokud by nechtěl spolupracovat. A spolupracovat s odborníkem? A na čem? Vždyť – ON PROBLÉM NEMÁ, MAJÍ HO TI DRUZÍ. On je v klidu, zatímco oni se stresují. Blbci.

Co s tím?

Fundované knihy radí: od manipulátorů (lidově upírů, emočních sosačů, parazitů…) se držte co nejdál. S takovými lidmi není možné vybudovat zdravý fungující vztah. Jenže co dělat v případě, že s takovým člověkem prostě MUSÍTE soužít? Jediným řešením je vypěstování si naprosté vnitřní imunity především proti emočním nátlakům a proti tyranii mlčením. Prostě pohoda:D :D

Zdroje

- Koukolík: Vzpoura deprivantů
- Vlastní poznatky a zkušenosti
- Rohr: Narcismus - Vnitřní žalář

A na závěr základní znaky manipulátorů dle Psycholožky Isabelle Nazare-Aga

Aby mohl někdo být označen za klinického manipulátora, musí se vykazovat alespoň 10 znaky jakožto trvalými projevy jeho osobnosti.
1. Je egocentrický.
2. Přenáší zodpovědnost ze sebe na druhé.
3. Navozuje u oběti pocit viny.
4. Nesděluje jasně své požadavky, potřeby.
5. Odpovídá většinou neurčitě.
6. Mění své postoje podle situace a podle osoby, s níž právě komunikuje.
7. Své potřeby zakrývá logickými důvody.
8. Požaduje od druhých dokonalost, neměnnost názorů apod.
9. Zpochybňuje kvality druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem.
10. Rád komunikuje nepřímo. Přes třetí osobu, telefonicky, písemně apod.
11. Zasívá nesvár, podněcuje podezíravost. Rozděluje, aby mohl lépe panovat.
12. Často ze sebe dělá oběť, aby ho ostatní litovali.
13. Nedbá na žádosti druhých, přičemž tvrdí pravý opak.
14. Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb.
15. Citově či jinak vydírá nebo vyhrožuje. Skrytě nebo otevřeně.
16. Často mění téma uprostřed hovoru.
17. Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám.
18. Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se tak vyvolat dojem, že „má navrch“.
19. Lže.
20. Hlásá lež, aby se dozvěděl pravdu. Překrucuje a interpretuje výroky druhých.
21. Závidí třeba i osobám velmi blízkým.
22. Nesnáší kritiku. Dokáže popírat zcela zřejmá fakta.
23. Nedbá na práva, potřeby a přání druhých.
24. Často vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli.
25. Jeho slovní projev zní logicky, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku.
26. Dává dary, snaží se zalíbit, lichotí a nečekaně projevuje drobné úsluhy.
27. V jeho přítomnosti se ostatní cítí nepříjemně a nesvobodně.
28. Jde naprosto důsledně za svým cílem, ovšem na úkor druhých.
29. Přiměje oběť k jednání, které by o vlastní vůli nejspíš nedopustila.
30. Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří, i když není přítomen.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Manipulace